Počasí dnes10 °C, zítra14 °C
Čtvrtek 25. dubna 2024  |  Svátek má Marek
Bez reklam

Pro polského kněze je kázání v češtině přirozené

Jako každým rokem jsem na Štědrý den zavítala na půlnoční mši do kostela sv. Jana Nepomuckého v Českých Budějovicích. Mimo jiné jsem byla zvědavá, kdo ji bude celebrovat. Přeci jen dlouhá léta k tomuto kostelu neodmyslitelně patřil Mons. Josef Kavale, který ale vloni v létě bohužel zemřel.

Bohoslužbu tentokrát celebroval mladý člověk s krásnou měkkou češtinou, která pohladila po srdci. Nedalo mi to a začala jsem zjišťovat, kdo je tím knězem. Po nějaké době jsem vypátrala, že se jmenuje P. Mgr. Tomasz Piechnik, pochází z Polska a nyní působí v Diecézi českobudějovické.

Povídání s ním bylo moc příjemné a věřím, že následující řádky vás o tom přesvědčí, i když rozhodně nedokážou interpretovat, jaký klid z tohoto sympatického muže vyzařoval. Na to se budete muset za ním vydat do kostela.

Co vás přivedlo k tomu, že jste se stal knězem?

„Hned první otázka a tak těžká. To rozhodnutí se zrodilo, když mi bylo asi dvacet. Tehdy jsem v Polsku skončil gympl a šel prvním rokem studovat politické vědy. A pak to najednou přišlo. Začal jsem se zajímat o náboženství, chodit víc do kostela a přemýšlel jsem nad tím, že bych se stal misionářem.  Na začátku mě nejvíc přitahovaly ty misie. Pak jsem vstoupil k oblátům Panny Marie Neposkvrněné.“ (misijní řád – pozn. redakce)

Kde jste absolvoval kněžský seminář? Tady nebo v Polsku?

„Kněžský seminář většinou v Polsku. Tam jsem chodil právě do kněžského řeholního semináře oblátů Panny Marie, ve kterém jsem byl pět let.“

Jak jste se dostal do České republiky a přímo sem k nám do Českých Budějovic?

„Polští obláti v Čechách pracovali. Já jsem se seznámil s těmi, kteří přijeli z Čech, slyšel jsem o tom, že je možnost tady působit. Pak jsem vystoupil z řádu a prostřednictvím jednoho z nich na podzim roku 1998 přišel do Čech. Učil jsem se ve Vodňanech rok češtinu. Pak jsem nastoupil do Prahy a v semináři, který patří k Univerzitě Karlově, jsem složil státnice. Vlastně už po roce jsem dělal zkoušky v češtině.“

Musím říct, že vaše čeština je výborná.

„Děkuji. Ještě dodám, že v roce 2000 jsem byl vysvěcen na jáhna a po roce na kněze. Působil jsem na různých místech českobudějovické diecéze. Teď jsem v Českých Budějovicích jako kaplan.“

Jak dlouho trvá studium na kněze? Myslím od začátku semináře až po vysvěcení.

„V Čechách je rok konviktu a pak pět let studia. Dva roky jsou filosofie a tři roky teologie. Takže dohromady je to šest let přípravy, formace toho kandidáta na kněze. Po ukončení studia je vysvěcen nejdříve na jáhna a pak, podle rozhodnutí biskupa, zhruba po roce, nebo i méně, na kněze.“

A čím to je, že je u nás tolik polských kněží? To jsou Češi takoví bezvěrci?

„Bezvěrci ne. Spíš je to krize povolání, která je všude v Evropě a v Čechách se teď značně projevila. Je tu málo kněží, a proto přicházejí Poláci, aby pomáhali sousedům a přátelům.“

Znal jste svého předchůdce Josefa Kavaleho?

„Ano, poznal jsem ho tady v Budějovicích. Samozřejmě to byla významná osobnost. Už za mého prvního působení v Českých Budějovicích, asi před osmi lety, jsem se s ním setkal. Víc jsme se poznali až v době, kdy byl nemocný. Já jsem znovu nastoupil do Českých Budějovic před dvěma lety a jako všichni zdejší kaplani jsem monsiňorovi, který už nemohl sloužit, začal pomáhat.“

Jaké to pro vás je, převzít farnost po někom, kdo tu hlásal desítky let a místní jej považovali za legendu?

„Tady je základní chyba. Já jsem farnost nepřevzal, já nejsem ustanovený farářem. Farářem je tady dočasně pan doktor kanovník Zdeněk Mareš a teď se očekává, že biskup letos jmenuje nástupce monsiňora Kavaleho. Protože do kostela chodím v neděli, tak to vypadá, jako bych farnost převzal já, ale není to pravda.“

Sloužil jste za něj třeba Vánoční mši, která byla krásná...

„Děkuji. Nejen Vánoce, ale sloužil jsem i Velikonoce, takže většinou na nedělní mše opravdu chodím já. Ale jak říkám, nejsem tam ustanoveným farářem.“

Kostel svatého Jana Nepomuckého prošel velikou rekonstrukcí. Jak se vám líbí? Nepřijde vám příliš násilný ten rozdíl mezi světlou lodí a tmavým pozadím oltáře?

„K tomu mám jednoduché vysvětlení. Peníze byly jen na tu loď. Nebylo tolik dotací, aby se opravil i presbytář. Jinak by i ten byl obnoven a osvětlen. Jelikož se ale na něm nic nedělalo, zůstal šedý. Tak, jako byl dříve celý kostel. Pozitivně vnímám to, jak se tyto prostory rozsvětlily a vynikly architektonické prvky kostela. Myslím si, že mu to prospělo. Ta loď se mi samozřejmě líbí a na presbytář se počká.“

Takže se počítá s nějakou další rekonstrukcí?

„Určitě ano. Ale jak to sama znáte, záleží to všechno na dotacích.“

Co se týká zvonů u sv. Jana, jsou elektronizované nebo je tam zvoník?

„Jsou elektronizované.“

Katedrála sv. Mikuláše teď také prochází velikou rekonstrukcí. Našlo se v ní něco zajímavého?

„Ano. Byla prozkoumána krypta, myslím si, že dokonce tři. Další informace můžete získat od kolegy Štěpána Hadače, který je koordinátorem. Ten má podrobnosti, fotografie vnitřku a dokonce i video. V té kryptě se pohřbívali významnější kněží.“

Jak dlouho bude ještě rekonstrukce probíhat, než se katedrála otevře?

„Myslím, že je to naplánované na 2013. Je ale možné, že se rekonstrukce stihne dokončit ještě letos.“

Zatím bydlíte na děkanství, ale prý se budete stěhovat. Je to tak?

„Jelikož probíhá rekonstrukce děkanství, bude tu farní sál, dělaly se různé úpravy. Kvůli tomu jsme se museli s jedním kolegou z horních kaplanských bytů vystěhovat a bydlel jsem zhruba dva měsíce v Kanovnické ulici. Teď se přesouvám jakoby zpátky do toho původního bytečku. Vlastně jsem se musel kvůli těm opravám z děkanství jen dočasně vystěhovat.“

Zajímalo by mě, jestli chodí do kostela hodně mladých, nebo spíše starší lidé?

„Na mších převažují starší lidé, ale samozřejmě bývají i mše, kde převažují mladí. Například tehdy, když páterJosef Prokeš dělá mše pro mládež. Záleží to na jednotlivé farnosti nebo kostelu. Třeba u salesiánů je určitě spousta mladých, u petrinů myslím taky. U Jána jich je taky poměrně dost, tam chodí všechny věkové kategorie. Je ale známo, že třeba na vesnicích nebo různých farnostech je velmi málo mladých lidí.“

A jaký je recept na to dostat mladé do kostela či k náboženství jako takovému, pokud v tom nejsou přímo vychováváni?

„Možná výchovou na školách, třeba na biskupském gymnáziu při náboženství je velká šance oslovit mladé lidi, a třeba už i děti. Nebo existují společenství, skupiny a hnutí, která pořádají různé akce, jako je třeba Křesťanství bez vytáček a tak podobně.“

Také bych se ráda dozvědla, jak to probíhá, když se chce pár oddat v kostele, ale jenom jeden z nich je křtěný? Musí chodit na nějaké přípravy?

„Když chtějí udělat takové závažné rozhodnutí, jako je uzavření manželství, a žít celý život společně, měli by se samozřejmě připravit. Pokud je pokřtěna jenom jedna osoba, tak pan biskup uděluje dispens. Přípravy se zúčastní oba, i když je ten jeden nevěřící, aby se seznámil s vírou osoby, s níž vstupuje do svazku manželského. Po přípravě se uděluje povolení ke sňatku s nepokřtěnou osobou.“

Co když se ti dva, nedejbože, chtějí rozvést? Je to vůbec možné?

„Církevní sňatek se nikdy nemůže rozvést. Jen v některých případech se může prohlásit za neplatný, pokud nastala nějaká závažná překážka. Tehdy rozhoduje církevní soud. Většinou se to posílá do Říma, kde se rozhoduje, a výsledek pak prohlásí náš soud.“

Jak se vám vůbec hlásá v cizím jazyce? Mezi češtinou a polštinou je sice malý rozdíl, ale stejně to není vaše mateřština.

„Mně se v češtině hlásá dobře, polsky jsem to ani nikdy nedělal. Je to pro mě přirozené, už se mi čeština podařila nějak naučit a dokázal jsem se s ní sžít. Už je v mém nitru a dokonce i myslím česky.“

Jak vlastně vypadá obyčejný den kněze?

„Nejdříve je modlitba církve, dále soukromá modlitba, pak mše svatá a zpovídání. A obyčejný čas bez povinností kněze?“

Ano.

„Ve volném čase jezdím na kole, plavu, trošku běhám nebo zajdu do kina, na procházku, čtu či jsem u počítače. Všechno to, co dělají obyčejní lidé, tedy kromě televize. Tu nemám.“

Když už jste nakousl filmy, jak se díváte například na snímky typu Šifra mistra Leonarda, které jsou zaměřeny dost proti církvi?

„Tyhle filmy jsem neviděl a ani mě nelákají. Jsou to takové senzace, které chtějí přitáhnout lidi. Nemá to nic společného s pravdou a myslím si, že pro rozumného člověka obraz církve nezkazí. Církvi to neuškodí, pokud na takový film půjde rozumný člověk s kritickým myšlením. Podobné snímky můžou uškodit jedině těm nevzdělaným nebo ve víře nejistým lidem.“

Takže vy osobně je berete s rezervou?

„Určitě jsou mnohem horší věci. Nevím, jestli tyto proticírkevně zaměřené filmy mají na lidi takový vliv.“

Když dospělý člověk uvěří v Boha a chce se nechat pokřtít, jak to probíhá?

„Dospělý člověk, který se přihlásí a má zájem o křest, prochází přípravou, které se říká katechumenát. Tam se postupně seznamuje s vírou a katolickým náboženstvím. Po této přípravě, která trvá zhruba půl roku, může o Velikonocích přistoupit ke křtu. Biřmování a křest provádí biskup.“

Zajímalo by mě, jestli hodláte v České republice zůstat?

„To určitě ano. Já se cítím být českým knězem, protože jsem byl vysvěcen, zaučen a všechno už od začátku jsem vykonával tady. Když mám sloužit mši svatou v polštině, tak jsem jako cizinec a beru si knížku, abych to uměl. Nemám to v polštině zaběhnuté.“

Nechybí vám jako knězi to, že nikdy nebudete moci založit rodinu? Vynahrazuje vám to vaše povolání?

„Já myslím, že všichni kněží procházejí obdobím, kdy se ta potřeba mít dítě nebo rodinu objevuje. Může taky nastat krize, kněžská krize, a víme, že v některých případech to končí odchodem z kněžské služby právě kvůli tomu, že si dotyčný založí rodinu. Takže si myslím, že je to přirozené u každého muže, stejně tak se objeví touha po rodině i u ženy.

A někdo si to nahrazuje právě tím povoláním. Když se mu člověk věnuje naplno, tak může jeho život plnohodnotně zaplnit. To je ta oběť, kterou přináší. Myslím, že v jiných povoláních je to stejně tak. Stane se třeba, že učitelé, kteří se naplno věnují svému povolání, nebo třeba lékaři a policisté, také nezaloží rodinu. Člověk je tedy svou prací pohlcen i v jiných profesích.“

Když se stane, že kněz chce opravdu opustit církev, co pro to musí udělat?

„Většinou jsou to složité záležitosti. Někdy mají dramatický průběh, když mezi knězem, biskupem a církví dochází k rozkolu a jsou třeba úplně přerušené kontakty. Neříkám, že kněz odpadne od víry, ale není mezi ním a ostatními dobrá komunikace. V jiných případech, kdy kněz komunikuje, si může postupně zařídit uvolnění z kněžské služby a následný formální odchod. Dokonce pak může i uzavřít platný církevní sňatek.“

O uvolnění z církve musí žádat papeže?

„Ano. To se žádá přes biskupa až do vatikánské kurie, kde o těchto věcech rozhoduje kongregace týkající se kněžstva a potom tu žádost schvaluje papež. Buď to probíhá dramaticky, jak už jsem říkal, anebo kněz má vše vyřízeno správně, či o to bedlivě usiluje. Ne vždycky však může dosáhnout propuštění ze služby.“

Jakými jazyky, kromě češtiny a polštiny, mluvíte?

„Rozumím anglicky, plynule ale nemluvím. V Polsku jsem studoval tři roky ještě francouzštinu, to však byl jenom začátek. Pak už jsem dál nepokračoval.“

A co se týká mrtvých jazyků?

„Umím latinu, která mě provázela už na gymnáziu, jelikož jsem měl biologicko-chemický profil. Tam jsem se ji učil už od prvního roku. V semináři jsem tedy používal latinu, částečně řečtinu a základy hebrejštiny, ale ty úplně minimálně.“

Takže knížku v hebrejštině si nepřečtete?

„To určitě ne. Některá slova bych vyluštil jedině s pomocí tabulky na písmena.“

Když jsme u těch knih. Říkal jste, že rád čtete. Co máte nejraději? A na jaké filmy se rád podíváte?

„Mezi mé oblíbené publikace patří náboženské teologické knihy, zvlášť týkající se Božího slova. To mě hodně provází životem a zajímá, takže nejen Bible, ale i všechny komentáře. Potom i další náboženské knihy. Občas si přečtu nějaký ten román, třeba Dostojevského, ale přiznám se, že teď knížkám věnuji málo času. Co se týká filmů, naposledy jsem byl na filmu o tom Angličanovi, který zachraňoval židovské děti vlakem. Teď si bohužel nevzpomenu na název.“

Myslíte sira Nicolase Wintona?

„Přesně tak. Přiznám se, že teď jsem trošku propadnul sportu a více sportuji, tak mám méně času na četbu.“

Daří se vám udržovat se v kondici?

„Jelikož jsem prošel boreliózou a kvůli následkům jsem se vrátil do Budějovic, díky sportu a plavání jsem se z toho dostal.“

Štítky kostel, České Budějovice, Česko, film, Josef Kavale, Polsko, kniha, Jan Nepomucký, Štědrý den, Mons

Komentáře

Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.

Pro polského kněze je kázání v češtině přirozené  |  Život a styl  |  Drbna  |  Budějcká Drbna - zprávy z Českých Budějovic a jižních Čech

Můj profil Bez reklam

Přihlášení uživatele

Uložené články mohou používat pouze přihlášení uživatelé.

Přihlásit se pomocí GoogleZaložením účtu souhlasím s obchodními podmínkami, etickým
kodexem
a rozumím zpracování osobních údajů dle poučení.

Zapomenuté heslo

Na zadanou e-mailovou adresu bude zaslán e-mail s odkazem na změnu hesla.