Budějcké výstavy psů jsou populární a oblíbené

Na výstaviště se od brzkých ranních hodin začali sjíždět pejskaři ze všech koutů Jihočeského kraje, aby předvedli své mazlíčky odborné porotě. Pejsci i fenky se načesávali, lakovali, voněli, stejně jako jejich páníčkové.

Majitelku psa Andyho Janu Baudyšovou z Českých Budějovic Drbnička vyzpovídala.

Chodíte se psem na cvičák nebo ho cvičíte sama?

„S Andym se snažím cvičit, ale je to puberťák, takže to teď moc nejde. Lidé, kteří chtějí jezdit hodně po výstavách, oficiálně cvičí s pejskem od malička. Postoj se učí už od čtyř týdnů. Na cvičák s ním chodím také, ale jen na poslušnost. V Budějcích jsou také cvičáky, co mají přímo kurzy výstavnictví se psem.“

Výstavy se může zúčastnit každý pes?

„Na výstavu může jen pejsek s průkazem původu, který je zdravý, má očkování, není kupírovaný nebo nijak jinak upravovaný či kastrovaný. Obvykle, když si berete psa s papíry, vám například majitel řekne, zda na výstavy budete chodit.“

Musí se pes na výstavu nějak speciálně připravovat?

„Pes se připravuje tak, že ho nejdřív přihlásíte. Pak s ním cvičíte postoj, klus v kruhu u levé nohy a také se musí nechat detailně prohlédnout od rozhodčího, ukázat mu zuby a tak podobně. Taky probíhá klasická příprava, že ho umyjete, vyčešete, nafintíte…“

Tohle byla vaše první výstava?

„Ano, a bylo to vidět. Andík moc neposlouchal, byl z toho prostředí a tolika psů hodně nervózní. Soutěžil ve třídě mladých a dostal známku V4, což je výborná. Číslo určuje pořadí ve skupině, takže byl čtvrtý ze čtyř.“(směje se)

Budete se účastnit i další výstavy?

„Na výstavě se nám líbilo, bylo to pěkně organizované, vše odsýpalo, takže se určitě chystáme i na další. Čím víc výstav Andy absolvuje, tím bude lepší.“

Pohled porotce

Jelikož je Budějcká Drbna zvědavá, tak se nežinýrovala oslovit i jednoho z porotců Vladimíru Tichou, tiskovou mluvčí Českomoravské kynologické unie, a nechala si od ní vysvětlit, jak se psi posuzují z pohledu porotce.

„Každé plemeno má svůj standard. To je mezinárodně platná norma, která říká, jak má ten pes vypadat a jakou má mít povahu. My rozhodčí všechny pejsky přirovnáváme k tomu standardu a podle toho, jak se mu blíží, ho oznámkujeme. Ono je to trošičku tak, jako když děti hrají takovou hru, kde mají dva obrázky a měly by najít pět rozdílů. My máme ten standard a pak hledáme rozdíly, ale správný rozhodčí nehledá na psovi jenom chyby, ale hlavně to, co je na něm pěkné. Známky dáváme výbornou, velmi dobrou, dobrou, prostě jako ve škole. Potom podle typu výstavy se zadávají různé tituly, jako vítěz třídy nebo krajský vítěz.

Součástí výstavy jsou i různé soutěže, jako třeba tady na začátku probíhala soutěž dětí. Děti ukazují, jak umí předvádět psa. Celé výstavní hodnocení slouží k tomu, aby si chovatelé uvědomili, jak asi ten jejich pejsek vypadá nebo nevypadá a podle toho si mohli vybírat partnery.

Výstava leckomu připadá nesmyslná a někteří si myslí, že je to trápení psů. Ale většina z nich se na to vyloženě těší a vystavovatelé říkají, že když už mají mladšího psa a toho staršího by měli nechat doma, tak že by mu to bylo líto. Ve třídě veteránů jsou psi starší osmi let. Je tu vidět, že se jejich chovatelé o ně krásně starají i v době, kdy už vlastně nejsou v reprodukci. Takže jestli si někdo myslí, že se na tom jen vydělávají peníze, tak se plete. Výstavy jsou hlavně příležitostí pro setkání lidí s různými plemeny psů.

Co se týká Budějovic, tak tady probíhá tato výstava, v květnu bývá ještě další na Hluboké a hlavně se tu každý rok konají dvě mezinárodní výstavy psů. Jedna bude poslední den v březnu a další v říjnu. To jsou krásné výstavy, i když ty budějovické možná nemají to, co například ´mezinárodky´ v Brně – prostorné haly, velké koberce – ale zato mají výbornou atmosféru. Tady jsou všichni opravdu přátelští a milí. Speciálně pánové a dámy, kteří chystají tuto krajskou výstavu.

Je to o tom, že sem jedeme a máme pocit, že jsme vítáni a milými hosty. Já sem jezdím hrozně ráda. Jsem z Prahy, ale k Budějcím mám úzký vztah, protože jsem tady čtyři roky studovala na SOŠ veterinární. Dodnes tuto profesi dělám a mám ji moc ráda.“