FOTO: Stromboli jsou v ohromné formě. Z nasazení Báry Basikové se v Písku tajil dech

A je moc fajn, že i když se jedná o poměrně složitou progresivní muziku, dokáže stále přitáhnou stovky fanoušků. Písecký kulturní dům byl příjemně zaplněn, přičemž věřím tomu, že na akci dorazili fanoušci ze všech možných koutů jižních Čech. Přece jen se už pro tento rok žádná další jihočeská zastávka nechystá, alespoň dle rozpisu na stránkách Michala Pavlíčka.

Nálada tedy byla moc fajn a nepřekvapivě se vystupňovala zhruba uprostřed, kdy na scénu napochodoval Vilém Čok. Ó hory, ó hory a Ivanhoe jsou na poměry kapely přímočaré hitovky, které dokážou rozezpívat celý sál. Jakmile se ozve ústřední riff první zmiňované, neubrání se člověk mrazí v zádech. I po těch letech to má sílu vichru.

Jenomže Stromboli jsou přece jen o něčem jiném. O nepopsatelné, mystické atmosféře, netypických melodiích, chytré gradaci… a hlasu Báry Basikové. I když před několika lety překročila padesátku, na jejím zpěvu to není vůbec patrné. Bára si už na legendárním debutu Stromboli nasadilo laťku velmi vysoko a nutno říct, že stále neslevuje. Jde do toho naplno, čaruje, a demonstruje, že v rockovém žánru u nás pravděpodobně dosud nenašla konkurenci. V Písku zároveň působila velmi energicky a mile, neustále poskakovala, vtipkovala, smála se, komunikovala s Michalem Pavlíčkem nebo Vendulou Kašpárkovou. Prostě byla živelná a bylo cítit, že Stromboli jsou přesně její parketa. O to více pak zamrzí, že toho společně v minulosti nestihli více.

Hrálo se především z prvních dvou alb, kdy každý výlet do hrubě nedoceněné dvojky Shutdown byl pro mě osobně obřím zážitkem. Why, Abacus… a v první řadě Sandonorico… člověk se ocital v absolutní euforii, kdy mu hudba procházela celým tělem.

Nějaké negativum? Měl bych dvě, ale o nic vážného se nejedná. Je škoda, že kapela více nečerpá z comebackového Fiat Lux, protože je to skvělá deska, která se svým starším bratříčkům vyrovná. Nádherná Katova pomocnice je toho důkazem – další z vrcholů koncertu. Druhý záporem (vážně jen mírným) byl chvílemi zbytečně přehulený zpěv, což bylo markantní hlavně u Čoka. Celkově byla ale akce nazvučená skvěle, jakmile se Pavlíček obul do kytary naplno, čechralo to kalhoty. Subjektivně – nejlíp to hrálo vepředu blízko pódia.

Stromboli zahráli v původní sestavě, což dle slov Basikové není úplnou samozřejmostí. Písek prostě zažil jeden z koncertů, na který se nezapomíná. Pevně doufám, že letošní turné není jen krátkým výstřelkem, a že kapele příští rok opět bude koncertovat. Třeba i s novou deskou v zádech, kterou si fanoušci určitě zaslouží. O to, zda bude skutečně hodna názvu Stromboli, se v této muzikantské společnosti a formě vůbec nebojím.