Zdeněk Řeřábek: O mém návratu rozhodnou lékaři.

Pane Řeřábku, jak hodnotíte rozhodnutí Krajského soudu?

Zdeněk Řeřábek: O rozhodnutí jsem byl dosud informován prostřednictvím svého právního zástupce, zatím jsem ho neobdržel oficiální, písemnou formou, ale vnímám ho samozřejmě pozitivně.

Máte pocit vítězství? Satisfakce?

Mám především pocit ukončení určité etapy, která proběhla tak, jak proběhla, měla svůj vývoj a končí. A v každém konci je zároveň i začátek.

Znamená to, že se vracíte do práce?

Jak už jsem uvedl v předchozím rozhovoru, o mém návratu rozhodne doporučení ošetřujícího lékaře.

Jste více než rok v pracovní neschopnosti, tedy logicky je vaše onemocnění vážné, dlouhodobé. Domníváte se, že vám lékař doporučí návrat do prostředí, které může stresovými faktory onemocnění ovlivnit, zhoršit? A naopak – nebude vaše nemoc překážkou plnohodnotného výkonu práce?

Běžný pracovní stres vždy byl samozřejmou součástí mojí práce, patří k ní, tam nevidím problém. Pokud jde o ovlivnění výkonu – jsem aktivní, činorodý člověk a na základě konzultací s lékaři jsem se v určité psychické, výkonné formě udržoval i v průběhu léčby, samozřejmě s respektem k nařízením lékařů a léčebnému režimu. A doporučeními lékařů a dodržováním léčebného režimu se budu řídit i v případě, že se vrátím do práce.

Kromě standardně náročných situací, které jsou součástí práce tajemníka, mohou ve vašem případě nastat i negativní momenty, které souvisí s událostmi uplynulého roku. Jste na ně připraven? Váš návrat nebude pravděpodobně vítán...

Jak jsem řekl, určitý pracovní stres je už z podstaty výkonu funkce tajemníka standardní součástí mé práce.  K tomu patří i fakt, že když konám tak, jak mi zákony ukládají, když činím právně správně, mohou být a jsou tací, kteří má rozhodnutí, úkony nebo postupy nevítají. Perspektivu, kterou svou otázkou naznačujete, si samozřejmě uvědomuji. Zároveň si ale také výrazně uvědomuji, že ve srovnání s obdobím před rokem je můj náhled na některé záležitosti jiný.

Můžete být konkrétní?

Definoval bych to tak, že zdravotní stav a diagnozy, které mi lékaři sdělili před rokem, vedly k tomu, že jsem mnohé věci a priority přehodnotil. Patrně podobné zkušenosti mají všichni, kterým život zásadně ovlivnila a změnila nějaká nemoc. To, co se v období před nemocí zdálo nesmírně významné a důležité, ztrácí v okamžiku stanovení diagnozy a z nemoci plynoucích omezení a negativních zážitků, svůj význam a váhu. Nechci, aby to vyznělo pateticky, ale nenapadá mne jiný popis, než že člověk získá v určité nestandardní a pro něj až  limitující situaci větší pokoru k životu. Považuji se za pragmatického člověka, ale zmíněné přehodnocení a určité uvědomění si věcí podstatných a nepodstatných ještě prohloubilo úmrtí mojí maminky, která odešla poměrně náhle v únoru. To je moment, který asi každého člověka donutí zastavit se v čase a podívat se na život jiným pohledem. Pro mne to skutečně znamenalo výrazný posun a změnu ve vnímání určitých záležitostí a i proto nemám žádný problém s akceptací případných negativních projevů, které by s mým návratem na magistrát mohly nastat.

To, co říkáte, může ale působit jako vykalkulovaná snaha působit na city?

Nevím, jak to může působit. Nekalkuluji, ostatně, nevidím důvod hrát na city a považoval bych to za značně nedůstojné, už z pietních důvodů. Vy jste položila otázku, já jsem odpověděl.

Vnímáte stejně také fakt, že jste médii poměrně intenzivně sledovanou osobou?

Musím konstatovat, že nedokážu říci, jak moc jsem nebo nejsem médii sledován. Samozřejmě, zhruba před rokem jsem média sledoval a obsah jejich článků znal. Protože ale součástí léčby, léčebného režimu, bylo důrazné doporučení lékaře, abych maximálně eliminoval negativní podněty a tedy i negativní články, řídil jsem se jeho doporučením. O schopnostech nebo neschopnostech a motivech některých mediálních pracovníků – záměrně neužívám slovo „novinářů“ - vím za roky působení ve funkci své a doporučení lékaře jsem respektoval opravdu rád. Chápu, že klíčovou roli hraje prodejnost....

Prosím??

….prodejnost novin, samozřejmě, nebo sledovanost, i když... ale budiž, prostě  dominantní je prodejnost a negativní titulek zřejmě vede  k větší sledovanosti, prodejnosti. V době před rokem, kdy, jak zmiňuji, jsem ještě reakci médií na mé odvolání sledoval, mne překvapil velký prostor, který záležitosti média věnovala. Vybavuji si, že mne tenkrát opakovaně napadlo, že například přesunu pracoviště oddělení evidence motorových vozidel z Plavské ulice do centra Českých Budějovic, do Kněžské ulice a vytvoření systému odbavení občanů – klientů tak, aby nemuseli čekat ve frontách, aby systém byl transparentní, byla ze strany médií věnována pozornost minimální.Přestože šlo o krok, který přinesl velké zkvalitnění služeb úřadu občanům, přestože příprava realizace představovala 8 měsíců práce, včetně nutnosti přesvědčit o smyslu a efektu přesunu pracoviště právě do centra, kompetentní politické představitele, kteří navrhovali zřízení oddělení v odlehlejších lokalitách, v areálu dopravního podniku nebo v Bezdrevské ulici – tedy s problematickou dostupností. Realizaci, otevření a provozu oddělení byla věnována médii mnohem menší pozornost, než odvolání tajemníka. Považuji to za zajímavý paradox a také za potvrzení mého názoru, že politika často přechází do fáze politikaření, na kterém se bohužel podílí nejen volení funkcionáři. Chtějí-li se média zabývat pozorností směrem k jedné osobě, místo informování veřejnosti o relevantních faktech a pro občany podstatných záležitostech, je to jejich volba. Já ji respektuji a očekávám, že stejně tak bude respektována i moje volba, s kým budu nebo nebudu komunikovat.

Poslední otázka – v souvislosti s rozhodnutím soudu se objevily informace, že výsledek celé záležitosti dopadl ve váš prospěch díky vašim vlivným přátelům. Připouštíte, že mají tato tvrzení své opodstatnění?

Není co připouštět a opravím vás – neobjevily se informace, ale spekulace. Pouze a jen spekulace, které odpovídají určitým záměrům vykonstruovat kauzu za každou cenu a všemi prostředky. Viděno pragmaticky – vznikl spor, řešil ho soud a soud vydal rozhodnutí. To jsou fakta. Vše ostatní je už jen účelové politikaření.
Pane Řeřábku, děkuji za rozhovor.                               

Autor:  Anna Danielová