Nevěřila, že by mohla postoupit. Teď má vítězka Maturantky Roku nabídky na natáčení reklam

Říkala jste v dotazníku, že se po maturitě chystáte na dovolenou. Už jste na ní byla?
Ještě ne, pojedeme až v září.

A kam to bude?
Zatím nevíme. Teď jak je ta situace s utečenci, tak je těžší vybírat vhodné místo na dovolenou. Doufáme, že Bulharsko bude v pohodě.

Takže vysněná Jižní Korea to nebude?
Ne, na tu bohužel zatím nemám. (smích)

Proč zrovna tato asijská země?
Od malička se mi líbí jejich kultura. V prváku na střední jsem začala poslouchat i korejskou hudbu a začala jsem se dívat také na jejich seriály a filmy. Kdysi se mi líbili i ti kluci. Ale teď už se mi nelíbí. (smích)

Chtěla byste tam žít?
Klidně, pokud by se našla možnost nějaké dobré práce.

Jako zubařka, jak jste rovněž zmínila v dotazníku?
Bylo by to fajn, ale to bych se na tu školu musela dostat. Byl moc velký počet uchazečů. Musím to vyzkoušet příští rok.

Vraťme se k soutěži Maturantka Roku. Proč jste se do ní přihlásila?
Kvůli kamarádce, protože se přihlásila její kamarádka, a tak ať to také zkusím. Pořád mi říkala, že postoupím. A já jsem jí opakovala, že nemám tolik přátel a známých, kteří by hlasovali, a neseženu ty hlasy. Tak jsem jí řekla, když postoupím díky ní do semifinále, tak má u mě večeři. (smích) No a já jsem opravdu postoupila do padesátky nejlepších, tak jsem ji musela pozvat na večeři.

Kde jste byly?
V Potrefené huse.

Co jste od soutěže očekávala?
Tak především zkušenosti, protože já jsem taková stydlivá a na tohle moc nejsem. Věřila jsem, že by mě mohl třeba někdo objevit a mohla bych být třeba ta modelka. (smích)

Jak vzpomínáte na následné castingy padesátky nejlepších v Praze?
Já jsem se hodně moc styděla, srdce jsem celou dobu měla až v krku. Nakonec to bylo jednoduché. Nejdříve byl pohovor a pak se šlo do plavek.

A z čeho jste měla největší trému?
Asi z pohovoru, ten byl nejhorší.

V čem?
Kvůli veřejnému projevu, já ho totiž nemám dobrý, takže se za něj vždycky stydím. I na tom finále to bylo šílenství, když jsem musela mluvit na mikrofon do toho davu. Nejsem na to zvyklá.

Vy jste zmínila, že jste nečekala postup až do finále. Překvapilo vás to?
Překvapilo, hodně. Všichni říkali: „Ježíš, nedělej, že jsi to nečekala!“ Ale opravdu jsem to nečekala. Já jsem totiž nečekala, že postoupím i do té padesátky. Netušila jsem, že bych mohla mít tolik hlasů. Nakonec jsem tam byla. A ještě když mi volali z Fajn rádia, tak to bylo skvělé probuzení. (smích) Byl to pro mě obrovský úspěch, když jsem postoupila do finále.

Těšila jste se na finále?
Těšila, ale bála jsem se. Ta tréma... Ukazovat se před tolika lidmi třeba v prádle, když nejsem zrovna nějak moc zkušená a neumím například správně chodit na mole, tak to bylo pro mě těžké.

Bylo těžké se zároveň připravovat na maturitu a soutěž?
Všichni se mě ptali, jak jsem to stíhala, ale bylo to naprosto v pohodě. Nebylo to tak, že bychom pořád musely někam jezdit, byl jenom přípravný kemp na Lipně a focení. Ale že by to nějak zabíralo čas, to vůbec. Já jsem vlastně maturovala čtrnáct dní po kempu, takže jsem se ještě v klidu stíhala učit.

Na kempu jste měla celkem těžký úkol, sjezd na koloběžce v terénu.
Přesně tak! (smích) Já jsem měla nejtěžší úkol, nejvíce jsem si mákla. A navíc nepřálo počasí.

Celý kemp na Lipně jste si užila?
To ano. Já jsem byla na pokoji s holkami, se kterými jsem chtěla být, takže jsem byla spokojená, rozuměly jsme si spolu. Byl to super kolektiv a budu ráda, když se třeba budu s některými dál stýkat.

Pojďme zpátky k finále. Bylo hodně psychicky náročné?
Ano, ale zase jsem děkovala Bohu, že teď bylo v Praze a ne v Českých Budějovicích, kde by mě znalo více lidí. Ale podporu jsem tam i tak měla. Pár kamarádů za mnou přijelo.

Co bylo ve finále nejtěžší?
Mluvit do mikrofonu při křížovém výslechu. Bylo to pro mě docela překvapení. Je to nezvyklé narychlo vymyslet odpověď, abych nevypadala za blbce. Nakonec jsem to snad zvládla.

Máte nějakou zajímavost z celého večera?
Zajímavost asi ne, ale strašně jsme se bála, protože když jsme zkoušely generálku, tak jsem dvakrát zakopla v šatech, měla jsem je moc dlouhé. A měla jsem strach, aby to nepřišlo i před publikem. Tak jsem je celou dobu nesla nahoře. Naštěstí se to nestalo. A nakonec celý ten večer strašně rychle utekl.

Jaké byly první pocity poté, co zaznělo vaše jméno jako jméno vítězky?
Říkala jsem si, že to sakra není možné a že jsem to dokázala. Hlavně jsem v tu dobu už chtěla dolů za přítelem, abych s ním mohla sdílet tu radost. Na to, že jsem vůbec nepočítala s výhrou a že jsem do soutěže nešla přímo za sebe, tak to byl úspěch.

Změnilo vám to nějak život?
Víc jsem začala dělat hostesku, třeba pro Chilli Production. Navíc mi chodí od modelingové agentury nabídky na reklamy a podobně, k těm se člověk také jen tak nedostane. Zatím jsem tedy ještě na žádné nebyla, protože nebyl čas, ale doufám, že nějaká vyjde.

Je to práce, která by vás bavila?
Od dob, kdy jsem byla malinká, to byl můj sen. Akorát jsem nevyrostla do výšky a i míry jsem neměla takové, abych to mohla dělat. Snad se to teď povede.

Vy máte za přítele fotbalistu Dynama Filipa Vaňka. Sledujete fotbal?
Kvůli tomu, že mám přítele fotbalistu, tak jsem začala. Nic jiného mi nezbývá. (smích) Ale táta má také rád fotbal, můj bratr ho hraje, takže jsem docela i přinucená. Poslední dobou mě to však docela začalo bavit, byla jsem se na přítele i párkrát podívat, takže mě to i celkem chytlo. Ale že bych nějak moc rozuměla fotbalu, to se říct nedá. (smích)