Matěj Toman drží rekord. Upozornil ho kamarád

Počátkem října debutoval v prvním týmu Motoru. Od premiéry proti Třebíči nasbíral další tucet prvoligových startů, a přestože tráví na ledě v průměru šest až sedm minut za zápas, většinou jako člen čtvrtého útoku, má na kontě také dva góly a jednu asistenci. Obě trefy zaznamenal v domácím duelu s Ústím, kdy mu bylo přesně šestnáct let, deset měsíců a čtyři dny, čímž se stal nejmladším autorem dvou gólů v historii klubu, který oslaví devadesátiny.

Na první střelecký záznam v profesionální soutěži čekal Matěj Toman do jedenáctého utkání, ale nepřipouštěl si žádný stres. „Neřešil jsem to. Byl jsem rád, že vůbec hraju. Možná proti Přerovu jsem měl pár šancí a mohl dát gól. Nakonec mi to napadalo do ústecké branky. Kamarád mě potom upozornil, že držím rekord. Je to pěkné. Schoval jsem si oba puky na památku,“ říká kluk, který se prosazuje mezi chlapy. Věkově patří ke starším dorostencům, za něž letos paradoxně stihl zatím jen tři zápasy. Za juniory odehrál devět duelů.

Mladý hráč je vždycky trochu nesvůj

Obdivovatel Montrealu Canadiens a Tomáše Plekance před sezonou nedoufal ani ve snu, že na své hokejové cestě udělá zakrátko takový skok. „Vůbec jsem to nečekal. Potěšilo mě, že jsem v létě mohl chodit na tréninky s áčkem. Trenéři mě vzali do mužstva na dva týdny a dali mi prostor i ve dvou přípravných zápasech. Teď dostávám příležitost v 1. lize a jenom z toho těžím,“ pochvaluje si důvěru, kterou k němu choval trenérský triumvirát vedený Antonínem Stavjaňou, a navázala na ni trojice v čele s Marianem Jelínkem.

Ačkoliv je benjamínek, tyká všem spoluhráčům na prvoligové střídačce. Nebylo však jednoduché vstoupit do kabiny k protřelým borcům, z nichž nejeden překročil třicítku. „Mladý hráč je vždycky trochu nesvůj. Postupně si zvykám. V současné době už je to pro mě trochu příjemnější. Ale ještě se nepovažuji za stálého člena prvoligového týmu. Pendluji také mezi juniorkou a starším dorostem. Když zrovna hraju dobře a trenér áčka si mě vybere, tak se snažím podat co nejlepší výkon,“ ujišťuje čerstvý objev. 

Poslední domácí duel s Kladnem absolvoval Matěj Toman na pravém křídle čtvrté řady vedle Roka Pajiće a Petra Galamboše. Dva zápasy předtím bruslil s nimi na levé straně Lukáš Květoň. „Všichni, s nimiž se dostanu na led, hrajou výborně a dávají mi to. Rok Pajić na centru je v ohromné pohodě. Vyhovíme si a pro mě to je jenom dobře. Každé střídání pokládám za velkou školu. Když mě trenéři nechají chvíli sedět, tak pozoruji ostatní, co dělají, jak si vedou v jednotlivých situacích,“ počítá klady, které mu generuje pobyt mezi ligovými motoráky.  

Zná jenom hokej a školu

Milníkem v hráčově růstu byla účast na neoficiálním mistrovství světa sedmnáctiletých. Konalo se pod hlavičkou World Hockey Challenge před pár týdny v Kanadě. Český tým poprvé od roku 2006 vybojoval bronzovou medaili – i zásluhou Tomanova vedoucího gólu v rozhodující bitvě s výběrem Canada White (výsledek 2:1). Po ztrátách v základní skupině to byl malý zázrak. „Před čtvrtfinále s Ruskem nám trenér promluvil do duše. Vyhecovali jsme se a začali hrát úplně jiný hokej,“ popisuje reprezentant, kterého za oceánem doprovázel parťák z Motoru, obránce Šimon Kubíček.  

Převlékání dresů, střídání spoluhráčů a také herních stylů v různých ligách nepovažuje Matěj Toman za problém. „Pokaždé hraju s jinýma klukama, ale nevadí mi to. Beru to jako zpestření. V každém týmu dostávám jinou roli a je mi jedno, s kým nastupuji. Hlavně, když si rozumíme,“ ujišťuje perspektivní hokejista, jenž zvládá vytížení i po fyzické stránce. „Hlídám si to a komunikuji s trenéry. To je nezbytné. Pokud řeknu, že se cítím unavený, vezmou jiného hráče,“ nebojí se přetrénovanosti.   

Spoustu času tráví na stadionech. A snaží se plnit studijní povinnosti na Česko-anglickém gymnáziu v Suchém Vrbném. „Nic jiného skoro neznám. Jenom hokej a školu. Občas se najde volný den, tak samozřejmě nesedím doma,“ usmívá se nad otázkou na případné koníčky. „Dopoledne trénuji s áčkem, odpoledne zbývá prostor na učení, když nejedeme na zápas. Musím ještě dohánět, co jsem zameškal turnajem v Kanadě. Snad mi učitelé vyjdou vstříc,“ přeje si budějovický rodák, jenž vyrůstal v Českém Krumlově. Krátce hrál za žáky v Jindřichově Hradci, přechod do mladšího dorostu už prožil v Motoru.