Volejbalový maraton se uskutečnil už před 37 lety

To by nebylo až tak zajímavé. Za zmínku ale určitě stojí fakt, že nápad uspořádat 24hodinový maraton vznikl již tehdy, před 37 lety.

Jedním z hráčů, kteří se ho zúčastnili, je právě i Vítězslav Pjentak. Podle jeho slov byl jediným volejbalistou, který zvládl hrát celý den v kuse!

ČTĚTE TAKÉ: Volejbalový marathon vyhrál tým Kocobal

Jak vůbec vznikl nápad uspořádat 24hodinový maraton?

„Napadlo nás to v hospodě, jak jinak. Šli jsme po tréninku s klukama na pivo a začali uzavírat sázky, kdo déle vydrží hrát v kuse. No a při té příležitosti to vzniklo. Spojili jsme to tehdy s Gymnáziem Jírovcova a akce byla na světě.“

Byl jste v Budějcích pouze na vojně, nebo jste tady trávil čas i někdy jindy?

„V Českých Budějovicích jsem byl pouze jako voják základní služby a poté ještě na svatební cestě.“

Dočetl jsem se, že jste odehrál celých dvacet čtyři hodin v kuse. Je tomu skutečně tak? A dosáhl někdo podobného nebo stejného výkonu?

„Ano, je tomu tak. Ještě se o to pokoušel můj kolega Jindra Schmidtschläger, ale ten to nakonec vzdal v půl osmé ráno, tedy po patnácti hodinách. Otekla mu kolena a musel přestat hrát. Všichni ti kluci okolo mě byli o deset let starší. Mně bylo v té době dvacet let a jim okolo třiceti. Poté si Jindra dal tři hodiny pauzu a zápas dohrál.“

Zúčastnily se této akce nějaké známé osobnosti?

„Honza Pitner, známá osobnost budějckého volejbalu. Dokonce si i myslím, že oba jeho synové teď hrají. Honza hrál za Rudou hvězdu a poté i extraligu.“

Kdo byli vaši spoluhráči?

„Vladimír Majer, redaktor jednoho jihočeského média, dále Láďa Peer, Pepa Neužil, Pepa Vondráček, Petr Vošák, Jarda Pešek, Ruda Janků, Zdeněk Stukbaner, Martin Kozina. Tyhle si pamatuji. Bylo jich ale ještě více.“

Jak zápas dopadl a co si odnesli vítězové?

„Nakonec jsme vyhráli my poměrem setů 45 ku 40. V osmdesátém šestém setu vypršel čas za stavu 5:13, a tak se už nezapočítal. Konečné skóre bylo 1016:934, došlo tedy k 1950 výměnám. Jako vítězové jsme si odnesli diplom za vytrvalost a odvahu. Poté jsme šli do hospody na jídlo. Objednal si něco k snědku, pivo a pak se probudil druhý den v kasárnách nohama napřed.“ (směje se)

Jak na tu akci s odstupem času vzpomínáte?

„Párkrát si na to vzpomenu a je to strašně hezká vzpomínka. Potkali se tam super lidé, bylo to krásné. Opravdu na tento volejbalový maraton rád vzpomínám.“

Čím se momentálně živíte?

„Pracuji v lese jako dřevorubec, to dělám vlastně celý život. Volejbal jsem hrával do padesáti, končil jsem v okresním přeboru v týmu s mladými kluky. Poté jsem chvilku trénoval muže a dorostenky a teď jsem koučem žen ŠSK Bílovec. V minulé sezoně jsme vyhráli krajský přebor a přes kvalifikaci postoupili do druhé ligy.“