Mrtví chtějí opět vyvést do světla. Poltergeist se vrátil

Vlna remaků se zdá být nekonečná. Po Evil Dead, Noční můře či Pátku 13. přišla na řadu další osmdesátková hororová ikona - Poltergeist. Nad novými verzemi většina fanoušků ohrnuje nos už před samotnou premiérou, ale v případě Poltergeistu se dá říct, že převedení do nového tisíciletí smysl má. Původní snímek Tobe Hoopera si totiž hodně zakládal na tricích, které, ač si to chceme přiznat, nebo nechceme, už přece jenom zestárly. Dnešní možnosti jsou neomezené a původní mytologii Poltergeista by mohly posunout o úroveň dál. Žel, nestalo se...

Novému zpracování totiž chybí to nejdůležitější - atmosféra. Původní film začínal jako takřka idylický rodinný snímek, do kterého ale postupně začalo zasahovat něco „shnilého“. Netlačilo se na pilu, napětí se budovalo postupně a o to více z jednotlivých momentů mrazilo. Pamatujete si, jak vás rýplo, když jste se dozvěděli, že celá krásná ulice, ve které hlavní rodinka bydlela, stojí na místě bývalého hřbitova? V nové verzi se nad tímto zjištěním skoro mávne rukou, prostě pohoda. Ani scéna se stromem, který se rozhodl si pohrát s věčně vystrašeným klučíkem, nefunguje. A co poté samotný závěr...

Jestliže se vám při sledování verze z roku 1982 tajil dech, v roce 2015 vám bude svým způsobem jedno, jak to celé dopadne. Film prostě negraduje, nýbrž plyne. Je to škoda, protože potenciál určitě měl...

Jeden výraznější plus se ale oproti původní verzi přece jenom najde, a tím jsou již zmíněné speciální efekty. Díky novým technologiím máme možnost se podívat do dimenze, která se skrývá za vestavěnou skříní dětského pokojíčku. A věřte, že je to místo, kam byste opravdu nechtěli. Když už jsem u skříně, tak právě scény u ní považuji za nejsilnější - hlavně vizuálně působivé „pohlcení“ holčičky je krásné. Zážitek posiluje i využití 3D, které v tomto případě smysl má, ačkoliv je využíváno spíše decentně, což ale není na škodu. Už jen kvůli výše zmíněnému bych návštěvu kina přece jenom doporučil.

Nový Poltergeist je až otrockým přepisem původní verze. Těžko říct, zda je to dobře, či nikoliv. Například remake Evil Dead jasně ukázal, že se ke starému materiálu dá přistoupit s úctou, citovat z něj, ale zároveň se dá celá myšlenka pojmout „ponovu“, aniž by značka série byla znásilněna. Na druhou stranu vzpomeňme třeba na novou verzi Horroru v Amityville (3:15 zemřeš), která byla také originálu věrná, přesto působila svěže a určitě patřila k těm povedenějším remakům. U Poltergeistu, který má hodně fantasy nádech, spíš cítím, že by mu víc slušela první zmíněná cesta.

Zázrak se zkrátka nekoná a bod opět dostává stará parta. Nový Poltergeist pobaví, zaručeně se u něj nebudete nudit, ale věřím, že až jednou doma dojde na lámání chleba, raději sáhnete po modré krabičce s původním titulem. Nyní jen doufat, aby tvůrčí tým nepostihlo stejné „prokletí“ jako jejich předchůdce, kdy postupně zemřelo hned několik lidí, kteří se na původní trilogii podíleli.

P.S.: Nemůžu nezmínit scénu, kdy se v domě uprostřed noci spustí veškerá elektronika, a to i tablety a podobně. Nevím, jak vy, ale já bych si nejspíš cvrnknul... Bowenovi jsou však z tvrdšího těsta a dá se říct, že kdyby jejich holčička v tu chvíli neseděla před zrnící televizí, nejspíš by je to všechno ani nijak nerozrušilo. :-)

Foto: Twentieth Century Fox Film Corporation

Recenzi filmu podpořilo multikino CineStar České Budějovice.