Neděle, 20. října 2013, 19:22
Budějcká Drbna zase jednou vyrazila do kina. Tentokrát na Pánskou jízdu, jejíž hlavním bodem byla předpremiéra filmu Don Jon. Předtím se mohli návštěvníci projet na segway vozítkách a nechat si natočit plzeňský welcome drink, díky němuž byl film jistě zábavnější.
Režisér snímku Joseph Gordon-Levitt si tady po boku nejvíc sexy ženy planety Scarlett Johansson střihl hlavní roli. Na filmovém plátně zaujal pozici typického barového lovce žen, který během děje projde jakousi konverzí.
Z týpka, co nejvíc na světě miluje porno, se vyklube citlivý chlapec, který se pro lásku vzdá své největší vášně. Bohužel jen na chvíli. Potká osudovou ženu, zamiluje se, vše vypadá nadějně, dokud ji Jon nezklame a znovu se nevrátí ke sledování nemravných scén. Zápletka se sice dostaví, ne však v takové míře, v jaké by divák čekal.
Snímek komedii pouze naznačuje a skutečných humorných scén se náročný divák příliš nedočká. Don Jon komedii připomíná zřídkakdy a jeho druhá tvář je rádoby sociologická. Jon ve večerní škole potkává velice zvláštní ženu, kterou ztvárnila Julianne Moore. Ta ho ve škole při přednášce načapá u jeho největší záliby a od té doby se jí pornomaniak nemůže zbavit. Postarší zrzka ale Jonův život ovlivní víc, než by kdokoliv čekal.
Na filmu divák ocení rituální scény mladého ´Don Juana´, a to především pravidelné návštěvy u rodičů, pravidelnou účast na bohoslužbách nebo pravidelné tužení svalů v posilovně. To celému scénáři dodává jistou žoviálnost a ambice, že se jednoho dne něco změní.
Kladně lze hodnotit i herecké výkony. Joseph Gordon-Levitt bezvadně ztvárnil roli nevybitého rošťáka, nad kterým už i jeho vlastní matka pomalu láme hůl. Charismatická Scarlett Johansson se vybarvila jako celkem povrchní mladá dáma, která ale například svým rozverným žvýkáním a vrtěním zadku nadzvedla nejednoho muže v sále. Excentrická zrzka Julianne Moore pak ve filmu zastupuje intelektuální rovinu, bez níž by mladý Jon neskončil tam, kde skončil.
Když už je řeč o koncích, hodí se říci, že by se nic nestalo, kdyby byl film o deset minut delší a přinesl nějaké ´vyšší´ rozuzlení, kterých se všímavému divákovi v průběhu promítání nabízelo hned několik. Při závěrečné znělce a titulcích se totiž z řady za mnou ozvalo: „Hm, byl to takový film, nefilm.“
Foto: Voltage Pictures / Daniel McFadden, Linda Källérus
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
