Počasí dnes16 °C, zítra21 °C
Čtvrtek 28. března 2024  |  Svátek má Soňa
Bez reklam

Temná historie křižovatky mezi Borkem a Chotýčany - o život zde přišli šoféři, ale i dřevorubec či herečka

Ponuré místo, které již bylo svědkem tolika úmrtí, až je to překvapující. Křižovatka U Sloupu mezi Borkem a Chotýčany vypadá nenápadně, ale zdání klame. Odehrálo se zde plno smutných příběhů. Po některých z nich pátral Jan Ciglbauer ze spolku Severní Českobudějovicko, který odpovídal na následující otázky.

Na křižovatce U Sloupu se dají ještě dnes nalézt mohyly. Ví se o nich něco bližšího? Je pravdou, že přímo přes místo, kde dříve stály mohyly, dnes vede silnice na Prahu?

Jedná se o pravěký mohylník se třemi v terénu dobře patrnými mohylami. Bohužel nevíme, jak přesně jsou staré. Ty mohyly mají tvar kráteru, to je způsobeno tím, že na přelomu 19. a 20. století byly pravěké mohyly často prokopávány. Dělali to jednak první amatérští archeologové z řad místních učitelů, ale jejich nálezy většinou nenávratně zmizely. Pak mohyly prokopávali také místní sedláci, buď si bláhově mysleli, že v nich najdou zlato, a nebo si z nich prostě vytěžili kamení na nějakou stavbu. Asi o půl kilometru dál je další mohylník, který máme podle pár skrovných nálezů datovaný do starší doby bronzové (2000 – 1500 př.n.l.) a o kousek dál je další mohylník, který podle archeologů pochází pro změnu z doby halštatské (750 – 400 př.n.l.). Vzhledem k tomu, že u křižovatky jsou mohyly v bezprostřední blízkosti silnice, je velmi pravděpodobné, že stavba císařské silnice v 18. století zničila i další mohyly, které tu byly, ale o tom samozřejmě žádné záznamy nejsou.

Když se řekne křižovatka, většina lidí si představí tragické nehody na silnici, U Sloupu ale došlo k úmrtím i mimo provoz. Můžete některé z nich zmínit?

Ve 20. století byl tím prvním, kdo zde tragicky zahynul, pytlák Mrázek, zastřelený hajnými. Před nedávnem kolega Erik Hieke z našeho spolku obnovil jeho kříž, tradičně zvaný Pytlácký, který byl odstraněn někdy v 50. letech, stejně jako řada dalších křížků kolem křižovatky. 1. března 1914 nedaleko od křižovatky zahynul při kácení dříví Matěj Kantor z Červeného Újezdce. Jeho pomník za starým dvorem Chyňava tu dodnes nalezneme.


Zastavil bych se u příběhu pytláka Mrázka, protože ten je skutečně zajímavý...

Ten příběh jsem zprvu znal jen ze starých kronikářských zápisků z Chotýčan a z jednoho starého sborníku z 60. let, kde mne zaujalo, že o smrti pytláka Mrázka byla složena i písnička. Původně jsem myslel, že k události došlo někdy koncem 19. století, ale nakonec se nám podařilo najít zápis v matrice, podle kterého byl 25letý pytlák František Mrázek z Lišova 10. února 1906 postřelen v prostoru lesní křižovatky, podařilo se ho ještě donést do nedalekého dvora Chyňava, kde teprve zemřel. Mrázek patřil k obávané pytlácké bandě, která v okolních lesích nadělala mnoho škody a oblíbeným pytláckým místem byl právě les u křižovatky, kam se stahovali jeleni uprchlí z Poněšické obory. Onoho 10. února 1906 si tak na ně schwarzenberští hajní a myslivci u křižovatky počíhali. Mrázek byl postřelen při potyčce s hajným Pulcem z Chotýčan, kterého ještě sám stačil postřelit svojí pytlačkou do obličeje. Pulec se po smrti Mrázka obával pomsty jeho druhů a to zcela oprávněně, protože mezi hajnými a pytláky tehdy panovala otevřená válka a oplácelo se stejnou měrou. Nechal se proto přeložit do polesí na levém břehu Vltavy, ale pytláci si ho stejně našli a chtěli usmrtit starým pytláckým způsobem – svázali ho a položili tak, aby měl hlavu v mraveništi. Pulec byl ale včas nalezen a zachráněn.

Místo, o kterém se bavíme, zažilo nepěkné chvíle i za 2. světové války. Můžete je zmínit?

Střílelo se zde tehdy na samém začátku a opět na samém konci války. 23. září 1938 prezident republiky vyhlásil mobilizaci československé branné moci a válka s Německem byla na spadnutí. Vše nakonec skončilo potupnou Mnichovskou dohodou, ale až do jejího přijetí čeští vojáci usilovně připravovali obranu státu. Zatímco čeští branci většinou nastupovali do armády s nadšením a ochotou bránit vlast, opačná nálada vládla u německých občanů. Pokud pocházeli z pohraničí, většinou uprchli za hranice. Ti, kteří ale žili v týlu linie čs. opevnění, se museli schovávat po lesích. Jedna taková skupina německých dezertérů, zmanipulovaná nacistickou propagandou 27. září 1938, napadla střelbou četnickou hlídku a následně byla zlikvidována českými dragouny. Zajat byl vůdce skupiny Friedrich Tippl (učitel z Lodhéřova) a měl být polními četníky eskortován do Českých Budějovic. Na křižovatce U Sloupu se pokusil o útěk a byl zastřelen. Znovu se zde střílelo 5. května 1945, kdy skupina mladíků z Lhotic rabovala odstavený náklaďák maďarských vojáků a pravděpodobně se pokusili odzbrojit další projíždějící náklaďák s německými vojáky, ale výsledkem bylo zastřelení mladého Viléma Kajera, jehož křížek tu také dodnes můžeme vidět.

V dalších letech, kdy se rozrostl silniční provoz, docházelo i k tragickým dopravním nehodám. Pamatujete si nějakou z poslední doby?

O prvních dopravních nehodách tu víme hned po druhé světové válce. V roce 1946 tu přišla o život herečka Kristýna Vondrová, která jela bryčkou, z neznámého důvodu se jí splašil kůň a ona z vozu vypadla tak nešťastně, že se udeřila hlavou o patník a byla na místě mrtvá. Zanedlouho tu zahynul malý chlapec zavalený dřívím, které se uvolnilo z valníku a podobně přišel o život i motocyklista Josef Pavlíček, který v noci narazil do neoznačeného náklaďáku se dřívím. Ke zvláštní nehodě tu došlo 28. srpna 1968, kdy na křižovatce obrněný transportér okupační sovětské armády narazil do vozu taxislužby. Na místě zahynul Jaroslav Páník a v nemocnici pak i řidič Luboš Stojec. I v současné době zde dochází každý rok k několika nehodám, ale žádnou tragickou si za poslední léta nepamatuji. Až na poněkud zvláštní případ jednoho soukromého podnikatele, který tu byl nalezen zavražděný ve svém automobilu v roce 1999. Vzpomínám si i na havárii linkového autobusu, ale naštěstí se to obešlo bez obětí.

Věříte, že jsou skutečně místa, která tragédie přitahují? Je toho křižovatka U sloupu důkazem?

Jsem většinou skeptický k nejrůznějším údajným nadpřirozeným jevům a záhadným místům. Proto jsem se nikdy ani moc nezajímal o legendární les Bor u Českých Budějovic. Většina pověstí, které se k němu váží, se nedá historicky doložit, a většinou jsou to výmysly. Při honbě za nadpřirozenými jevy pak „záhadologům“ unikají zajímavé historické souvislosti, které se k lesu Bor skutečně váží. Mne zajímají historická fakta. Ale je pravda, že když se nám sešlo tolik událostí vážící se k jednomu jedinému místu – křižovatce U Sloupu (nebo také U Kajera) - docela mne z toho zamrazilo. Sám musím uznat, že to místo je přinejmenším prostě smolné.

Na místě je k vidění několik křížku. Jaká atmosféra tam na vás dýchá?

Když se podíváme na staré mapy, těch křížků tam bylo ještě více, ale většina jich byla cíleně zlikvidována v 50. letech. Z těch jsme obnovili alespoň zmíněný pytlácký kříž. Jezdím přes toto místo poměrně často a je pravda, že ho mám také raději rychle za sebou. Když jsem se tu někdy zdržel déle při dokumentaci křížků, mohyl a podobně, ponurost toho místa na vás opravdu padá. Při pomyšlení, kolik různých lidí tu přišlo o život a za jakých zvláštních okolností, tu opravdu nemáte zrovna nejlepší pocit.

Štítky Chotýčany, Borek, František Mrázek, pytláctví, les, silnice, herec, válka, druhá světová válka, havárie, historie, dřevorubec

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Temná historie křižovatky mezi Borkem a Chotýčany - o život zde přišli šoféři, ale i dřevorubec či herečka  |  Společnost  |  Zprávy  |  Budějcká Drbna - zprávy z Českých Budějovic a jižních Čech

Můj profil Bez reklam

Přihlášení uživatele

Uložené články mohou používat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.