Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Jedná se o PR článek. Více info k PR článkům můžete najít ZDE.

Studuje na VŠTE a zároveň rozjíždí vlastní firmu, ve které dává práci spolužákům. Pětadvacetiletý Tomáš Daněk si plní sny

 
čtvrtek, 11. dubna 2019, 14:47

Má jasnou vizi, za kterou si jde pevným krokem. Pětadvacetiletý Tomáš Daněk nastoupil na Vysokou školu technickou a ekonomickou v Českých Budějovicích s cílem, že se chce dát na podnikání. Někdo by počkal s rozjezdem vlastního byznysu až na ukončení studií, on však nikoliv. Živnost odstartoval již před dvěma lety a postupně začal zaměstnávat i své spolužáky. „O budoucnost se nebojím,“ říká student oboru konstrukce staveb.

Na začátek nemůže být jiná otázka… Vysoká škola a podnikání, to lze skloubit?
Někdy je to těžké, ale u mě je výhodou, že podnikám v tom, co zároveň studuji. To mi ulehčuje mnoho práce, a to jak při studiu, tak i v podnikání. Vlastně jediným problémem může být čas, ale ten si dokážu uspořádat. Když něco dělám, tak u toho přemýšlím…

Kdy uzrála myšlenka, že je správný čas na podnikání?
Jsem jediný z rodiny, kdo chodí na vysokou školu, jediný s bráchou, kdo má střední, jediný, kdo podniká… Už na střední jsem chtěl dělat něco pro sebe, co mě bude motivovat, zdokonalovat. Živnost mám dva roky, během kterých jsem samozřejmě chodil do školy i na školní praxi. Postupně jsem začal zaměstnávat lidi, mé spolužáky, a už to jelo. Nyní rozjíždíme s. r. o., připravujeme webové stránky, chystám se koupit kancelář, software pro zaměstnance… Stojím na začátku, ale myslím si, že už jsem si stihl vybudovat jméno, takže věřím, že se nám bude dařit.

Zaměstnávat vlastní spolužáky… Jeví se to lehce, ale úplně snadné to jistě nebude…
Musel jsem si je proklepnout. (úsměv) Neberu každého. Nastoupil jsem na vysokou školu a viděl masu lidí, kteří chtějí dělat a kteří nechtějí. Osobně jsem nastoupil na školu s tím, že chci. Věděl jsem, že určitě budu podnikat, ale ještě jsem neměl jasno kdy a v čem. Od předchozích spolužáků ze střední školy jsem dostal tip na VŠTE. Škola měla dobré reference a přišla mi sympatická. Zároveň pro mě bylo důležité, že se nachází v mém rodném kraji – pocházím z Košic u Soběslavi. Hned po nástupu jsem si ujasnil, co je mým cílem, že skutečně chci podnikat. Začal jsem se stýkat s lidmi a našel ty, kteří opravdu pracovat chtějí.

A měl jste šťastnou ruku při výběru kolegů?
Měl. A několikrát. Po pár týdnech studia jsem pochopil princip školy, poznal jsem praxi, způsob vyučování a začal si všímat předností studentů. Chodil jsem mezi spolužáky a vyptával se jich na různé otázky, nikdo nemohl vědět, co tím sleduji… Mělo to svůj smysl. Nejvíce na mě zapůsobili lidé, kteří se sami rozpovídali. Toho si cením a byl to pro mě jasný impulz, že mají stavebnictví a konkrétně projekci rádi stejně jako já. Nejvíce mě zaujal z VŠTE Radek Bláha, který pro mě pracuje už nastálo. Občas mi volá i pozdě večer, když pracuje a chce se na něco zeptat. Tam je vidět že má potenciál. (úsměv)

Musel jste se ale setkat i se zamítnutím. Student, který ještě nemá dodělanou školu, stojí teprve na začátku podnikání… To pro leckoho není příliš důvěryhodné.
Vesměs s tím měly problém holky. Nevím, jestli mi nevěřily, nebo za tím třeba stála závist. Říkaly mi, ať zakázky odmítám, ať to nechám jiným, když sám nestíhám stavby projektovat.

Přijde mi zajímavé, že u vás spolužáci vykonávají praxi…
První student měl u mě praxi před dvěma lety. Hned na něj přijela ze školy kontrola. Kladli nám různé otázky, koumali pracovní prostředí, dělali si obrázek, zda jsem schopný dát práci i dalším studentům. Poznali, že se jim opravdu chci věnovat, že to myslím vážně.

Je těžké mít respekt, když se jedná o vaše spolužáky?
Respekt mám. Jak řeknu, tak to prostě bude. Je to můj projekt, má firma, mé zakázky. Je jednoduché firmu založit, ale těžké ji udržet. A to i po psychické stránce, hlavně když někteří nejsou v souladu ani sami se sebou. Samozřejmě kolikrát vznikají nepříjemné situace, ale je mým úkolem je vyřešit.

S Tomášem spolupracuji již rok a právě on může za to, kde jsem teď. Nesmírně si toho vážím. Ke spolupráci s ním jsem se dostal, když mě oslovil ve škole. Také s ním sdílím vizi o vybudování projekční firmy. Tomáš má „manažerské“ vlastnosti, které potřebujeme k vedení firmy, a umí dobře jednat s lidmi. Věnoval mi spoustu času s konzultacemi, předal mi vlastně vše, co se naučil v projekci, kde byl dříve, a brzy mi dal možnost řešit celou projektovou dokumentaci novostavby samostatně. Samozřejmě finanční odměna je zajímavá, ale cennější jsou získané informace z každého projektu. Už několikrát jsem Tomášovi řekl, že každý projekt je jedinečný, a proto se pokaždé řeší něco nového, což je pro začátek velmi dobrá „škola“. Můj cíl je momentálně vést mé všechny znalosti o projektování k dokonalosti, absolutní samostatnosti a samozřejmě předat tyto vědomosti projektantům, kteří začínají a budou se s námi podílet na dalších projektech.
Radek Bláha

Jaký je ve vašem oboru výhled do budoucna?
Poptávka na trhu je velká, takže nemám pocit, že přijde krize, že bychom neměli zakázky. Nebojím se jít do výběrového řízení třeba většího města. Není to úplně legrace, je třeba studovat rozsáhle smlouvy, srovnat si myšlení, zda zakázku vůbec dokážeme zvládnout, zda je pro nás termín schůdný. Je to o nastavení.

Ale dá se během toho všeho vůbec škola zvládat?
Jsem už v pátém ročníku, chybí mi třináct předmětů do konce. Není to tak, že mám hodně času. Kdybych měl, tak tu školu dodělám rychleji. Hodně energie věnuji podnikání, ujasňuji si priority, mimochodem denně se učím šest hodin, a to jak do školy, tak i do firmy. Já se v tom vidím. Chci to dělat, takže škole i podnikání věnuji maximální energii.

Pro někoho je vysoká škola jen honbou za titulem. Pro vás evidentně znamená něco víc…
Není to o titulu. Škola má studenta naučit k tomu, aby ve svém oboru vytrval. Je důležité si hned na začátku vyjasnit, co člověk chce. Zda opravdu ten obor, na který se hlásí, je pro něj ten pravý. V případě VŠTE je pro mě velkým plusem praxe, na kterou se tady opravdu klade důraz. Ta studenty hodně naučí, připraví na budoucí zaměstnání.

Čemu se chcete v podnikání především věnovat?
Bytům. Tvořím si tým, abychom znali všechny normy, zákony… V bytech vidím budoucnost. Začínáme od nuly, ale tak to bylo i u našich předchozích zakázek. A ty nebyly úplně malé. Dělali jsme třeba i pro ČEZ do Temelína.

Bavíme se o firmě, ale ještě nezazněl její název…
Název je DASPRO s. r. o. Sídlo je prozatím u mě doma, ale plánuji nás přestěhovat do Tábora.

Bakalářským titulem pro vás škola skončí?
Ještě bych si chtěl udělat magisterský obor, určitě bych chtěl být inženýr. Ale tady nejsem pevně rozhodnutý, co bude dál…

Jsou vaši spolužáci podobně zapálení pro podnikání?
Podnikání jsou určitě otevření, ale školu dávají na první místo. Preferují ji před vlastním rozvojem. Podle mě to tak být nemusí. Dnes je doba taková, že vysokou školu lidé dodělávají třeba i v padesáti letech. Nikde není psáno, že musí být hotová do šestadvaceti let. V tomto věku má člověk nejvíce energie, dokáže jít s dobou, učit se novinky… Na to se zapomíná.

Podporují vás učitelé?
Pro mě bylo důležité, když přišla jedna paní učitelka, která mi řekla, že ve mně vidí velký potenciál… že se své vizi mám věnovat. Celkově učitelé chápou, že mě to, co dělám, nesmírně baví. Podporují mě. Všem učitelům VŠTE děkuji, protože mě skvěle namotivovali!

 


 

Kam dál?

Den s paličem v krematoriu: Jednou tady bude viset cedulka i s vaším...

neděle, 7. dubna 2019, 20:07

O smrti ví víc než kdokoliv jiný. Dejme si ale ruku na srdce, kdo z nás přemýšlí o tom, co s námi bude poté, co naposledy...

Kapela Pilot Season se po Andělech rozpadla, její srdce se nyní snaží...

neděle, 31. března 2019, 08:13

Na konci uplynulého roku zaznamenala jihočeská kapela Pilot Season svůj dosavadní kariérní vrchol na české scéně. Objevila se...

(NE)OBYČEJNÍ: Vařit pivo může jen opravdový srdcař, říká obchodní...

čtvrtek, 28. března 2019, 19:34

Češi jsou národem pivařů. My jsme s budvarským obchodním sládkem Alešem Dvořákem doslova nakoukli pod pokličku vaření piva. Tento...

Nejhorší, co můžete v kampani říkat, jsou vlastní názory, vzpomíná...

úterý, 26. března 2019, 20:36

Ani více než rok po neúspěšné kandidatuře na úřad prezidenta republiky nelituje pětasedmdesátiletý Vratislav Kulhánek této...

 
 
 

O čem píše Drbna.cz

Do ochranné budovy kolem reaktoru nahnali 45 tun vzduchu. Temelín tak prošel bezpečnostní zkouškou

Ochranná budova kolem reaktoru splňuje všechna kritéria těsnosti. Takový je výsledek důležité bezpečnostní zkoušky, kterou dnes ráno na odstaveném prvním bloku dokončili technici v Jaderné elektrárně Temelín.

Plzeň vybavila vyřazenými počítači učebnu pro chudé děti v Keni

Plzeň darovala přes 70 vyřazených funkčních počítačů, komponenty pro datovou síť, kabely, flash disky a sluchátka do Keni. Poslouží komunitnímu centru Ostrov Naděje, které se stará o 500 dětí a studentů z velmi chudých poměrů. Centrum vybudovala obecně prospěšná společnost Centrum Narovinu, jejíž aktivity sahají do roku 1995. Díky počítačům z Plzně mohla vzniknout zcela nová učebna, informovala ČTK mluvčí magistrátu Eva Barborková.

PRŮZKUM: Šlehání pomlázkou není příjemné pro tři pětiny žen

Tradici, kdy muži šlehají ženy pomlázkou, si užívá a ráda se nechá vyšlehat necelá třetina žen. Naopak třem pětinám není tato tradice příjemná, ale "přežijí to". Necelá desetina žen pak na sebe nenechá sáhnout. Naopak muže šlehání pomlázkou baví, že je to "fajn tradice" míní 57 procent. Vyplývá to z průzkumu společnosti Behavio, kterého se zúčastnilo 245 mužů a 255 žen.