NAŽIVO: Sympaťanda Cyrille Aimée si podmanila návštěvníky Jihočeského jazzového festivalu

Koncert každopádně začal spíše rozpačitě, kdy kapela o dvou akustických kytarách a jedné base byla nazvučena velmi potichu, přičemž basa ven nešla vůbec. Evidentně byl ale problém s basovým aparátem, který se zhruba po třech skladbách podařilo vyřešit, takže si už člověk tento pro jazz nesmírně důležitý nástroj nemusel jen domýšlet.

S příchodem Cyrille Aimée se koncert rozhýbal, postupně zvukově srovnal a fanoušci si tak mohli naplno užít báječnou hudební jízdu plnou emocí. Bohužel se v areálu také nacházelo plno lidí, které živá muzika evidentně nezajímala. Jelikož vystoupení bylo velmi intimní, dá se říct až komorní, bylo i během songů slyšet, jak se publikum mezi sebou baví. To vám pak z pódia zní bolavá Love Is A Losing Game od Amy Winehouse a vy z jedné strany posloucháte, jak nějaká holka domlouvá třídní sraz, a ze strany druhé se dozvídáte, že chlápek měl na dovolené zimu. Jistě… fanoušci sedící přímo u pódia měli atmosféru bezesporu lepší, ale zhruba od úrovně zvukaře… zkrátka, tohle se Cyrille nezasloužila.

Nutno dodat, že nakonec si zpěvačka pozornost získala a odezva byla stále bouřlivější. Zhruba v polovině setu tak už byla atmosféra adekvátní a koncert dokázal člověka naplno vcucnout. I tak se ale nabízela otázka, zda by přece jen líp nevyzněl v nějakém menším klubíku… Ale buďme rádi, že nám organizátoři do Budějc podobné interprety přivážejí.

Když už jsem zmínil Amy Winehouse, tak Cyrille Aimée ji chvílemi svým hlasem připomínala. V některých okamžicích šla dokonce až dál… kamsi k Billie Holiday. V častých hlasových improvizacích dala zase vzpomenout na Ellu Fitzgerald. Přesto se nedá mluvit o plagiátu, Cyrille si razí vlastní cestu, která je možná výše zmíněnými ovlivněna, avšak vlastní osobitost převažuje.

Koncert Cyrille Aimée byl plný jazzu, šansonu… krásné muziky, která dokázala pohladit u srdce. Publikum možná nebylo ze začátku úplně přívětivé, ale nakonec kouzlu zpěvačky podlehlo. Získala si je svou přirozeností a okouzlujícím zpěvem. Bylo to moc fajn, Cyrille…

Jihočeský jazzový festival je pro někoho osvěžením budějckého letního kulturního programu… Pro dalšího to může být i samotný vrchol. Tak, či tak… je to akce, která patří k nejvýraznějším a pořadatelům tak patří díky, že lidem již několik let nabízejí alternativu k ohraným a všemi (v nadsázce) festivaly obsazovaným interpretům.