Premiéra muzikálu Casanova byla opravdu světová!

NE! Zvedl oči a... krok pruží, oči se rozevírají a starosti střídá úsměv. Spatřil... samozřejmě, spatřil ženu. Přichází Casanova. Polibky, dvornost a šarm.

Jakoby se tou proměnou na vteřinu zastavil čas. I když ruch na nádvoří hlubockého zámku se nezastavil, ani nemůže. Naopak, nabývá na tempu. Čas, jde o čas... Teprve v 17 hodin, když ze zámku odejdou poslední návštěvníci, mohou začít přípravy premiéry.

Staví se duchcovský zámek, totiž pódium, staví se hlediště, vozí a nosí se lavičky, natahují kabely, rozmisťuje se vše pro zvuk, světla a projekci. Dobře sehraný tým nepřestává sledovat šedivé nebe. To na otázku „Zmokneme? Nezmokneme?“ odpovídá lehkým deštěm...

Ruch ale pokračuje, nádvoří žije zvláštní směsí kovových úderů (ještě je třeba postavit jeden stupeň hlediště), prvními tóny hudby (company se připraví na zvukovou zkoušku, připněte si porty) i útržky zpívaných slov (je třeba rozezpívat hlasivky, hlasivkýýýý, hlá-á-á-áásivkýýýýýý).

A pak se nad nádvořím zámku objeví nejdřív nesměle, ale pak už jasně slunce a s ním zmodralá obloha. Od této chvíle má Budějcká Drbna vážné podezření, že svatý Petr musí být ženská! Ženská, která neodolala Giacomovi Girolamovi Casanovi. Nebo Zdeňku Piklovi?

Atmosféra se projasní, ta část nervozity, která byla dána obavami z deště, mizí. A naopak se objevují utěrky, hadříky a hadry. Kdo je má ruce, utírá lavice a židle. Ti, kteří na ně za chvíli usednou, ani netuší, že jim jejich místo osobně otřel do sucha sám hrabě z Valdštejna, totiž Jaromír Adamec, nebo malý dvanáctiletý Giacomo. Ten dokonce v trojím provedení, protože premiérového večera se účastnili všichni herci, tedy i alternující, tím pádem i všichni tři představitelé malého Casanovy – Filip, Jan a Daniel.

Nebe se začíná šeřit a k zámku přichází diváci, hosté premiéry – světové premiéry muzikálu Casanova. A před zaplněné hlediště předstupuje ´persona principale´ Zdeněk Pikl. Uvítání, zpočátku ještě trochu nejisté hektickým shonem předchozích hodin, po pár desítkách vteřin nabývá na jistotě a šarmu. Zase ten šarm! Muž dvou tváří, proměna před očima všech.

A pak už – premiéra. Začátek. No ano, jak jinak, Casanova v nejlepších letech, přistižen se ženou ve své náruči! Přistižen jejím manželem! Drama! Ale nebyl by to Girolamo, aby se z dramatu a ohrožení nevyvlékl. Jak jinak, zase za pomoci ženy.

Dále už se odvíjí příběh. Příběh, ve kterém se před očima diváků prolínají vzpomínky, hrdinové příběhu a okamžiky, kdy smích střídá smutek. Ale copak může smutek odolat šarmu Casanovy? Získává ženy, opouští je a ponechává jim iluzi, že byly milovány. Dávají mu srdce, šperky, peníze... a on kráčí životem a míří cestami času až na zámek Duchcov, kde nakonec všechny vzpomínky uloží do svých pamětí. A stane se slavným.

Zajímavý leitmotiv tří Casanovů – malého Giacoma (Filipa Antonia), Girolama v nejlepších letech (Jana Kopečného) a Casanovy, který své paměti na zámku Duchcov sepisuje (Zdeňka Pikla). Hudba, která osciluje od líbivých melodií („Hleď vzhůru k výšinám“) až po hezky svižný a moderní rytmus (píseň Fracek).

Herecké a pěvecké výkony, které si se šarmem Casanovy nikterak nezadají – mužný Jaromír Adamec jako hrabě z Valdštejna, ´intrikánský´ správce Bednář, skvěle ztvárněný Luďkem Šindelářem. Jemná i vzpurná komtesa Adéla v podání Elišky Ochmanové. Jedinečné pěvecké i komické etudy hraběnky Karolíny z Bubna – Dity Hořínkové, skvělá Michaela Nosková a další a další.

Všichni sklízí po každé písni, po každém taneční etudě, po každém šermířském souboji potlesk na otevřené scéně. Zdařile namíchané výstupy, při kterých se z hlediště ozývá smích, a i výstupy, při kterých hlediště zamyšleně naslouchá. Proměnlivý děj, který má spád, tu se diváci ocitají ve Francii, kde Girolamo měl svou přádelnu s dvaceti dvacetiletými sličnými přadlenkami, tu jsme v Polsku, kde Girolamo svádí souboj na pistole s hrabětem Branickým, a vzápětí se vracíme do knihovny duchcovského zámku, do kterého se prolíná působivá kulisa zámku hlubockého...

A pak příběh končí. Šťastně, jak jinak. A štěstí je vidět i na tvářích všech, kteří na opakovaný skandovaný potlesk znovu a znovu přichází. Květiny, poděkování, dojetí, radost... Ano, tato premiéra byla opravdu světová. Před diváky přichází i autor hudby Zdeněk Barták, autor textů Petr Markov, režisér David Cody, choreografka Petra Parvoničová... Ne, opravdu nelze vyjmenovat všechny, ale všichni si potlesk a ovace zaslouží!

Která tvář září nejšťastněji? Ta, která patří Zdeňkovi Piklovi. Giacamovi Girolamovi Casanovi. Tvář člověka, kterému byl muzikál Casanova věnován. Role, která byla napsána pro něj. I když... role? Zdeněk Pikl Casanovu nehrál. On jím byl. Kdo ví. Možná je čas začít věřit na reinkarnaci.

A už jen malý dodatek: zdá-li se vám, že je v předchozích větách až příliš mnoho superlativů, nedivte se! Budějcká Drbna je přece ženská. Jak by mohla odolat šarmu Casanovy?