Před padesáti lety přijela do Budějc sovětská vojska. Někteří odvážlivci na tanky házeli kameny

Ačkoliv Budějčáci očekávali sovětské tanky již 21. srpna, armáda do města vjela až brzy ráno následující den. Vojáci obsadili náměstí, všechny důležité mosty, ukázali se i u městské plynárny, vodárny či muzea.

Obyvatelé města si jejich příjezd líbit nenechali. Někteří odvážlivci na tanky útočili kameny, na Palackém mostě se dokonce pokusili shodit do Vltavy ruské terénní auto Gaz. Stejně jako na jiných místech republiky začali lidé okamžitě vylepovat protiokupační plakáty a odstraňovat směrové cedule.

Jak srpen a celkově rok 1968 líčí doboví kronikáři? Je jasné, že slov, která by okupaci odsoudila, v kronikách příliš nenajdete. Některé kroniky dokonce o této události mlčí úplně. „Psát o tomto roce kroniku se mnohému kronikáři zajídá, již v předvánočním údobí minulého roku se hranilo politické ovzduší našeho hospodářství jak na poli ekonomickém, tak i kulturním ve stagnaci a nesmírné rozháranosti,“ líčí tehdejší kronikář Dobré Vody.

Události roku popisuje jako takřka destrukční. „Pravicové živly, které se víc a víc stavěly do pozic, hledaly podporu u mladých vlasatých elementů, které velmi rafinovaně pro destrukční práci připravoval rozhlas, televize a noviny,“ píše kronikář.

Právě média podle jeho slov vedla lidi k protisovětským náladám. A jaká byla situace 21. srpna? Jím označení vlasáči demonstrovali proti všemu, co mělo vztah k SSSR: „Poctivé a zasloužilé lidi označovali za kolaboranty. Nastalo signatářství. Vznikaly námitky a pomluvy proti pobytu spojeneckých vojsk u nás. Naše bezpečnost byla ignorována. Nebylo možné proti narušitelům zakročiti - pořádek nebyl, byla anarchie. Ilegální tisky KAN a Klub 231 se množily mezi noviny a jiné sdělovací prostředky chrlily sliny pomluv a nesmyslů.“

Sovětší vojáci tábořící u Dobré Vody se po ránu umývali v potoce

Přímo u Dobré Vody vojáci tábořili. „Sovětští vojáci pomáhali lidem, jejich chování bylo vzorné, po ránu se umývali v potoce. Jednotlivě pěstovali gymnastiku - nebo cvičili ve vzpínání třeba kamenem,“ vzpomíná kronikář.

V přímém kontrastu jsou pak slova kronikáře Kamenného Újezdu, který svůj smutný příspěvek o okupaci zakončuje slovy: „S velikou radostí jsem zapisoval do naší kroniky uvítání sovětských vojáků v roce 1945, ale s velikou bolestí a zklamáním zapisuji toto uvítání v roce 1968. Tato okupace byla velkým omylem, který se napravit nedá. Kronikář musí zapisovat jen a jen pravdu, i když je mu při tom smutno, protože jeho přísným soudcem bude čas - a dějiny.“ 

Podle českobudějovického historika Jana Schinka například hotel Zvon na začátku ruské okupace po 21. srpnu 1968 lákal k opravdu pestré lidové tvořivosti. „Hotel Zvon například oslovil Brežněva, že se neučil, neučil a neučil. Na začátku ruské okupace po 21. srpnu 1968 se město zaplnilo transparenty, plakáty, kresbami, nápisy vápnem nebo jen křídou a někde se vyskytly i nápisy v azbuce, protože ruština byla ve škole povinná, dokonce se z ní maturovalo, takže našinec přečetl i tyto výzvy. Slušně řečeno se Rusové vyzývali, aby se vrátili tam, odkud přišli. Přidaly se územní a politické orgány, krajský soud, podniky a podobně a vyvěsily stejné výzvy. Stranou se může nechat fakt, že na podzim 1968 tyto výzvy odstranily a s ruskými vojsky se bratřily," popisuje Schinko.