Roztleskávačky lákají do svých řad nováčky, stojí i o kluky

Atletický stadion na Sokolském ostrově čas od času hostí zápasy amerického fotbalu, při kterých se jihočeskému publiku představují hráči Budweis Hellboys. A každý domácí duel drsných chlapíků doprovází parta něžných stvoření, která se pokouší nejen povzbuzovat svůj vlastní tým, ale také pobavit všechny přihlížející diváky. Ačkoliv oddíl amerického fotbalu v Budějcích působí již pět let, Hell´s Cheerleaders vznikly až v roce 2010.

„Kromě toho, že jsme roztleskávačkami při samotných zápasech, tak se navíc věnujeme sportovnímu cheerleadingu. Trénujeme sestavy, s nimiž se potom prezentujeme na soutěžích. Už máme na kontě i první vítězství,“ usmála se trenérka Hell´s Cheerleaders Veronika Rašková, která má veškeré dění kolem tohoto ještě stále začínajícího, byť už úspěšného klubu na starosti.

Sama se cheerleadingu věnuje již jedenáctým rokem, dvě sezony získávala zkušenosti při roztleskávání na hokeji. „Když jsem se ale rozhodla skončit, potřebovala jsem nějaké zázemí, abych mohla založit svůj vlastní nový tým,“ řekla při jednom z tréninků, který se konal v budějcké Sokolovně. „Jsme tady díky tomu, že fotbalisté patří právě pod místní Sokol,“ vysvětlila Rašková.

Aby Budějcká Drbna poznala na vlastní kůži, jak probíhá příprava na letošní sezonu, vyrazila se na holky v průběhu zimy podívat přímo do tělocvičny, kde poctivě ze všech sil makaly. Přišla o něco dřív, takže mohla vidět i doučovací trénink, kterého se účastnily hlavně dívky, které jsou v klubu nové. A měly se co učit – kromě předem připravené choreografie si začínající roztleskávačky musely zapamatovat i několik pokřiků, které se skandují během zápasu.

„Pro většinu terminologie používáme původní anglické názvy, jelikož cheerleading pochází z Ameriky. Při pokřicích musíme reagovat na dění na hřišti podle toho, jestli jsou na hřišti ofense, defense nebo je například nutné zatlačit soupeře do hřiště. Občas si hrajeme i na takové škodíky. Když se hosté domlouvají na taktice, snažíme se křičet co nejvíc nahlas, aby se neslyšeli,“ řekla usměvavá trenérka Veronika Rašková, která musí americkému fotbalu rozumět, aby pokřiky jejích svěřenkyň měly smysl. „Prvního půl roku jsem ale nevěděla, která bije,“ přiznala se.

V současnosti mají Hell´s Cheerleaders šestnáct členů, z toho je jediný muž. „Je to můj přítel, chudák… nic jiného mu nezbývá,“ smála se Rašková. „Dělám to dobrovolně. S cheerem jsem začal hlavně proto, že v něm najdu všechno, co mě baví – akrobacii, tanec, stavění pyramid a podobně,“ uvedl přítel trenérky Veroniky Jiří Goril, který v minulosti provozoval úplně odlišné sporty. „Devět let jsem hrál hokej, potom jsem zkoušel třeba horolezectví nebo střelbu. Přiznávám, že zrovna u cheerleadingu je kluk v očích veřejnosti zvláštním úkazem, ale musím říct, že je to dřina jako každý jiný sport,“ doplnil Goril.

„Rádi bychom se rozrostly o další kluky, ale zatím se k nám nehrnou. Pokud by chtěl někdo šikovný cheer zkusit, ať přijde kdykoliv,“ vyzývá Veronika Rašková další chlapce, v řadách svého týmu však samozřejmě přivítá i odvážné dívky. Možným lákadlem jsou i společné tréninky s profesionálním trenérem cheerleadingu z amerického Texasu. Jonathan Smiley, chlapík robustní postavy, je v Čechách na roční stáži a do Budějc jezdí pravidelně každý měsíc. „Živí se trénováním různých profesionálních univerzitních týmů, ale koučuje také výběrové all stars týmy. Několikrát jeho svěřenci vyhráli i mistrovství světa,“ představila Smileyho Veronika Rašková.

Budějckou Drbnu zajímalo, jak se takový poměrně netypický roztleskávač vůbec může takovému sportu věnovat. „Je obzvláště šikovný na akrobacii a skládání choreografií. On sám holkám ty cviky neukáže, ale tak dlouho jim je vysvětluje a ukazuje přímo na nich, že se to nakonec naučí. Tím, že je to chlap jako hora, kohokoliv bez problémů udrží, takže se s ním holky cítí jistě. Sám se navíc specializuje na takzvané partner stunty, při kterých drží roztleskávačky nad hlavou jednou či oběma rukama,“ přiblížila Američanovy schopnosti trenérka Hell´s Cheerleaders.

„Zdejší tým má velmi dobře zvládnuté základy všech technických prvků. Holky jsou středně pokročilé, spíš až nadprůměrně. Určitě se na tom dá do budoucna stavět,“ pochválil Jonathan Smiley budějcké roztleskávačky. Všechny však nepochází z krajského města. Na tréninky k soutoku Vltavy a Malše některé z nich dojíždí. Jednou takovou je šikovná patnáctiletá akrobatka Lea Jírová. „Od čtyř let dělám doma v Jindřichově Hradci gymnastiku. Sice v Budějcích nebývám pravidelně, ale cheerleading mě baví. Když mi to bude mamka dovolovat, chci s ním pokračovat,“ uculila se drobná dívenka.

Ve většině případů se v klubu objeví kamarádky stávajících členek. Na tréninky pak chodí společně. „Díky kámošce jsem viděla upoutávku na nábor, tak jsme s sebou vzaly pár holek a zašly se podívat na trénink. Sice jsme tu nakonec zbyly jenom tři, ale vůbec toho nelitujeme. Náš tým je úžasný, panuje tu skvělá atmosféra a nikdo se nepředhání. Je to něco jako moje druhá rodina,“ pochvalovala si Marie Ostrá z Českých Budějovic.

„Já jsem se o týmu dozvěděla vloni na podzim od kamaráda. Dělala jsem čtrnáct let mažoretky, tak jsem chtěla v něčem podobném pokračovat. Cheer je sice náročnější na fyzičku a musím pochopit pohyby holek, které už tenhle sport dělají déle, ale jinak je to super!“ svěřila se Budějcké Drbně dvacetiletá studentka pedagogické fakulty z Blatné Martina Strnadová.

Budějcké roztleskávačky se měly předvést na prvním mistrovském zápase amerického fotbalu už v závěru dubna, soupeř Hellboys ale z důvodu nízkého počtu hráčů nedorazil. Na ´Sokoláku´ je tedy budete moci vidět až 27. května při utkání proti Znojmu. V současné době navíc dívky z Hell´s pořádají otevřené tréninky pro veřejnost a také nábor nových členů.

ČTĚTE TAKÉ: Budweis Hellboys Rytíře ze Znojma na jejich hřišti smetli