Kytarová exploze na festivalu Central Park Slavie. Vees potvrdili, že patří ke špičce

Pokud se dá o některé jihočeské kapele říct, že skutečně má na průnik do absolutní špičky, pravděpodobně jsou to právě Vees. Ve třech dokážou tito kluci udělat naprosté peklo, opravdu tvrdě a špinavě zaburácet, naproti tomu chytit za emoce, vyrazit dech skvěle promyšlenými zpěvy. Když už si myslíte, že vás jejich skladby nemohou překvapit, přijde zlom, který prostě nemůže zůstat bez odezvy.

Vees jsou přesně ten typ kapely, která zní na studiové nahrávce výborně, ale v porovnání s živým koncertem se nakonec jedná jen o polotovar. Živé koncerty, to je místo, kam Vees hlavně patří. Neskutečně energičtí, charismatičtí a suverénní. Koncert u Slavie o tom musel přesvědčit i posledního škarohlída.

Nejsilnější zbraní kapely je jednoznačně kytarista Matěj Vodička, jehož specifická hra je hlavním tahounem všech songů. Matěj má obrovský „drajv“, který mu může mnoho kytaristů jen závidět. Leccos se dá naučit, vypotit, ale v tomto případě se skutečně může mluvit spíše o talentu. I ty nejjednodušší riffy zní v jeho podání zajímavě, neotřele, přitažlivě. V žádném případě neexhibuje, přesto na sebe strhává zaslouženou pozornost. Nemluvě o příjemném zvuku, kterým disponuje. U Vees je zkrátka označení „kytarovka“ na místě!

Pak jsou tu samozřejmě již zmíněné zpěvy, které mají Vees evidentně promyšlené do nejmenšího detailu. Zní naléhavě, sehraně, prostě báječně. Ale nač slova, to se musí slyšet.

Hudebně jsou Vees možná nepatrně načichlí retrem, třeba i 60. lety, ve výsledky ale nezní zastarale, právě naopak - jsou svěží a blízcí i mladému publiku, které už může být unavené z dnešní přetechnizované doby, kdy většina mladých muzikantů hledí jen na nejlepší vybavení, herní techniku, ale to hlavní - duše - je nezajímá. Ne, Vees takoví nejsou. To je zkrátka rock, vyšťavený zvuk, divočina. Kéž by takových kapel bylo v naší malé zemi více...

Že jsou předchozí odstavce plné nadšení? Jsou... Vees totiž jednoznačně předvedli nejlepší koncert, který jsem měl letos možnost na festivalu Central Park Slavie vidět (bohužel jsem nestihl Lenku Dusilovou), Mustang Bluesride snad prominou.

Central Park Slavie se chýlí ke konci a je třeba podotknout, že organizátoři letos opět hleděli spíše na kvalitu než na to, co by mohlo eventuálně přilákat více lidí. O to je příjemnější, že si jednotlivé koncerty vyhledalo poměrně dost návštěvníků, Vees nevyjímaje. Nezbývá než doufat, že se bude v nastoleném trendu pokračovat, živé a hlavně dobré muziky není v létě nikdy dost!