Mersí je díky lásce polovičním Budějčákem

Před koncertem, který začíná dnes ve 20 hodin, si Budějcká Drbna povídala s frontmanem téhle nestárnoucí formace Marcelem Mersí Markem.

Od největší slávy kapely Děda Mládek Illegal Band uplynulo takových deset let. Přijde mi, že plno lidí dneska ani netuší, že vaše kapela ještě existuje. Co se za tu dobu odehrálo nového?

„Je pravda, že čas hrozně letí. První etapu Dědy Mládka jsme ukončili v roce 2002 a další dva roky nehráli. I když jsme se potom vrátili na scénu a od té doby vystupujeme až dodnes, spousta lidí vůbec neví, že kapela funguje. A musím zaklepat - daří se. Jednak máme dost koncertů v rámci celé republiky, a také jsme v roce 2008 natočili cédéčko už jenom autorských písniček. Navíc vloni v lednu jsme dali na naše webové stránky další tři písničky, takový maxisingl. Řekli jsme si, že nemá cenu to dávat na cédéčka, a tak si posluchači můžou tyhle nové věci zadarmo stáhnout.“

Vaše tvorba přitom dřív byla založená výhradně na tvorbě Ivana Mládka. Jak dlouho jste počítali, že si na koncertech s tak omezeným repertoárem vystačíte?

„My jsme si tenkrát ani nemysleli, že bychom mohli mít takový raketový nástup, který přišel po vydání první desky. Vznikli jsme totiž v hospodě jako kapela, která si jednou za čas něco zahraje, zazpívá... Po pár letech jsme zjistili, že není kde brát, proto jsme se rozhodli, že budeme skládat vlastní věci. Ne všechno od Ivana Mládka se totiž dá předělat do té podoby, v jaké to hrajeme my. Pořád říkám, že nejsme klasický revival. Ivanovy písničky jsme vlastně zremixovaly a přidali si k nim něco svého. Teď nás to ale baví daleko víc. Třeba Jožina hrajeme nějakých patnáct let, takže když tam vložíme nějakou naši věc, nakopne nás to a kapela začne na pódiu dýchat. Vyhýbáme se tím stagnaci, která by nastala, kdybychom neměli vlastní tvorbu.“

Pokud mě paměť neklame, tehdy jste bývali s Ivanem docela často v kontaktu. Jak je to teď?

„Poslední roky už to není tak intenzivní, ale stále o sobě víme. Vztah mezi námi a Ivanem Mládkem je skvělý. Od začátku nás podporoval.“

Co říká na vaši vlastní tvorbu?

„Slyšel asi jednu nebo dvě písničky. Těžko soudit, jestli mluvil pravdu, ale říkal, že se mu to hrozně líbí. To nám vlilo do žil energii na skládání dalších vlastních věcí.“

Jaký je to styl hudby?

„Protože jsou tam rapové vložky i jakási agresivita, říkáme naší autorské tvorbě gangsta dixie. Tohle slovní spojení tomu stylu nejlépe odpovídá. Naše písničky ale jsou v duchu těch Mládkových, takže lidi možná ani nepoznají, co je od něj a co jsme si napsali sami.“

Kde vás můžou vaši příznivci vidět a hlavně slyšet?

„Vystupujeme hlavně na různých městských slavnostech nebo festivalech. V klubech se už bohužel moc často neobjevujeme. Vždycky se tam ale moc těším, mají jinou atmosféru. To platí i pro Modrý dveře.“

Jaký je váš vztah k Budějcím?

„My jsme sem nikdy moc často nejezdili, takže když jsem neměl důvod, nebyla ani příležitost tohle město poznat. Dneska už jsem poloviční Budějčák. Proč? Zamiloval jsem se tady. Přemýšlím o tom, že se sem někdy přestěhuji. Jinak ale bydlím v Praze. Pracovní povinnosti mě nutí být víc tam. Mám tam další projekty, hraji v klubech jako dýdžej.“

Aby nedošlo k omylu - zamiloval jste se do města nebo ženy?

„Začalo to zamilováním do ženy. A teď to pomalu přechází v lásku k tomuto kraji a městu.“ (směje se)