Kluby se nemohou dohodnout, žák a dorostenec nehrají

Oba dva hráči byli už v předchozích dvou sezonách v Roudném na hostování, které Lokomotiva bez problémů odsouhlasila. Před touto sezonou zmíněné hostování vypršelo, nicméně oběma mladíkům se v roudenském klubu zalíbilo, a tak v něm chtějí pokračovat i nadále a na návrat do mateřského klubu z jistých osobních důvodů nepomýšlejí.

Oddíly začaly vyjednávat, avšak Lokomotiva ani jednomu z hráčů působení v jiném klubu nepovolila. A jelikož se ani jeden z nich vrátit nechce a za Roudné, kde od července oba trénují, nastoupit nemohou, nezbývá chlapcům nic jiného, než jen trénovat a čekat, zda dojde ve vyjednávání k nějakému posunu.

Budějcká Drbna získala vyjádření všech zúčastněných stran. Nejprve mluvil sportovní manažer Roudného Miloslav Kössl. „Pokud se hráči u nás líbí a chce za nás hrát, tak o něho máme zájem. Proto jsme podnikli všechny možné kroky, abychom hráče získali. Kontaktovali jsme několikrát předsedu klubu Lokomotivy, pana Jiřího Pečenku, který nám tlumočil stanovisko výboru, že hráči mají povinnost se vrátit a že je klub neuvolní. Do jednání se vložil i náš sportovní ředitel Ladislav Bernát a rovněž předseda klubu Libor Šolc, bohužel ale bez úspěchu.“

Na otázku, proč Lokomotiva brání oběma mladým fotbalistům v rozvoji, Jiří Pečenka odvětil: „Ti kluci mají možnost za nás nastoupit a kdykoliv za náš tým můžou hrát. Základním argumentem je, že nejsou hráči, my sami jich máme málo, proto je nikomu jinému dávat nechceme. Nejdeme v žádném případě proti Roudnému nebo samotným hráčům. Obdobně jsme si stáhli i další hráče z jiných klubů a stejně tak to dělají i ostatní oddíly.“

Když si je tedy předseda Lokomotivy vědom, že se hráči vrátit nechtějí a tudíž s nimi Lokomotiva stejně počítat nemůže, proč jim v jejich věku klub zakazuje hrát jinde? „Jestliže se jako hráč ráno vzbudím a řeknu si, že budu hrát jinde, tak co potom mají oddíly, které si léta hráče vychovávají a starají se o ně, dělat?“ reagoval Jiří Pečenka a dodal: „Já všechny argumenty chápu, ale na druhou stranu musím hájit zájmy našeho oddílu, a nejen já. Výbor se kvůli této situaci opakovaně sešel a společně s trenérskou radou se shodl na jednoznačném stanovisku, které jsem již v podstatě tlumočil.“

Vzniklé situaci pochopitelně nerozumí ani otec jednoho z hráčů Josef Kvasnička. „Nechápu, když na Lokomotivě moc dobře ví, že se kluci vrátit nechtějí, proč jim zakazují, aby hráli alespoň jinde. Můj kluk odešel, protože ho bývalí spoluhráči šikanovali a dokonce ho i zmlátili. V Roudném si našel skvělou partu a od začátku je v novém působišti spokojený. Má tu navíc možnost chodit na brankářské tréninky.“

Tatínek Kvasnička se proto zkoušel s vedením Lokomotivy dohodnout i jiným způsobem. „Nabízeli jsme peníze, že syna zaplatíme, hlavně aby mohl hrát. Bohužel nám ale bylo sděleno, že o peníze vůbec nejde. Předseda Jiří Pečenka řekl, ať se Filip vrátí, že bude jasná jednička - to ale proto, že momentálně tam nikoho jiného nemají,“ popisoval další vyjednávání otec Kvasnička.

Poté ještě pokračoval. „Kontaktovali jsme Lokotku ještě jednou, že když jim chybí brankář, Filip se na půl roku vrátí a klubu vypomůže, než si tam zajistí nového brankáře. Výměnou za to jsme chtěli, aby syn dostal svolení v zimě do Roudného přestoupit. Naneštěstí pro kluka ani tohle Lokomotiva neakceptovala, takže to vypadá, že syn bude rok stát,“ kroutil hlavou sklíčený otec.

Samotnému brankáři Filipovi je samozřejmě líto, že pouze trénuje a mistrovské duely svých spoluhráčů sleduje pouze z pozice diváka. „Za poslední půl rok, který jsem odchytal, jsem na sobě cítil zlepšení. Dostával jsem od trenérů šance i ve starší kategorii a získával spoustu zápasových zkušeností, o které teď asi přijdu,“ smutnil mladý strážce tří tyčí.

Nepříjemné období zažívá se svým synem Dominikem i druhý otec Oldřich Samek. „Když Domča do Roudného přišel, byl úplně nadšený z nové party a nakonec i ze zázemí, kterým Roudné disponuje. Čtyři travnatá hřiště a kvalitní tréninky, které obstarávají trenéři se zkušenostmi z českobudějovického Dynama. Vedení s hráči komunikuje, neustále kluky povzbuzují a motivují, takže se vůbec nedivím, že syn z Roudného nechce odejít,“ líčí příznivé podmínky Samek.

Z obtížné situace však žádné východisko nevidí. „Myslíme si, že už je to uzavřená kapitola. Kluci budou muset rok vydržet, na jaře se pak podá přestupní lístek do Roudného, které za oba hráče v případě přetrvávajícího zájmu zaplatí.“

Jedním podobným případem ohledně zákazu startu si záložník Dominik Samek již prošel. V zimě dostal svolení, že může jít do Roudného do přípravy. Když Lokomotiva na turnaji v Třeboni zjistila, že s roudenským týmem přijel i Dominik, okamžitě dostal stopku a na palubovce se objevit nemohl.

„Domča tenkrát brečel v šatně a bylo mi ho šíleně líto. Snažil jsem se situaci řešit s Jiřím Pečenkou i trenérem Vladimírem Dvořákem, ale k žádné domluvě nedošlo. Naštěstí se tehdy na turnaj dostavili i roudenští činovníci, pánové Mertl a Kössl, kteří situaci vyřešili. Narychlo se sepsala dohoda, aby Dominik za nás mohl hrát. Pak nakonec ale v zápase o páté místo stejně nenastoupil, střetli jsme se totiž s Lokomotivou a ta hráči zatrhla, aby nastoupil proti svému mateřskému klubu,“ popsal další z rozporů Josef Kvasnička.

Otcové Kvasnička i Samek v minulosti několik let v Lokomotivě působili jako trenéři, je proto k podivu, jakým způsobem se jim klub snaží za jejich dlouholetou práci odvděčit. „Samozřejmě, že člověka to zamrzí o to víc, když si vzpomene, kolik toho pro oddíl udělal. Jezdili jsme s hráči na soustředění, kde kluci měli první poslední. Když jsme potřebovali v zimě do haly, sháněli jsme přes rodiče prostory. Jezdili jsme i na krajskou halovou ligu do Třeboně, od vedení jsme dostali dva tisíce korun, ale zápisné stálo čtyři tisíce a nikdo se neptal, kde se ten zbytek sežene,“ podotkl Josef Kvasnička.

Vyjednávání mezi oběma kluby okomentoval pro Budějckou Drbnu také trenér žáků Lokomotivy Vladimír Dvořák. „Mladých hráčů je momentálně opravdu málo a oba kluci by nám bezesporu chyběli. Samek je věkem ještě starší žák, ale situace je taková, že by musel nastupovat i za mladší dorostence a svojí šikovnosti by byl přínosem i ve vyšší kategorii. To, že teď kluci nehrají, je z lidského hlediska určitě špatné, ale já nemám kompetence, abych o tomto rozhodoval. Od toho jsou v Lokomotivě předseda a výbor. Pokud trenér nedá dohromady jedenáct lidí, tak je to samozřejmě problém.“

V případě, že se tento spor v dohledné době nevyřeší, je téměř jisté, že si mladý Kvasnička se Samkem nezahrají v letošním soutěžním ročníku jediný mistrák, což je v žákovské a dorostenecké kategorii absurdní. Oba jsou ve věku, kdy by toho měli odehrát co nejvíc, fotbalově růst a zároveň se fotbalem bavit.