Čtvrtek, 19. září 2019, 07:03
Dnes se zastavíme u Hardtmuthovy vily. Nebudeme rozebírat její historii, ale zaměříme se pouze na tři zajímavosti, které mají vztah k této krásné stavbě.
Myslím, že zajímavé je už to, jakým způsobem se z této vily stal Dům dětí a mládeže. V sedmdesátých letech minulého století českobudějovičtí komunisté zjistili, že nemají reprezentační prostory pro vzájemná setkávání. Navíc z oken nově postaveného sídla KV KSČ, dnešní Gerbery, se dívali na krásnou novobarokní Hardtmuthovu vilu. Již asi nezjistíme, koho napadla myšlenka – „získejme tuto vilu. Slušela by nám.“ Od nápadu k činům nebylo daleko a budova byla vyjmuta z majetku tužkárny Koh-i-noor Hardtmuth. Protože Praha je relativně blízko a tak se o chystaném využití vily dozvědělo celostátní vedení KSČ. A začal šrumec. Je to moc buržoazní, moc papalášské, nepopulární - znělo z Prahy. Výsledek? Vila nesmí sloužit potřebám KSČ. Nastalo zděšení, co s vilou? Už totiž nepatřila tužkárně. Přišel nápad - dejme ji dětem. Naši potomci si přece zaslouží krásné prostory. A tak od roku 1979 patří budova dětem.
Druhá zajímavost se týká interiéru budovy. Když si projdete staré fotografie našeho města, je na nich většinou náměstí s Černou věží, Železná panna a Hardtmuthova vila. Takže máme spousty fotografií exteriérů vily. Víte kolik existuje dobových fotografií vybavení vily? Pouhé čtyři. Všechny pocházejí ze stejného dne, a to ze svatby Marie von Hardtmuth a Charlese prince Rohana z roku 1923. Fotky vytvořil zaměstnanec ateliéru Šechtl a Voseček. Dvě ze známých fotografií interiérů jsou v naší galerii. Uznejte, že i toto je zajímavé, jak si Hardtmuthové chránili své soukromí.
Třetí a poslední zajímavostí je zvláštnost, kterou najdete v bývalém pokoji služky. Je tam topení a uprostřed topného tělesa je udělána zavírací kovová schránka. Do ní se dávala konvička s mlékem, které muselo být dostatečně zahřáté, aby ho miminko mělo vždy přiměřeně teplé. Jinde v Budějovicích podobnou vychytávku nenajdeme. Nebo my s Milanem o ní nevíme.
Poslední malá poznámka na závěr. Nezdá se vám, že budova současného Domu dětí a mládeže povážlivě zarůstá? Je to podobná situace jako se smrky na Senovážném náměstí, které zastiňují Jihočeské muzeum. Já bych s rozmyslem nastartoval motorovou pilu na obou místech.
