Honza Nirnberg z Dustborn: Došli jsme k závěru, že nic nechceme lámat přes koleno

Honzo, Dustborn… tvá nová láska. Jak bys ji pár větami přestavil čtenářům?
Dustborn je nová deathmetalová kapela s výraznými orchestrálními prvky, kterou jsme založili na podzim minulého roku s Johnym (klávesy) a Vlajdou (basa), krátce po odchodu z Desire For Sorrow.

Ano, rozpad sestavy Desire For Sorrow byl překvapující, takže se nabízí otázka, co se vlastně stalo?
Zkusím to shrnout ve zkratce, protože to je na dlouhé povídání. Zkrátka… některé vztahy a situace v kapele byly dlouhodobě neúnosné, což vyústilo v to, že jsme se nemohli pořádně na ničem shodnout, nebavily nás koncerty, nikam jsme se neposouvali. Chyběla tam pozitivní energie. Na jeden čas se to trochu zlepšilo s příchodem Horviho, ale netrvalo dlouho a vrátilo se to do zajetých kolejí. Poslední deska Visions vznikala v poměrně nepříznivé atmosféře. I když se výsledek podle mě nakonec povedl, nechtěli jsme už za takových podmínek pracovat na další desce. Měl jsem silný pocit, že je třeba udělat radikální změnu. Sešli jsme se tenkrát s Johnym a shodli se, že pokud nebudeme dělat muziku pro radost, nemusíme jí dělat vůbec a Desire For Sorrow nám bohužel radost nepřinášelo, tak jsme se rozhodli to změnit.

Je těžké rozjet novou kapelu? Máš pocit, že opět začínáte od začátku?
Záleží, co si člověk představí pod pojmem „rozjet“. Řekl bych, že není jednoduché dát dohromady kapelu, která má dlouhodobě aktivně fungovat. Občas mám pocit, že začínáme od začátku. Takové to občasné vtírání se pořadatelům a dokazování, že nestojíme za prd a tak dále. (smích) Každopádně jsme oproti úplně začínajícím kapelám bohatší o x let zkušeností a poměrně dost kontaktů a kamarádů v branži, takže to není tak hrozné, i když procházka růžovým sadem to není. Za první rok jsme stihli odehrát několik skvělých koncertů napříč Českou republikou, v prosinci nás čeká jedna zastávka v Německu a na příští rok už máme naplánované další klubové koncerty i tuzemské festivaly.

Dustborn hudebně na Desire For Sorrow navazují. Nelákalo vás vykročit do nových teritorií?
V době zakládání Dustborn jsme se bavili o tom, jak pokračovat dál, jestli nezměnit styl a nenaskočit na nějaký momentální trend, což by bylo alespoň v začátcích jistě jednodušší. Došli jsme k závěru, že nic nechceme lámat přes koleno, budeme dělat to, co nás baví, jak to cítíme a jak nám to jde nejlépe. Nové EP obsahuje pouze 4 songy, což nedává moc prostoru pro experimenty. Chtěli jsme jako první složit songy se silnými melodiemi, které budou fungovat jak na desce, tak naživo, což se dle mého povedlo. Na nové desce bude prostoru pro experimenty více, takže možná místy zabrousíme do úplně jiných stylových vod, tomu se nebráníme. Nicméně zásadní odklon od symfonického death metalu nemáme v plánu.

Pamatuji si, jak intenzivně jsi sháněl nové spoluhráče. Někdy se říká, že je v Budějcích víc muzikantů než fanoušků, což samozřejmě není pravda, protože každý má tak tři kapely. Jaká je tvá zkušenost?
Lidí, co hrají na nějaký nástroj, je skutečně hodně, nicméně kvalitních muzikantů je spíše poskromnu. Sehnat někoho, kdo je ochotný obětovat nemálo času a energie je prostě problém. Pohybujeme se v undergroundu a hraním se neživíme, čímž vzniká pro většinu lidí nespočet problémů. Například kdo je ochotný odehrát koncert v neděli, vrátit se ve 3 ráno domů a v 6 vstávat do práce, nebo jet třeba 300 až 400 kilometrů kvůli 40 minutám hraní… A to jsou jen příklady z nekonečného zástupu různě komplikovaných situací. V Budějcích je spousta skvělých muzikantů, ale jak říkáš, většina z nich má několik kapel, sám o tom víš své. (úsměv) Osobně jsem při hledání nových členů možná i několikrát napsal všem kamarádům, známým i neznámým muzikantům z okolí Budějc a dopadlo to tak, že jeden náš kytarista dojíždí ze Strakonic a druhý až z Plzně. (smích)

A co tedy deska? Kdy se jí dočkáme?
Kromě toho, že v brzké době plánujeme vydat na fyzickém nosiči EP, které je zatím k poslechu pouze digitálně na našem YouTube a Bandcamp profilu, na nové desce již aktivně pracujeme. Do studia se zavřeme začátkem března a doufáme, že deska vyjde ještě v první polovině příštího roku.

Název Dustborn má pro vás speciální význam?
Oproti předchozím zkušenostem s dlouhým a poměrně komplikovaným názvem, který bylo velmi snadné zkomolit, jsme chtěli spíše něco krátkého a trefného. Výsledné spojení slov dust (prach) a born (zrozený) v nás evokovalo to, co jsme právě prožívali, že jsme z něčeho rozbitého na prach tvořili něco úplně nového.

Máš za sebou roky hraní, zkušenosti… Jaký je rozdíl mezi dnešním Nirnbergem a tím, co kdysi startoval v Desire For Sorrow?
To je dobrá otázka. Kolik na ní mám prostoru? (smích) Nevím, jestli je to zkušenostmi z dekády v „branži“, nebo tím, že už mi není patnáct, ale rozdíl je, doufám, velký. V názorech, zodpovědnosti, trpělivosti, a to nejen proto, že jsem byl většinou na zkoušce včas sám a čekání na cokoli jsem nesnášel. Vždy jsem chtěl mít všechno hned, což, jak mi dají mnozí za pravdu, není téměř nikdy. Teď sice pořád chci, aby bylo všechno hned, ale už to čekání o dost lépe snáším. (úsměv) Dnes si uvědomuji, že je třeba brát hudbu hlavně jako zábavu, jako relax, a ať dělá člověk cokoli, je třeba to dělat především pro svou radost, rockstars už asi nebudeme. (smích) A když není něco hned, tak není no, hlavně se z toho nepos… (smích)