Namlouvat budějcké zastávky v autobusech není žádná party, spíš oznamovací tón, říká Adéla Jirkalová

Jak se člověk dostane do reproduktorů MHD?
Už jsou to asi tři roky, co jsem ještě v mém bývalém pracovišti byla oslovena, abych stanice budějcké MHD namluvila. Souhlasila jsem, i když je pravda, že jsem svůj přirozený tón hlasu musela posadit mnohem, mnohem níž. Zkrátka žádná party, ale spíš oznamovací tón.

Kde probíhá nahravání dalších zastávek?
Vždy, když je potřeba a přibudou nové stanice, pošlou mi z Dopravního podniku seznam zastávek a já to nahrávám v radiu.

Má nahrávání nějakého režiséra jako třeba filmový dabing? Jak dlouho trvá?
Režisérem jsem sama sobě. Vždy danou zastávku namluvím x-krát po sobě různým tónem a pak vlastním úsudkem mailem pošlu varianty, ze kterých si na Dopravním podniku vyberou tu nejvhodnější. Vcelku to nijak dlouho netrvá, pár minut. Ale to původní, celkové nahrávání všech zastávek, to mi zabralo asi tři hodiny. Nevěděla jsem, že jsou Budějce tak velké

Posluchači znají tvůj hlas z radia. Poznávají tě lidé na ulici?
Paradoxně se mi nedávno v jednom nákupním centru stalo, že mě poznaly dvě prodavačky nezávisle na sobě. Jedna byla maminkou holčičky, která se účastnila mnou moderované akce před pár lety, druhá prodavačka čte mé blogy, tak mě potěšilo, když mé snažení pochválila.

Už ti někdy tvoje působení v radiu přineslo nějakou výhodu? Třeba přednost ve frontě u pokladny, odpuštění pokuty…
To ani ne, u pokladny mě pravidelně pouštěli, když jsem byla těhotná, to jsem si užívala. Jinak díky moderování žádné výhody, žádné upřednostňování, pokuty platím opravdu poctivě. Naštěstí jich moc není.

Ví se o tobě, že jsi velkou fanynkou fotbalové Sparty. Už ti to někdy dal nějaký posluchač - patriot “sežrat”?
Sežrat mi to dávají hlavně slávisti. A nebo viktoriáni. Největší oříšek pro mě byl, když jsem jezdila do Edenu podporovat taťku, který tam svého času dělal asistenta trenéra. Jemu jsem vždy fandila, Slavia mi vlastně nevadí. Ale mé srdce zkrátka bije pro Spartu. Pravda, když Dynamo ještě hrálo první ligu a já v Budějcích na Střeleckém ostrově komentovala zápasy, uplně jsem se ve své kůži necítila. Prostě fandím Spartě. A když se někde v létě svleču do plavek, ví to všichni, protože mám velké logo Sparty dokonce vytetované na zádech. Pravda, tuhle bláznivinu jsem udělala dávno před lety, dnes bych už asi takový střelec nebyla. Ale Spartě fandím a fandit budu. I když už není tak suverenní jako dřív. Chybí mi radost z titulu.

Pracovala jsi kromě radia a moderování akcí ještě někde jinde?
Spíš to byly brigády, jako vyplňování anket pro Stavební spořitelnu nebo práce v Adrenalin parku na Hluboké. Jinak to vždy bylo radio a akce, což se za těch 13 let, co to dělám, stalo mým hlavním příjmem.

Když zrovna nevysíláš nebo nemoderuješ nějakou akci, staráš se o svého malého synka. Máš čas i na nějaké další aktivity? Čemu se ráda věnuješ kromě moderování a fotbalu?
Vždy jsem to tak neměla, zažila jsem bujaré, divoké mládí plné večírků a parties. Až s rodinou se mi životní priority totálně překopaly a i když zrovna nemoderuji, jsem nejradši doma s rodinou. A když dítě spí, nejradši si čtu a nebo píšu na svých stránkách blogy. A když s manželem občas máme hlídání, rádi vyrážíme na tenis, na večeři nebo na koncert. To je vždycky prima změna.

Máš do budoucna nějaké další pracovní plány?
Vzhledem k tomu, že už nějakých třináct let pracuji v médiích, bych v nich ráda zůstala. Ať už za mikrofonem, před kamerou nebo psanou formou. Miluji svou práci. A věřím, že je stále kam se posouvat a co se učit.