Raději bych přišel o svou identitu, než o život. Říká primář psychiatrického oddělení českobudějovické nemocnice

Co vede matku k odložení vlastního dítěte?
„Je řada problémů, které mohou vést k tomu, že matka se vzdá svého dítěte. Jednak to může být duševní porucha, která vede matku k tomu, že ztratí základní mateřský pud, který je každé ženě vlastní. Pokud bychom odmysleli duševní chorobu, tak to může být hlavně tíživá sociální situace, která může tedy dovést ten případ až do krajnosti.

V jakém psychickém rozpoložení se matka při odkládání dítěte nachází? Co vlastně prožívá?
„Na to se dá velmi těžko odpovědět, protože si myslím, že to je velmi individuální záležitost, protože každá žena toto prožívá různě. Musela k tomuto řešení nějak dospět. Musela najít nějaké řešení svého problému a pokud přijala tu možnost, že svůj problém vyřeší tímto extrémním způsobem, tak je to někdy velmi náročné pochopit, co se v její psychice vlastně odehrává“.

Připustíme-li, že se jedná o pacientku s duševní chorobou?
„Pacientky, které trpí duševní chorobou, tzn. některou z forem schizofrenie, psychotickou poruchou nebo tzv. laktační psychózou, tak tyto pacientky většinou dítě do babyboxu neumisťují“.

Dejme tomu, že se té matce nějakým způsobem ustálí život a dostane se z nějaké tíživé situace. Co prožívá, když si uvědomí, že už by byla schopna se o své dítě postarat, ale že po určité době už není cesty zpět?
„Pravděpodobně toho lituje. Myslím, že existují i případy, kdy se k odloženému dítěti do babyboxu poté matka hlásila, po nějaké době. Je pravděpodobné, že nastoupí lítost, ale zase je to velmi individuální. Může se jednat o anetickou osobnost, která nepociťuje nic a prostě si takto vyřeší svůj problém. Takže těžko ale zase paušalizovat“.

Myslíte si, že kdyby existovalo víc méně radikálních alternativ pro matky s nechtěným těhotenstvím než je babybox ( např. poradenství, azylové domy, atd.), že by pak nebyl potřebný?
„Babyboxy hrají určitě svojí roli jako jedna z takových posledních možností, kterou matka má. Jinak existují samozřejmě možnosti adopce. Mezi další  kroky, které matka může udělat, jsou např. různá poradenství během těhotenství. Jsou tady různé možnosti, jak nakládat s těhotenstvím, které vlastně není chtěné a myslím si, že i osvěta v současné době, co se týče antikoncepce, v tom hraje určitě velkou roli“.

Je podle Vás možné, že existence babyboxů přispívá k většímu množství odložených dětí? Že si matka řekne, tak jsem to prostě nezvládla. Vyřeším to babyboxem. Je možné, že více méně vzdá boj o dítě?
„Já si myslím, že ne. Nejsou mi známé žádné statistiky, které by ukazovaly pro nebo proti. Neznám žádnou takovou studii. Myslím si, že to k tomu vysloveně nevede, stejně jako trest smrti nevede ke snížení násilných trestných činů. Je to podobná situace“.

Většina odpůrců babyboxů tvrdí, že dítě vložené do babyboxu přijde o vlastní identitu, že nemá šanci zpětně vypátrat své biologické rodiče. Myslíte si, že u adoptovaných děti, u kterých jsou známi biologičtí rodiče a mají možnost je poté zpětně vyhledat, na rozdíl od dětí z babyboxu, je něco, co to dítě opravdu potřebuje? Nebo když vyrůstá ve šťastné náhradní rodině, tak to potom nepotřebuje?
Adopce existují už dlouhou řadu let. Jsou děti, které chtějí znát své rodiče a jsou děti, které o adopci nevědí a žijí šťastně. Abych řekl pravdu, raději bych osobně přišel o svou identitu, než o život“.

Dalo by se říct, že babybox je „ vysvobozením“ pro dítě? Že se může dostat do lepších sociálních poměrů, než by se mu třeba dostalo u biologických rodičů?
„Já bych to takto neviděl. Smysl babyboxu vidím spíše v tom, že umožní dítěti žít dál svůj život. Jaký ten život bude, to nikdo neví. Spíš si myslím, že babybox slouží k řešení problémů, které má matka dítěte. Je to jedna z možností, která se nabízí a pro matku to může být východisko, jak ze své tíživé situace legálně vyjít“.

Na problém s identitou dítěte řada psychologů reaguje tak, že identitu každého z nás si vytváříme po celý život. Není to jen odkaz biologických rodičů, ale zejména možnost, že více do života nám dají psychologičtí (náhradní) rodiče. Myslíte si, že je pravda, že vlastně není zas tak podstatné vědět, kdo jsou biologičtí rodiče, že do života mi to vlastně více méně nic nepřidá?
„Je to otázka na dlouhé povídání, protože do svého života vstupujeme s určitou genetickou výbavou, kterou máme od svých biologických rodičů a myslím si, že není zase špatné vědět o tom, jací moji rodiče byli. Co tedy mohu od svého života očekávat, eventuelně co se týče například i chorob a dalších skutečností, které jsou s tím spojeny. Ta identita, kterou dostáváme od svých pravých biologických rodičů. Druhá věc je samozřejmě výchova. Ta hraje taky svojí roli a je nezastupitelná. Vlastně nás zformuje během toho našeho života. Ale nelze říct, že by člověk byl čistě jen biologický nebo čistě jen vychováván a tím tak získal  svou identitu. V našem životě dochází ke střetávání a spojování obou dvou těchto pohledů, jak biologického, tak i psychologického“.

Úloha psychologických (náhradních) rodičů je pak samozřejmě těžší, protože neznají vlohy přisvojeného dítěte. Myslíte si, že by u nás mohlo být více poradenských center pro rodiny s adoptovaným dítětem a hlavně pro adoptované děti samotné? Aby jim to pomohlo přijmout informaci, že jsou adoptovaní, a že se jich rodiče zřekli? Protože ne každý tuto informaci dobře přijme.
„Poradenská centra tady jsou, existují. Nevidím potřebu jejich počet radikálně zvyšovat. Člověk, který má tento problém, se může obrátit na odborníky, kteří mu mohou v tomto nějakým způsobem poradit“.

V Českých Budějovicích zatím žádný babybox není. Kdyby nemocnice přišla s takovým návrhem a ptala se na názory lékařů, podpořil byste jej?
„Já proti babyboxům obecně nejsem."

Autor: Kateřina Matoušková

Článek byl Janem Tučkem autorizován dne 8.8.2011.