Ladislav Šolc fotbal válel závodně i po šedesátce. Teď křísí v Kaplici střední školu

Fotbal jste hrál závodně až do jedenašedesáti let. Jaký byl váš recept na takovou sportovní dlouhověkost?
Životospráva, minimum stresů a dobré rodinné zázemí. Doporučují se lehká jídla a lehká vína. Tak trochu francouzský životní styl. Nejdůležitější je však tvrdý trénink. Když zrovna ne ten fotbalový, tak běžecký, nebo posilovna. Zkrátka minimálně 45 minut denně se intenzivně potit. I když se vám nechce. Je to o vůli umět se překonat. Odměnou vám bude věčné mládí.

Bohužel se takové úspěšné dlouhověkosti nedožila českobudějovická Akra, kde jste před jejím zánikem naposledy působil.
Ano. Akru jsem přežil. Klub jako takový ale úplně nezanikl. Hrajeme stále ještě Seterm ligu starých pánů nad 35 let. Z posledního soutěžního utkání s Dobrou Vodou B  6. června 2015 mám na památku bílé trenýrky. Kustod Ota Horčička senior nám je po utkání věnoval.  Zápas jsme vyhráli 4:1 a i když se nás tehdy scházelo k zápasům stále méně, na ten poslední mistrák v dresu Akry jsme se sešli v jedenácti a zápas dotáhli do vítězného konce.

Kde všude jste vůbec hrál?
Po přestěhování z Prahy, kde jsem hrál za Viktorku Žižkov a Spoje Praha, jsem v Českých Budějovicích začal ve Škodovce. Ta byla ale velmi brzy po mém příchodu zrušena a následoval dlouhý řetěz - Igla, Loko ČB, Hluboká nad Vltavou. Spartak Soběslav a zpět do Igly – tehdy už byla přejmenována na Akru. Na hostování jsem byl jednu sezónu v Ledenicích.

Na kterou část vaší kariéry vzpomínáte nejraději?
Na zhruba dvě sezony v dresu Spartaku Soběslav. I. A třída na špici tabulky, vynikající hráči i parta a město, které fotbalem žilo. S fotbalem jste začínal na Žižkově a vašimi spoluhráči byly i dvě známé osobnosti.

Prozradíte je?
Stopera tam tehdy kopal Ivan Horník a na prvním tréninku jsem potkal končícího Andreje Kvašňáka. Zahrál jsem si s ním „báčko“.

Ač jste rodákem z Prahy, usadil jste se natrvalo v Českých Budějovicích. Čím vás jihočeská metropole učarovala?
Historií, kulturou, okolní přírodou, skvělými kamarády a také dobrým pivem.

Na hřišti jste byl známý tím, že nerad prohráváte. Dá se tato vlastnost využít i v profesním životě?
V životě, a to nejen v tom sportovním, jsem častěji prohrával. O to více to člověka posiluje. Padnout po těžkém knokautu k zemi, ale dokázat se zvednout a bojovat dál, to je moje krédo. A doufám, že mi vydrží až do smrti.

Loni v prosinci jste se stal ředitelem kaplické střední školy, která skomírala a byla před zavřením. Stojíte před nelehkým úkolem školu zachránit. Jak se vám to zatím daří a co bude o vašem úspěchu či neúspěchu rozhodovat?
S vydatnou pomocí zastupitelstva města, starosty, místostarosty, místních podnikatelů, svých kolegů učitelů a v neposlední řadě i Jihočeského kraje jsme nevynechali jedinou příležitost jak školu v Kaplici zviditelnit a posílit její pošramocený kredit. Použil jsem všechny nástroje komunikačního mixu k tomu, abych znovu posílil důvěru místních obyvatel ke kvalitě výuky. Snad naše týmová práce přinese kýžený synergický efekt v podobě co největšího počtu odevzdaných zápisových lístků. To ukáže až 1. březen, kdy je uzávěrka přihlášek. Potřebuji sehnat alespoň dvě třídy „bažantů“, tedy 34 nových žáků.

Ze školství máte po jedenácti letech vyučování bohaté zkušenosti. Co se na škole v Kaplici zaspalo a co jste musel jako první změnit?
Někdy se stane, že nezaspíte téměř nic. Investujete do propagace, provádíte sezonní nábory deváťáků  a přesto se stavy žáků snižují. To je přesně náš případ. Žijeme v tržním mechanismu. Je zkrátka mnoho škol a málo žáků. Stačí jen jediné špatné slovo v podobě šuškandy ve městě nebo v okolí a škody jsou nedozírné. A náprava je drahá a zdlouhavá. Přirovnal bych to tak trochu k situaci ve fotbalu, kdy je snadné z první ligy sestoupit, ale je velmi těžké se do ní znovu vrátit a nejvyšší soutěž vykopat. Určitě se mi tady podařilo stmelit jednotlivé zájmové skupiny lidí, které mají velkou vůli a motivaci střední školství zde udržet. Prostě věřím v ten již zmíněný synergický efekt. A pak jsem také informoval veřejnost, že mým cílem bude více vést mládež ke sportu a ke zvyšování fyzické kondice nejen v hodinách tělocviku, který zde učím, ale i v zájmových kroužcích kopané a lehké atletiky.