Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Nerad vzpomínám. Stále žiju současností a budoucností, říká majitel Koh-i-nooru Vlastislav Bříza

 
úterý, 11. prosince 2018, 20:39

Patří mezi nejvlivnější Jihočechy, vybudoval holding Koh-i-noor a stále žije v Budějcích. Tak by se dal ve zkratce představit dvaasedmdesátiletý Vlastislav Bříza. Toho v exkluzivním rozhovoru vyzpovídala redakce Drbny.

Pane Břízo, jednoduchá otázka na začátek, jak se vám daří?
Daří se mi velmi dobře, jak v osobním životě, tak i v podnikání. Toho si velmi vážím. Po těžkém úrazu, fraktuře nohy a následném léčení, si uvědomuji, že zdraví je základní hodnotou, a že svět je pak příjemnější.

Blíží se Vánoce, už víte, jak je letos strávíte?
Strávím je s rodinou a Silvestra pak tradičně s přáteli na horách.

Máme několik týdnů po komunálních volbách. Co říkáte výsledku v Budějcích?
Hodnocení by bylo předčasné, víme z karet, že ukázaná platí.

Je čím dál častější, že se k politické situaci v tuzemsku vyjadřují podnikatelé, umělci nebo sportovci. Je to podle vás správně?
Podnikatelé, umělci i sportovci jsou stejnými občany této země jako dělníci, lékaři, učitelé, prodavači nebo konstruktéři. A je jen na nich, zda se k věcem veřejným vyjadřují. Někdo to dělá, jiný ne. Ale rozhodně bych jim toto právo neupíral. A jen na okraj. Například za velmi správné považuji rozhodnutí mého dlouholetého kamaráda Jiřího Bočka, který přes dvacet let vedl z pozice ředitele státní Budějovický Budvar, že své bohaté řídící zkušenosti bude nově zúročovat v dozorčí radě českobudějovické teplárny. Půjde tedy opět o „službu profesionála“ pro městský podnik.


Máčírna v budějckém Koh-i-nooru.

Pojďme se přesunout k podnikání. Co je podle vás základem úspěšného podnikatele?
Jít za svou vizí. Kdybych ji neměl, nebyl bych v životě tam, kde jsem. Podnikatel také musí dokázat na bázi analýzy a syntézy rozpoznat cestu, která k naplnění té vize vede. Jinak řečeno, nelze jenom snít o tom, co bych rád. To je strašně málo.

Ve svém věku si už zpětně uvědomuji, že ten, kdo je v čele pelotonu a nemá posunutý práh psychické odolnosti, nemá šanci uspět, protože k úspěchu patří nejen vítězství a prohry, ale také častá mystifikace a závist.

V roce 2014 jste byl vyhlášen českým podnikatelem roku. Co vás stále motivuje v rozvíjení vašeho podnikání?
Samozřejmě, že vize. Ty mě neopouštějí ani dnes. Chci, aby Koh-i-noor holding, který jsem si vysnil a vybudoval, byl úspěšný ve všech odvětvích. Dávno už to není jen výroba tužek, ale i náročná strojírenská a zdravotnická výroba a podnikání v energetice. Například společnost Koh-i-noor Machinery dnes zaměstnává 900 lidí a vyrábí díly a nástroje pro automobily všech světových značek. Obrovský posun udělala zdravotnická divize reprezentovaná firmou Gama Group, obnovili jsme známost značky Kralupol, která je dnes na českém trhu lídrem zkapalněných plynů.

Podle časopisu Forbes patříte mezi padesátku nejbohatších Čechů. Jaký je poměr štěstí a píle ve vaší podnikatelské kariéře?
Premisou je, že štěstí přeje připraveným, podmínkou pak, že k tomu musíte mít znalosti, vzdělání, které je třeba neustále doplňovat. Bez píle a vzdělání nelze dosáhnout úspěchu. O tom jsem naprosto přesvědčený.

Jaká byla vaše vize v začátcích?
Ta byla spíše osobní a podnikání se nijak netýkala. Chtěl jsem postavit chatu, tenkrát samozřejmě vlastníma rukama a z mého platu konstruktéra a platu lékařky, což byla profese mé ženy. To se podařilo. Další vizí byla malá privatizace, kde jsem vydražil půjčovnu loděk v Černé v Pošumaví, následně zrekonstruoval tamní penzion, a tak to šlo dál. Až jsem si troufl na koupi společnosti Koh-i-noor Hardtmuth, kterou tehdy vlastnil dnes nejbohatší Čech Petr Kellner. Štěstím bylo, že jsem měl vizi, a když ta nabídka přišla, byl jsem připraven. 

Z řad podnikatelů často zaznívá, že dnešní „troublemaker“ je nadměrná byrokracie. Jak to vidíte vy?
Ano, je veliká, a to nejen v Česku. Platí to u nás, stejně jako v zahraničí. Zejména některé evropské směrnice nerespektují specifika naší země a výrobních oborů.

Vzpomínáte si na své začátky v Koh-i-nooru? Za jakých okolností jste přišel a jaký byl například váš první den v práci?
Obecně nerad vzpomínám. Stále žiju současností a budoucností. Ale ptáte-li se, bylo to tak, že jsem po prvním příjezdu do Budějovic, odkud byla manželka, zvedl hlavu a viděl nápis Koh-i-noor. Tak jsem se šel zeptat, jestli nepotřebují konstruktéra s roční praxí. Tak jsem se dostal do Koh-i-noor Hardtmuth.

Tam jste začal pracovat jako konstruktér, pak šéfkonstruktér. Až jste se později dostal do vedení jako náměstek a od roku 1994 generální ředitel. Vzpomínáte na toto období?
Pro mne to bylo pár let života poplatného místu, času, době. Málo se ví, že práci v Koh-i-nooru jsem na dvanáct let přerušil a působil v jiných závodech jako byl Logarex nebo Gama. Když jsem se v roce 1994 vrátil, nebyl Koh-i-noor Hardtmuth zrovna v dobré kondici.

Koh-i-noor v Budějcích působí už 170 let

Společnost Koh-i-noor Hardtmuth si letos připomněla 170 let působení v Českých Budějovicích, kam ji v roce 1848 z Vídně přesunul Carl Hardtmuth. Stalo se tak z řady praktických důvodů. Rakouským císařstvím zmítala revoluční atmosféra a kmenovým zaměstnancům přišlo přestěhování do klidného jihočeského města vhod. Vedle nich stavy doplnila levná pracovní síla z okolí. Peníze společnost ušetřila také na surovinách, neboť v nedalekém Hosíně byl otevřen kaolinový důl.

Budějovice představovaly i strategicky zajímavý dopravní uzel. Fungovala zde koněspřežná dráha do Lince a díky Lannovu splavnění Vltavy se dařilo po řece na vorech posílat zboží až do Hamburku. Tam se vory rozebraly na dřevo a výrobky putovaly z přístavu dále do Anglie i celého světa. Výroba kameniny časem ustoupila tužkám a díky expanzi si českobudějovický závod postupně vybudoval pozici největší tužkárny na světě. V dnešní době se v prostorách hlavního areálu nacházejí závody Tužkárna, Tuhárna, Dřevovýroba, Gumárna a Tiskárna, včetně centrály společnosti. V Českých Budějovicích se tedy stále odehrává většina výroby Koh-i-noor Hardtmuth.

Koh-i-noor jste pak v roce 2000 od Petra Kellnera odkoupil za řádově stovky milionů korun. Jak těžké to bylo rozhodování a co Kellnera vedlo k prodeji?
Za Petra Kellnera nemohu mluvit, ale velice si ho vážím. Já ho zažil jako mladého muže, který měl vize a šel za nimi. V tom jsme si podobní. A jak to bylo těžké? Snadné to nebylo, protože jsem měl chuť, odvahu, znalosti, ale ne peníze. A musel se rozhodnout, zda si vzít úvěr v řádech stovek milionů korun. A pak podepsat směnky avalované manželkou a pak ten obrovský závazek splatit. Když ručíte osobním majetkem, není to nikdy jednoduché. To ví každý, kdo něco takového zažil. 

Jakou vizi máte do dalších let?
Pokračovat dál v budování jednotlivých divizí holdingu Koh-i-noor. A protože už mám nějaký věk, musím myslet i na zajištění spojitosti. Tedy předání firem mezi mnou a syny, včetně synovce, který velmi úspěšně řídí strojírenskou divizi. Ta je dnes mimochodem větší než divize výroby tužek.

Jak byste se popsal jako nadřízený? Dokážete dělat kompromisy?
Ani se neptejte (směje se). Mým vzorem v určité části života byl Lee Iacocca, který zachránil automobilku Chrysler před bankrotem. Byl tvrdý, nekompromisní, šel za svou vizí, ale byl za ním vidět kus práce. Ale i on musel dělat kompromisy, bez nich to nejde. Tedy i já jsem je dělal. Zpívá se, že čas otupí i ostrý břit. Proto i já jsem již podstatně klidnější a mírnější.

Kdybyste měl šanci změnit jednu věc nebo rozhodnutí, které jste ve své podnikatelské kariéře udělal, co by to bylo?
V operativním rozhodování děláte chyby, a když 70 procent operativních rozhodnutí je bezchybných, pak míříte k úspěchu. Spletete-li se ale ve strategickém rozhodnutí, tak vás to zahubí. Plyne z toho, že jsem se v zásadních rozhodnutích nemýlil, a s velkou pokorou jsem za to rád.

Napsal Michael Daněk | Foto archiv společnosti Koh-i-noor
 


 

Kam dál?

Budějce budou příští rok hospodařit se schodkem 177 milionů korun

úterý, 11. prosince 2018, 11:01

Zastupitelé schválili rozpočet města na příští rok se schodkem 177 milionů korun. Pro předkládaný návrh rozpočtu hlasovalo 27 ze...

Do třetice všeho dobrého? Multifunkční centrum Dlouhá louka má zelenou

úterý, 11. prosince 2018, 06:55

Více než dvou a půl hodinová diskuze na téma Multifunkční centrum Dlouhá louka se dnes strhla na jednání zastupitelstva. Ačkoliv...

Dáme kafe? Přijďte podrbat k mému stánku

sobota, 8. prosince 2018, 11:00

Pokud chcete podrbat, můžete se se mnou setkat v Budějcích na náměstí. Budu tam ve středu 12. prosince od 15 do 18 u svého...

Instagram mi nechybí, mám bez něj víc času, říká fotografka Markéta...

sobota, 8. prosince 2018, 07:00

V budějckém Café Hostel vystavuje mladá fotografka Markéta Dadáková. Nestandardními metodami úprav ukazuje perspektivy fotek,...

 
 
 

O čem píše Drbna.cz

Šedá ekonomika podle většiny Čechů brzdí ekonomický růst. Jak s problémem bojují města?

Pojem šedá ekonomika se v médiích objevuje v posledních letech čím dál častěji. Co si ale pod tímto pojmem představit a jak s touhle temnou stránkou ekonomiky bojují česká města? Na to se zeptala redakce Drbny v malém průzkumu.

(NE)OBYČEJNÍ: Slýchávám, že v Olomouci je to pomalý a v hajzlu. Všechno to špatný si ale každý nosí v sobě, říká režisér Vít Hradil

Vít Hradil je rodilý Olomoučák, už dlouhou dobu ale pravidelně cestuje za prací na různá místa v republice i do zahraničí. Společným jmenovatelem jeho práce je film – Vít se totiž živí jako režisér, kameraman či střihač. Jak se ke své práci dostal a ačkoli je neustále kvůli práci mimo Olomouc, co ho táhne zpátky do svého rodného města?

PRŮZKUM: Důvěra Rusů v Putina klesla nejníže od roku 2006

Důvěra v prezidenta Vladimira Putina klesla na nejnižší úroveň za posledních 13 let, tvrdí průzkum státní agentury VCIOM. Ruskému prezidentovi podle něj věří pouze 33,4 procent respondentů, což je oproti prosinci pokles o více než dvě procenta. Informoval o tom dnes deník The Moscow Times. Jedná se již o druhý průzkum po novém roce, který signalizuje snížení důvěry Rusů vůči Putinovi.