Zebra ani nikdo jiný se za vás nerozhlédne

Tentokrát si však Drbnička akci s policisty příliš neužila, protože mezi 14. a 15. hodinou odpolední, tedy přesně v době, kdy policisté hlídali tento přechod, začal Budějce skrápět vytrvalý déšť, který postupně sílil. I když Drbna měla s sebou veliký deštník, který částečně schoval před kapkami a později i provazy vody také Reginu Tupou, oba byli promoklí skoro až na kost.

„Právě se nacházíme u přechodu, který patří v Českých Budějovicích mezi nejnebezpečnější. Mezi krizové určitě patří ten, kde jsme byli dnes ráno – tedy přechod na Pražské třídě u IGY. Jde o čtyřproudovou komunikaci s dělícím ostrůvkem. Není pravidlem, že když chodec dostane přednost v jednom směru, tak řidič jedoucí za ostrůvkem rovněž zastaví, i když je to jeho povinnost. Potom dochází k nepříjemným střetům. Dalším nebezpečným místem ve městě je přechod u Základní školy Oskara Nedbala,“ uvedla v pondělí odpoledne mluvčí policistů Regina Tupá.

Jedním z chodců, který v době přítomnosti mužů v uniformách a Budějcké Drbny využil přechod u Základní školy Rudolfovská, byla Valerie Nanarová z Českých Budějovic. „Přecházet tady je občas riziko. Někteří řidiči zastaví, ti jsou slušní, jiní ale schválně zrychlí, když vidí, že někdo přichází k přechodu. Minule jsem tady šla s malým vnoučkem, čekali jsme dlouho, dokud nebylo auto daleko. Když jsme se rozhodli vstoupit na silnici, ten šofér najednou přidal a málem nás přejel. Sami víte, že děti neumí chvátat,“ podělila se o poměrně čerstvý zážitek budějcká občanka a pokračovala: „Dneska už jsme radši jeli autobusem, protože jsem se o malého bála. Čekala jsem, že bude velký provoz. Chtělo by to sem dát semafor, ten na křižovatce Na Sadech je moc daleko,“ reagovala Nanarová na kolony, které se začaly v Budějcích s houstnoucím deštěm zvětšovat.

Policisté chodcům doporučují, aby kromě důsledného rozhlédnutí se doleva, doprava a znovu doleva navázali oční kontakt s řidičem. „Měli by se na něj podívat, a když jim rukou pokyne, že můžou bezpečně přejít, až poté vstoupí do vozovky. Každopádně by se měli řidiči, chodci i cyklisté chovat tak, aby nikoho neohrozili ani neomezili,“ uvedla Regina Tupá, když připomínala chodcům základní pravidla chování všech účastníků silničního provozu. Každý chodec navíc musí počítat s určitou dobou, než stihne řidič zareagovat. „Ta doba je kolem vteřiny až dvou. Za jednu sekundu může řidič urazit až třicetimetrovou vzdálenost. Kromě toho doporučujeme používat reflexní prvky na oděvu, které jsou vidět až z dvou set metrů.“

Policejní mluvčí společně s Budějckou Drbnou oslovily také dvě děvčata – školačky, které debatovaly nedaleko frekventovaného přechodu. Nikola Marková s Kateřinou Kameníkovou i přes svůj útlý věk ukázaly, že jim nejsou pravidla bezpečného pohybu kolem silnic cizí.

Regina Tupá: „Víte, co musíte udělat, když chcete přejít vozovku?“
Děvčata: „Na přechodu se musíme rozhlédnout doleva a doprava.“
Regina Tupá: „Pak ale ještě jednou doleva. Proč?“
Děvčata: „Protože auta přijíždějí z levé strany jako první.“
Regina Tupá: „Můžete vstoupit na přechod, když na semaforu svítí zelená a blíží se vozidlo policie, hasičů nebo záchranky se zapnutým světelným a zvukovým výstražným signálem?
Děvčata: „Ne, nemůžeme.“
Regina Tupá: „Proč?“
Děvčata: „Protože jak je to auto rozjetý, tak by to nestihlo ubrzdit a přejelo by nás.“
Regina Tupá: „Jedná se o auta s předností v jízdě, proto jim musíte dát vždy přednost. Když budete chtít jako cyklisté přejít po přechodu na druhou stranu silnice, co musíte udělat?“
Děvčata: „Sesednout z kola.“
Regina Tupá: „Ano, správně. Přednost má ten, kdo přechodu jde, a ne jede!“

Nikola Marková se navíc pochlubila jednou nepříjemnou vzpomínkou, která se před časem stala její kamarádce: „Šla po tomto přechodu se svojí maminkou a srazil je nějaký pán. Hned ale zastavil a vzal je do nemocnice. Tehdy nám přinesla nějaký papír, abychom se podepsali, že tady chceme semafor.“

Nejohroženější jsou na přechodech pro chodce děti. Přestože většina z nich ví, co má dělat, ne vždy se všichni caparti plně koncentrují na to, že už se blíží k silnici. „Vzpomínám si, že jako malí jsme dodržovali klasická pravidla pro přecházení. Učili nás to rodiče,“ řekla Lucie Stará z Novosedel nad Nežárkou. „Za první pololetí letošního roku jsme na Českobudějovicku zaznamenali celkem 34 dopravních nehod s účastí chodců. V devíti případech šlo o nehody s chodci do patnácti let věku. Ke čtyřem došlo na přechodech a ani jeden střet nebyl zaviněn chodcem,“ vyjmenovala statistické údaje Regina Tupá. „Pokud vezmeme v potaz stejné období loňského roku, jedná se o nárůst o deset dopravních nehod. Třech kolizí se účastnily děti mladší patnácti let, z toho jedna se stala na přechodu a zavinil ji řidič. Naštěstí nikdo nebyl usmrcen, ale zaznamenali jsme lehká i těžká zranění,“ doplnila mluvčí.

Oprávněný strach o svého potomka má Veronika Lagronová z Českých Budějovic, která rovněž v průběhu deštivého odpoledne přecházela frekventovanou Rudolfovskou třídu. „Právě jsem byla Toníka přihlásit do školky. Samozřejmě mám strach, když společně přecházíme silnici. Aut se ale bojí, takže se poctivě rozhlíží a sám mi říká, že ještě něco jede. Doufám, že mu to vydrží,“ uvedla starostlivá maminka.

Jak potvrdila Regina Tupá, nezřídka se stává, že chodci přebíhají silnici mimo přechody. „Provinilce může policista buď pokárat, nebo udělit blokovou pokutu až do výše dvou tisíc korun. V roce 2011 jsme na Českobudějovicku pokutovali šest lidí, kteří šli buď na červenou, nebo mimo vyznačené přechody, to znamená ve vzdálenosti větší než padesát metrů od přechodu, pochodu nebo nadchodu.“

„Jako řidič a cyklista zároveň jsem zažil snad všechny situace, jaké můžou na silnici nastat. Musím zaklepat, ale zatím jsem neměl jediný problém. Vždycky jsem stihnul včas zareagovat, takže se mně ani nikomu jinému nic nestalo,“ řekl českobudějovický Petr Miškei, jenž se zachoval přesně tak, jak by měl - svoje kolo přes přechod tlačil.