Identita obětí vlaku smrti není dodnes známa

ČTĚTE TAKÉ: Stovky mrtvých... Před 70 lety regionem projel vlak smrti

Na Budějcku a Kaplicku si zničující transport vyžádal zhruba 255 obětí. Umírali kvůli mrazu, hladu, ale i na celkové vyčerpání. Někteří se dokonce pokusili utéct. Jednalo se o lidi mnoha národností - belgické, francouzské, polské a tak dále. Je však známa jejich totožnost?

„Někdy se sice uvádí, že se podle vězeňských čísel podařilo zjistit identitu alespoň patnácti vězňů pohřbených u Omlenic, ale nikde jsem se nesetkal s nějakým jejich seznamem. U 130 vězňů, kteří byli svezeni na českobudějovický hřbitov, nebyl identifikován nikdo, zůstala jen čísla, která měli vytetována na rukou,“ uvedl Jan Ciglbauer, který se problematice věnuje.

„Seznamy vězňů z Osvětimi stihli nacisté v drtivé většině včas zničit. Známe tedy jen shodou náhod dvě jména - italský zajatec Angelo Poro, který byl z vlaku vyložen v Ševětíně (dodnes zde má opečovávaný hrob) a Katz Hirsch zastřelený u Omlenic.“

Čísla vytetovaná na rukou si v budějckém krematoriu opsal jeho správce Leopold Šembera. Věřil, že se podle nich totožnost vězňů prokáže, ale žádný výsledek to bohužel nepřineslo.

Tři hromadné hroby

Ačkoliv byla těla vězňů, která ležela kolem kolejí, pohřbívána do mnoha hrobů, po válce byla exhumována a pohřbena do tří společných hrobů v Horním Dvořišti, Omlenici a Netřebicicích.

V omlenickém hrobě leží 63 obětí transportu, které byly dříve pohřbeny ve Velenově, Podolí, Suchdolu či Bujanově. Hromadný pohřeb se konal 30. května roku 1946.

V roce 1961 byl slavnostně odhalen památník obětem transportu smrti. Místo je každoročně cílem řady lidí, kteří hodlají uctít památku obětí.

V Netřebicích bylo pohřbeno 44 obětí a dva sovětští vojáci. I tento hrob bývá navštěvován, bohužel, stejně jako v Omlenici, občas i zloději.

Třetí oficiální hromadný hrob se nachází v Horním Dvořišti a celkově v něm leží čtrnáct obětí zmiňovaného transportu.

Do Mauthausenu nedorazil

Takzvaný vlak smrti jel do rakouského Mauthausenu. Vězni byli převáženi z největšího vyhlazovacího tábora - polské Osvětimi. Jelikož spojenci rychle postupovali, Němci se snažili zahladit stopy po holocaustu a vězně odsunout co nejdále od fronty. Za zmínku určitě stojí, že Osvětim byla osvobozena 27. ledna 1945.

Do cíle se ale vlak nedostal. V Pregartenu byl zastaven a vrácen zpátky. Důvodem byla nedostatečná kapacita Mauthausenu - velení tábora již odmítalo přijímat další transporty. Obyvatelům jižních Čech se tak opět naskytl hrůzný pohled, když se vlak vracel zpátky.

„Novým cílem transportu se stal koncentrační tábor Oranienburg u Berlína. Kolik tam nakonec bylo dovezeno živých vězňů a jaké byly jejich další osudy, nevíme,“ dodal Jan Ciglbauer.

Foto: www.omlenice.cz