Pondělí, 17. prosince 2018, 13:51
Brněnská zpěvačka a muzikantka Mucha je neskutečná… Vážně! Sobotní koncert v budějcké K2 opět dokázal, že tady máme osobnost, která nemá obdoby. Pro někoho možná osobnost, která sází na prvoplánovou vulgaritu, která ráda šokuje… jenomže to všechno je velmi povrchní pohled. Stačí se zaposlouchat.
V první řadě je třeba zdůraznit, že má Nikola v zádech parádní kapelu. Není žádným tajemstvím, že kluci patří k vyhlášeným muzikantům alternativní scény. Zdá se to všechno primitivní, ale opět… zdání klame! Neotřelé postupy, aranže, melodie, Muchy skladby jsou tím prošpikované a vlastně je radost si všechny ty okamžiky naplno užívat. O to více v nacpaném klubu a s výborným zvukem.
Samotná Mucha je bezesporu skvělou zpěvačkou s velmi osobitým projevem. Je snadné jí podlehnout, byť je mi jasné, že ne každému její hlas sedne. Zároveň se jedná o bezkonkurenční frontmanku, která celý koncert táhne s naprostou přirozeností, jež je v dnešní době, kdy je všechno vymydlené, až příliš promyšlené, sterilní, nesmírně osvěžující.
V klubu se sešly snad všechny možné subkultury. Od diskantů po metaláky… I tohle je mistrovský kousek, protože ne každému muzikantovi se takový multižánrový přesah podaří. Ono samotnou Muchu zařadit není úplně snadné. Osobně jsem měl pocit, že se nacházím kdesi v dřevních časech kapel jako L7 nebo Hole, prostě syrový a špinavý grunge, než ho znásilnila komerce. Ale skutečně tady nemá cenu škatulkovat, myslím, že samotná Mucha na šuplíčky zvysoka kašle.
Když jsem zmínil fanoušky, tak musím hned dodat, že vytvořili naprosto pohlcující atmosféru. Takovou, která se už dneska na koncertech, kdy každý druhý čučí do telefonu, jen tak nevidí. Ne, sem si lidé přišli užít a bylo to prostě fajn. Ke konci, kdy Mucha vypálila legendárního Ježíše, už to byla fakt divočina. A pokud někdo do displeje přece jen zíral, Mucha ho vyhlásila. Myslím, že holčina, která dostala od zpěvačky slušně za uši, příště nechá telefon raději doma. Anebo si alespoň nestoupne do první řady, aby byla tak na ráně.
Co se týká repertoáru, tak to byl hit za hitem. Chlapi sú kokoti, Nána, Kamil… Snad jen po těžce návykové Nepojedeš nikam mohl někdo uronit slzu. Zazněla i nějaká ta novinka, takže se můžeme těšit na novou desku.
Kult Muchy každým rokem roste a není se čemu divit. Nebojím se ale, že by jednou dorostla do komerce a otupila své ostří. A že se vám zdá, že mluvím až moc v superlativech? Máte pravdu, jenomže to tak prostě je. Bodové hodnocení nikdy nedávám, ale tady bych se nebál vysolit 100 procent. Klidně si myslete, že jsem zešílel…
