„Je těžké hráče pořád motivovat,“ tvrdí trenér Jihostroje

Současně s angažmá v budějckém klubu jste byl i trenérem české mužské reprezentace. Český volejbalový svaz nedávno vypsal na tento post výběrové řízení, jak vidíte vaše šance ohledně pokračování u nároďáku?

„Posledním dnem v loňském roce mi skončila smlouva, stejně tak i trenérovi žen, takže vedení poté vypsalo výběrové řízení pro trenéry ženského i mužského týmu. Přihlásilo se poměrně dost trenérů z Čech i zahraničí, nyní probíhají pohovory s jednotlivými uchazeči. Uvidíme, koho vyberou.“

Věříte, že uspějete v takové konkurenci?

„Chtěl jsem tím, že jsem se přihlásil do výběrového řízení, dát najevo, že chci pokračovat v koncepční práci. A že se nezříkám té práce, která před nároďákem stojí. Je potřeba mužstvo obměňovat, čeká jej generační výměna. A jsou před ním neúprosné kvalifikace. Ale své šance odhadnout nedokážu, jen si myslím, že jsou ve hře hlavně zahraniční trenéři. To, že jsem nebyl osloven a bylo vypsáno řízení, dalo vedení svazu najevo, že si žádá změnu. Z českých trenérů je ve hře Smolka (Benátky), Brom (Příbram, dříve České Budějovice), Demar (Fra), Fortuník (Odolena Voda), Slovák Husár, Ital Gulineli (Cuneo), z Tours Brazilec a nějací další.“

Nedávno jste zakončili letošní účast v Lize mistrů, jak hodnotíte šest odehraných zápasů v základní skupině?

„Vzal bych to ze dvou stran. Splnili jsme cíl, který mi dalo vedení klubu, a to bylo pokusit se o první vítězství v této soutěži. To se povedlo. A že to bylo na půdě italského celku, o to je to příjemnější. Dokázali jsme bodovat i v Německu, nemyslím, že bychom hráli ustrašeně a že bychom předváděli špatný volejbal. Nicméně si myslím, že jsme mohli uhrát ještě víc bodů. Mrzí mě především první zápas doma s francouzským Poitiers, také prohraný duel v německém Unterhachingu. Vidím ty chyby, mohli jsme dokázat víc.“

Myslíte postup mezi dvanáctku nejlepších?

„Nechci, aby to vyznělo špatně, ale když se podíváte na týmy, které postoupily do play off... Jsou tam tři italské týmy, dva ruské, francouzské, polské a německé, v takto silném obsazení bychom tam neměli co dělat.“

Mluvil jste o tom, že vidíte chyby z Ligy mistrů. Co byste tedy udělal jinak?

„Především jsme ten první zápas doma s Poitiers měli rozjetý na to, abychom bodovali. Ale ukázalo se to, co ostatní družstva mají a nám to ještě chybí – to je vydržet v dobrém výkonu celý zápas. V tomto uktání s Francouzi jsme měli jít do tie breaku a zkusit víc bodovat. Vedení 2:1 na sety  v Německu jsme si ztratili jedním totálním výpadkem na příjmu. Jsou to drahocenné zkušenosti a potvrzuje mi to, že soupeříme s družstvy, která jsou papírově a hráčsky silnější. Jen šest utkání odehraných na 110 procent a bez chyb nám dává šanci pokusit se o nějaké body v této soutěži. Ale dlouhodobě bude platit, že české družstvo nemá šanci se prosadit v Champions league.“

V české extralize  je váš celek na prvním místě tabulky s jedinou porážkou na kontě, působení v domácí soutěži bude asi jen kladné, že?

„Nikdo z nás nečekal, že po 24 kolech budeme mít jednu porážku a že budeme vést ligu. S domácí soutěží je spokojenost, ale já jsem už v srpnu upozorňoval, že Liberec je tým, který výrazně posiloval svůj kádr o reprezentanty a že bude nebezpečný. Nedávno získali dalšího reprezentanta, slovenského blokaře Piovarčiho a libera Kopáčka z Ústí. Znovu posílili, považuji je spolu s námi za nejkvalitnější tým soutěže. Tomu odpovídá i postavení v tabulce. Máme jednu porážku, vedeme s náskokem dvou bodů právě na Liberec, šesti bodů na třetí Ostravu. Takže spokojenost s dosavadním vystoupením v domácí soutěži asi je. Chtěli bychom obhájit tuto pozici do play off, ale trápí nás zranění.“

Když už jste zmínil zranění, jak to vypadá s Jakubem Novotným, který si před dvěma týdny v zápase s Libercem poranil kotník?

„Začal teď chodit po čtrnácti dnech, takže moc dobře ne. Zapojil se ale do trénování, posiluje, plave, rehabilituje, tak doufám, že se dá brzy do pořádku.“

Prý měl i problémy s vazy a jeho rekonvalescence bude trvat déle. Zápasy v play off stihne?

„Já myslím, že to by se mu mělo podařit.“

Jediný, kdo na vás letos našel recept, byla Příbram. Jak zápasy s týmem, od kterého jste v létě odešel, prožíváte?

„Stejně jako ty ostatní. V tom rozdíl alespoň pro mě nebyl. Je dobře, že jsme prohráli jen s Příbramí, protože byly takové i další čtyři zápasy, které jsme hráli na pět setů a bylo těžké je dotáhnout do vítězného konce. Motivovat a udržet koncentraci družstva po šest pohárových a 32 ligových zápasů je těžké. V jednom zápase se nám to nepodařilo, je dobře, že jen v jednom.“

Na čem byste rád ještě zapracoval? Zdá se mi, že občas vázne spolupráce nahrávačů s útočníky...

„Samozřejmě, zlepšovat se dá pořád dál. Pořád musíme pracovat na souhře s nahrávači, teď se nám zapojil i Habr, další hráč, se kterým se musí mužstvo sžít. Bude nyní dostávat více příležitostí. A z těch jednotlivých činností bych ještě rád zapracoval na obraně. V součinnosti s tím platí, že tlak na servisu a útok po příjmu podání rozhodují. Největší rezervy jsou ale v obraně.“

Letos hraje vy výborné formě smečař Tomáš Fila, koho byste ještě za dosavadní výkony vyzdvihl? Kdo naopak zůstal za očekáváním?

„Já to vím, ale nevím, jestli je dobré to zveřejňovat.  Ale blokaři hrají stabilně, pravidelně se střídají, tam problém nemáme. Na nahrávce dostával více příležitostí Petr Zapletal, protože Filip Habr byl limitován po operaci kolene. Teď už je v pořádku a myslím, že i v některých zápasech nám pomohl. Budu sázet na oba dva a kvalita týmu se tím, doufám, zvedne. Na postu univerzála máme silnou dvojici. Teď  leží všechno na Radkovi Motysovi, jenže se v posledních zápasech trápil. Má před sebou měsíc a půl, kdy bude vše na něm, musí ukázat, že je tahoun družstva a že to v něm je. A budeme čekat na návrat Jakuba Novotného.

Na smeči zatím téměř žádnou šanci nedostal Martin Procházka, musím ale pochválit Petra Michálka. I teď naposled naskakoval na postu univerzála a dařilo se mu. Andy Rojas splnil to, co jsme očekávali, Tomáš Fila potvrzuje od začátku, že je stabilní hráč a odehrál téměř všechna utkání. Libero David Juračka nehraje určitě podle svých představ, ale je mladý a já věřím, že nám vše vrátí. Je pilný v tréninku, takže se k tomu jistě dopracuje.“

Procházka se na hřišti opravdu téměř vůbec neobjevil, z jakého důvodu?

„Má strašně těžkou pozici. Má před sebou dva hráče s reprezentačními zkušenostmi, v podstatě staré zkušené smečaře, tím myslím Filu a Rojase. Díky hře i dispozicím, kvalitě příjmu i útoku a výborné obraně z toho vychází, že tito tři dostávají více příležitostí. A takových zápasů, kdybychom jasně soupeře přehrávali a mohli si vyzkoušet všechny kluky z lavičky, moc není. To je asi hlavní důvod. Martin Procházka je nám samozřejmě velmi platný a potřebujeme ho, ale nemohou hrát všichni stejnou porci zápasů.“

A jak se vám zatím líbí v Budějcích?

„Jsem tu spokojen. Zvykám si na vše, na město, na lidi, na prostředí. Ale pocházím z Hradce Králové, to je téměř podobné město velikostí i počtem obyvatel a možná i stylem života. A i když už bydlím Praze, není to velký rozdíl. Cítím se tu spokojený.“