Plachtaři bojovali o tituly. Příroda jim ale nepřála

Kdo si někdy vyzkoušel letět s větroněm, podlehl tomu. Potvrzují to úplně všichni plachtaři, kterých se na Hosíně sešlo celkem šedesát, dva z nich dokonce přijeli ze Švédska. Ve třech třídách - klubové, nejpočetnější s účastí 36 závodníků, 15m (kluzáky s rozpětím křídel patnáct metrů) a volné po 12 závodnících - bojovali o to, kdo z nich je nejlepší. Ke skvělým výkonům však potřebovali sluníčko, a to se na obloze během republikového mistrovství příliš často neobjevovalo.

„Mistrovství se kvůli jiným mezinárodním závodům konalo v pozdním a ne úplně ideálním termínu. Nevhodné počasí bylo způsobené hlavně tlakovou níží nad Skandinávií, která nám dodávala velice vlhký a chladný vzduch od severu a ten způsoboval časté zakrytí oblohy střední a vysokou oblačností. Nedostatek sluníčka pak zapříčinil problémy jak pořadatelům při plánování tratí, tak závodníkům při využívání termických proudů,“ řekl Budějcké Drbně předseda organizačního výboru Plachtařského mistrovství České republiky Radko Kuthan.

Základním elementem pro plachtění je slunce, které nad tmavšími místy země ohřeje vzduch. Když je část vzdušniny teplejší než okolí, začne stoupat vzůru a vytvoří termické stoupavé proudy. Viditelným důsledkem těchto proudů jsou mraky zvané kumuly. A právě tyto proudy piloti větroňů využívají k létání. Celkem dobré podmínky byly například minulý týden v pátek, kdy se však létalo naposledy. Sobota, poslední den mistrovství, opět propršela.

„Po čtvrtku máme mistrovství platné, minimálně bylo třeba splnit čtyři disciplíny. Všechny třídy nakonec bodovaly v pěti disciplínách. Ale celkově je mistrovství, co se týká počasí, spíš podprůměrné,“ konstatoval Radko Kuthan v pátek odpoledne, kdy se hosínské letiště těšilo z velké dávky slunečních paprsků.

Trasu dlouhou 409,1 kilometru museli během odpoledne zdolat všichni účastníci královské třídy Kombi open. Jedním z nich byl český reprezentant Tomáš Rendla, jenž jako jediný nepotřeboval při startu služby jednoho ze čtyř vlečných letounů. Sám totiž disponoval pomocným motorem, který využívá ke startu a ve vzduchu sklopí vrtuli do trupu kluzáku.

„Pomocí GPS souřadnic jsem nastavoval trať zadanou pořadatelem. V kokpitu je navigace jako v autě a kluzáky letí podle ní. Kdo ji uletí nejdřív, vyhrává. Na trase bývá až pět bodů, kolem kterých je 500metrový kruh - a tím musí všichni proletět,“ vysvětlil Matěj Rendla, syn pilota, který svou kategorii při letošním republikovém mistrovství ovládl. Klubovou třídu vyhrál Ondřej Dvořák a třídu Kombi 15 Radek Krejčiřík. Všichni tři získali kromě titulu českého šampiona i hodnotné ceny, například letenky do Paříže od portálu Letuška.cz.

Jedním z nejzkušenějších účastníků letošního Plachtařského mistrovství České republiky byla žena. Budějčanda Lenka Kuthanová, původem z Jirkova na Chomutovsku, v minulých letech dosáhla nemalých úspěchů. Byla mistryní republiky, vyhrála několik srovnávacích soutěží a vrcholem její kariéry bylo čtvrté místo na mistrovství světa v roce 2003. Bezmotorovému létání se věnuje dlouhých 39 let!

„Jak jsem se k plachtění dostala? Když jsem si ve čtrnácti přečetla dívčí románek od Heleny Šmahelové Mládí na křídlech. Pořád jsem si říkala, jestli bych někdy taky mohla plachtit, až na začátku 9. třídy do školy přišli udělat nábor. Začalo to jako v té knížce, byla jsem na všechno připravená. A chytlo mě to, ti lidé, životní filozofie...,“ líčila Lenka Kuthanová a jedním dechem pokračovala: „Díky tomu, že v základním výcviku nás bylo hodně, tak to docela rychle odsýpalo. Pořád jsem ale byla mladá a na sólové lety jsem si musela počkat do šestnácti. Pilotky jsem získala dva měsíce po svých narozeninách.“

Sama nepatří mezi piloty, kterým stačí obletět za dvě hodiny letiště a různých přeletů nebo přistání do pole se bojí. „My jsme ti blázni, kteří se potřebují pořád porovnávat, být lepší než ten druhý. Plachtění je strašně krásná věc, a kdo to nezažil, těžko to posoudí,“ usmívala Lenka Kuthanová.