Největší bída politiků? Chybějící dopravní infrastruktura

Svoboda. Bohatství. Byrokracie. Korupce. Zájmové skupiny... Všechny tyto věci jsou propírány v debatách o tom, co se povedlo, co se nepovedlo, nebo co mělo být už dávno vyřešeno. Mezi těmito tématy však jedno chybí. Dopravní infrastruktura.

Existence všech zmíněných fenoménů lze logicky vysvětlit (například s použitím ekonomie). S výjimkou chybějící infrastruktury. Neschopnost zapříčiňující neexistenci dálniční sítě je donebevolající. Proto tvrdím, že největší chybou všech politiků, bez rozdílu genderové, stranické a ideové (nemusí být vždy totožné) nebo věkové skladby, je to, že nedokázali v relativně malé a relativně rovinaté zemi vybudovat kvalitní dopravní infrastrukturu tvořenou kvalitní dálniční sítí. Tedy sítí, která bude spojovat východ se západem a sever s jihem. Sítí, která umožní rychlý obchvat Prahy, protože ať se to někomu líbí, nebo ne, tento region je nejdůležitějším dopravním uzlem země. Sítí, která bude navazovat na důležité dopravní tepny v zahraničí. Sítí, která zvýší bezpečnost na silnicích pro lidi, kteří ji využívají pro aktivity podléhající zdanění (podnikání, migrace za prací) nebo kteří o víkendu nesedí doma na zadku a jezdí za památkami, navštěvují známé či příbuzné.

Každý politik, který mohl svůj čas ‚u vesla‘ investovat do stavby jediného metru dálniční sítě, a neudělal to, by se měl každé ráno podívat do zrcadla a říct si: „Selhal jsem. Ukázalo se, jak moc jsem neschopný. Měl bych se stydět. A to taky udělám.“ Připadá vám, že přeháním? Vůbec ne, právě naopak.

Fungující infrastruktura je totiž srdcem každé ekonomiky. Pokud se nedokáží jedinci rychle a s předvídatelnými náklady dostat z jednoho místa na druhé, vznikají velké neefektivity. Zkuste si ocenit čas tisíců lidí (například násobkem průměrné hodinové mzdy), kteří pravidelně každý den uváznou v tom samém místě v dopravní zácpě, která je způsobena nevyhovující infrastrukturou. Den co den, týden co týden lidi čekají a ztrácí svůj drahocenný čas. A mlčí.

Sám mám bohaté zkušenosti z trasou mezi Prahou a Českými Budějovicemi, kudy již dávno měla vést dálnice D3. První plány na vznik dálnice v tomto klíčovém severojižním směru sahají do roku 1939. Jako důležitá dopravní stavba s hmatatelným termínem spuštění do provozu pak byla tato dopravní tepna slíbena a následně odvolána hned několikrát, v šedesátých letech, v roce 1987, při porevolučním malování růžové budoucnosti, v letech vystřízlivění na konci devadesátých let, v roce 2002, kdy se začala stavět první část v okolí Tábora, v roce 2004, kdy byl první úsek otevřen, nebo v roce 2013, kdy byl otevřen zatím nadlouho poslední úsek z Tábora do Veselí nad Lužnicí. Z plánované délky 171 kilometrů je v provozu pouhých 42 kilometrů. Zbytek je ve vzduchoprázdnu. Pravda, situace ohledně D3 v jižních Čechách se začíná hýbat pozitivním směrem, ačkoliv chápu vaši námitku, že nazývat pozitivním posunem plánovanou dostavbu něčeho, co mělo být minimálně 20 let hotové, je skoro absurdní. Ovšem dramatičtější je situace ve středních Čechách.

Úsek z ‚České Sibiře směr D1 a zpět‘, tedy z Miličína do Mirošovic, je právem považován za jednu z nejnebezpečnějších silnic v České republice. Ta svou kapacitou logicky naprosto nestačí aktuální intenzitě dopravy, každý den se kvůli přechodům v Olbramovicích či autům odbočujícím na vedlejší silnice (zejména v okolí Benešova) mění v past na řidiče, a každý pátek odpoledne ve směru z Prahy a v neděli večer ve směru do Prahy mění v totální parkoviště. Díky dopravním zácpám máte více času prohlížet si okolí silnice. To, bohužel, připomíná téměř procházku po olšanském nebo vyšehradském hřbitově.  Alternativní trasa, silnice číslo 4 přes Písek a R4 směr Chuchle, nabízí velmi podobný příběh.

Uvědomuji si, že můj komentář působí značně ‚dé-tři-centricky‘ a problémy jsou i na řadě dalších míst v České republice. O to je situace horší. Monopol na výstavbu dálničních tahů v České republice má stát. Jeho reprezentanti, tedy politici a jejich úředníci, v budování dálniční sítě fatálně selhávají. Jak dlouho budeme trávit čas v kolonách, čerpat informace z  dopravních zpravodajství v rádiích, vymýšlet objízdné trasy a plánovat si cesty ne podle našich potřeb, jak je normální v civilizovaných zemích, ale podle toho, kdy strávíme nejméně času v zácpách?

Jak dlouho budeme politikům tolerovat jejich neschopnost?

Napsal Aleš Rod, Malostranská Drbna
Foto: www.dalnice-d3.cz