Martin Bach udržuje v Českých Budějovicích tradici pletení pomlázek

Co je k upletení pomlázky potřeba?
Pletu vždy z osmi proutků a devátý potřebuji na oplet. Ten musí být zároveň nejčerstvější, protože hrozně rád praská, nejčastěji v pupenech.

Jak tedy postupujete?
Proutky si nejprve svážu a potom už začnu plést. Začátek se musí vždycky hodně rovnat, ale za chvíli se už proutky samy krásně seřadí. Plést začínám vždy od slabších konců, ale dá se to dělat i obráceně od opletu. Někdo tak začíná, a třeba i pomlázky více utahuje. Já to nedělám, protože pak hrozí, že budou proutky praskat a takové pomlázky se také dost kroutí. Další věc je, že tento způsob trvá třikrát až čtyřikrát déle.
Jak dlouho vám jeden výrobek zabere?
Kolem deseti minut, ani ne.

Pletení asi není jednoduché, i když ve vašem případě to vypadá jednoduše.
Já už se na to nemusím ani dívat. Lidé si myslí, že to je jednoduché, ale nevidí, že musíme pruty také sklidit. To nám často zabere celý den a je s tím největší práce. Každý rok jich sklidíme asi pět tisíc, a potom je všechny musíme setřídit k sobě a navázat si je. Někdy je na nich námraza, taje nám to v rukou a hned máme promočené rukavice.

Potýkáte se i s jinými problémy?
Loni jsme bojovali s tím, že nám proutky obrůstaly lístky, protože byla poměrně teplá zima i začátek jara. Museli jsme potom všechny proutky ručně oholit, ale zase ty pomlázky vypadaly pěkně a ještě čerstvěji, když na vrchním konci měli lístky.

Kde pruty získáváte?
Vždycky jedeme na Šumavu k řece a tam je ořežeme na pozemku jednoho soukromníka. Máme s ním takovou úmluvu. My proutky potřebujeme a jemu samotnému se nechce vrby ořezávat, tak nás tam vždycky pustí za lahev rumu.

Máte nějaký osobní rekord v pletení?
Jednou, když jsem nestíhal, tak jsem jich upletl za den pětapadesát. Ale to už bych nechtěl opakovat.

Jaká byla vaše nejdelší pomlázka?
Myslím, že byla dlouhá něco málo přes dva metry, ale to bylo výjimečně. Takhle dlouhé pomlázky lidé moc nechtějí. Ideální je tak metr, metr a půl.

Kolik jich umotáte za celou sezonu?
Já sám přibližně dvě stě a plete se mnou také moje manželka.

Jak jste se k této činnosti vlastně dostal?
Jako dítě jsem pomlázky vůbec nepletl, vždycky to za mě udělal můj starší bratr, kterého to naučil děda. Já jsem na to byl ještě relativně malý a zatím mě to nebavilo a zajímala mě jenom koleda, takže jsem si pomlázku nechal vždycky uplést od bratra. Jeho to potom samozřejmě také přestalo bavit, tak mně to asi ve dvanácti letech naučil. Od té doby si pomlázky pletu sám.

Co vás vedlo k tomu, že je budete prodávat?
Když mi bylo asi třináct a bráchovi osmnáct, řekli jsme si, že by nebylo špatné si takhle vždycky na jaře přivydělat.  Tak jsme upletli pomlázek víc a šli jsme je prodávat na trhy. Později jsme ale zjistili, že je velká konkurence. Začali jsme tedy plést přímo na místě a lidem se to líbilo a viděli tak, že jsou naše výtvory opravdu čerstvé a že je pleteme opravdu my. Dokonce si třeba pomlázku objednali, odskočili si nakoupit, a když se vrátili, měli ji hotovou.Zlepšili jste nějak způsob pletení?
Zezačátku jsme na ozdobení používali krepáky, ale potom se nám stávalo, že jsme zmokli, krepáky se rozmočily a lidé byli špinaví a nadávali. Proto jsme začali používat atlasové stužky, které vypadají lépe. Za ta léta se všechno postupně vychytalo.

Liší se stužky například podle regionů?
Každý kraj je trošku jiný, na Moravě mají jiné zvyky, na Doudlebsku zase úplně jiné. Jde spíš o to, že pomlázka by se vůbec zdobit neměla a koledníci by s každou koledou měli získat jednu stuhu. Podle toho se také poznal nejúspěšnější koledník, když měl bohatě nazdobenou pomlázku. Holé se to ale prodávat nedá, tak vždycky navážu tři nebo čtyři barvy, ale vůbec to nemá s jihočeským regionem nic společného. Myslím, že to ani není nikde dané. Pomlázek jsem viděl hodně a každá byla úplně jiná.

Jak jste se dostal k tomu, že budete předávat tradici dětem?
Začal jsem dělat v muzeu, plést tady a začali jsme dělat workshop pro děti. Loni jsme ho měli i ve Včelné na přání tamního starosty. Když to vyjde termínově, tak pomlázky, které neprodáme vozíme na odmykání Vltavy a prodáme je ještě tam.
Dodržují se podle vás tradice dodnes?
Upřímně jsem už mnohokrát přemýšlel nad tím, že bych s tím skončil. Je to strašná práce a vůbec se to nevyplatí. Potom ale jdu po obchoďácích a vidím tam pomlázky, které jsou strojově upletené z ratanu nebo napletené před rokem či na podzim a jsou úplně suché. Pomlázka má ale být z čerstvých prutů, aby předala ženám sílu a energii. Jenom díky tomu se toho pořád držím, abych předával tradici. Také už jsem si na to zvykl a mám to spojené s příchodem jara. Asi by mi to přišlo divné, kdybych s tím skončil.