Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Studentka z Dobré Vody u Českých Budějovic dělá českým olympionikům v Koreji tlumočnici

 
úterý, 20. února 2018, 06:50

Jihočeši mají v Pchjongčchangu zástupce nejen v řadách sportovců, ale i v organizačním týmu. Pětadvacetiletá Katka Kocinová pochází z Dobré Vody, studuje v korejském Soulu a na zimní olympiádu se přihlásila jako dobrovolnice. Každý den tak pomáhá českým sportovcům s organizačními záležitostmi a když je potřeba, tlumočí jim do korejštiny. Budějcké Drbně se svěřila, co její práce obnáší a jak to na olympiádě v Koreji chodí.

Jak jste se do Koreji dostala?
Do Koreje jsem se dostala přes korejské vládní stipendium, díky kterému v součásné době studuji na Korea university v Soulu obor korejské dějiny.

Žijete v Koreji dlouhodobě?
Dlouhodobě určitě ne. Tedy záleží na tom, co považujete za dlouhodobý pobyt. Toto je moje třetí návštěva Koreje. První pobyt trval rok, v únoru 2014 jsem do Soulu přijela na intenzivní jazykový kurz, díky kterému se moje korejština výrazně zlepšila. Původně jsem měla v plánu přijet jen na šest měsíců, ale když byla možnost prodloužit pobyt na rok, vůbec mě nenapadlo tuto možnost nevyužít. Podruhé jsem přijela s kamarádkou z Česka, se kterou jsem po Koreji asi měsíc cestovala. Současný třetí pobyt probíhá od konce srpna 2017, přijela jsem v rámci korejského vládního stipendia. Chodím tu na školu jako běžný student, vzhledem k oboru není na hodinách skoro žádný další cizinec, tak to není úplně lehké, ale jsem tam, kam jsem chtěla. Stipendium je stejně jako magisterské studium na dva roky, ale ještě uvidím, na jak dlouho tu nakonec budu.
Co bylo potřeba k tomu se jazyk naučit?
 Největší roli v tom hrál jistě roční jazykový pobyt. Nicméně aby člověk nezapomněl, co se naučil, je třeba zůstat s daným jazykem pokud možno ve stálém kontaktu. Jakožto koreanistka s tím naštěstí nemám moc velký problém, ale chce to být aktivní. Tím nemám na mysli sezení u učebnice korejštiny od rána do večera, ale praktické procvičování mluvení, čtení a poslechu. Pro mluvení je někdy nedostatek příležitostí, ale co se týče poslechu, je nejjednodušším způsobem sledování korejských filmů, pokud možno bez titulků. Těm se sice těžko odolává, zejména pokud je člověk moc unavený na to se soustředit po celou dobu trvání filmu, nicméně vynahrazuji to alespoň tím, že kontroluji, zda jsou správně. Někdy se stává, že jsou úplně mimo, a to je raději vypínám. Čtení si užiji dost při překladu materiálů k mému výzkumu. 

Proč jste si korejštinu vybrala?
Nejdříve mě zajímala japonština, ale pak jsem zběhla ke Koreji. Hrozně se mi totiž líbily korejské historické seriály, na které jsem náhodou narazila na internetu a díky nim jsem svůj zájem přesměrovala na korejské dějiny a Koreu obecně. A musím říct, že jsem za toto zběhnutí ráda. Moc ráda dělám to, co dělám a neumím si představit, že bych dělala něco jiného.

Do jaké míry se překladatelství věnujete?
Překladatelství se zatím moc nevěnuji, doufám ale, že se to brzy změní. Co se tlumočení týče, pár zkušeností mám, ale určitě bych zatím netvrdila, že se tomu věnuji profesionálně. Jako přivýdělek při studiu jsem například vyučovala korejštinu pro začátečníky na jazykové škole v Praze, což mě také bavilo, ale ještě se mám sama co učit.
Bylo vaším snem stát se tlumočnicí na zimních olympijských hrách (ZOH) nebo to byla náhoda? Jak jste se k tomu vlastně dostala?
Určitě jsem měla zájem o práci tlumočníka na ZOH, ale na placenou pozici, zdá se, zatím nedisponuji dostatkem konexí. Každopádně jsem se ZOH v Koreji účastnit chtěla a bylo mi celkem jedno jak, tak jsem se přihlásila jako dobrovolník přes korejskou stranu. Přihlášky se podávají asi rok a půl před začátkem her, není to navíc nijak závazné, tak proč to nezkusit. Lidí se hlásí obrovské množství, takže samozřejmě probíhá výběrové řízení. A trvá to pořádně dlouho. Přihlášku jsem podávala tuším začátkem letních prázdnin 2016, první pohovor přes Skype jsem ale absolvovala až někdy na přelomu února a března 2017. Pak se asi osm měsíců opět nic moc nedělo. V přihlášce je hlavně zajímala znalost jazyků, a zda máme zkušenosti v dobrovolnictví. Při pohovoru se mě ptali, jestli mi nebude vadit korejské jídlo či ubytování na koleji, kde budu pokoj sdílet s více lidmi. Na oboje už jsem zvyklá, a i kdyby ne, tak jde přeci jen o jeden měsíc.
Jako přípravu na případnou účast na ZOH, jsem se navíc upsala jako dobrovolník v olympijském parku Rio-Lipno. Samozřejmě je tam velký rozdíl, ale aspoň jsem do dobrovolnictví na ZOH nešla úplně bez zkušeností. Někdy během podzimu jsem podnikla i výzvědnou výpravu na olympijský výbor v Praze, kde jsme se vlastně domluvili, že bych mohla dělat české výpravě v Koreji takzvaného NOC (National Olympic Committee) asistenta, tedy dobrovolníka, který pracuje přímo s výpravou. Oni si o mě řekli korejské straně a já korejské straně napsala, že bych chtěla být přiřazena k českému týmu. Chvilku to trvalo, ale nakonec se podařilo.

Jaké podmínky jste musela splňovat?
Neřekla bych, že podmínky byly nějak přísné. Znalost alespoň komunikativní angličtiny je logická, vyžadovat korejštinu by bylo hloupé, to by tam dobrovolníků-cizinců příliš neměli.  I tak ale dobrovolníky tvoří z 80 procent Korejci. Korejsky mluvící cizinci tu samozřejmě jsou, ale jen minimum. Znalost korejštiny na komunikativní úrovni není až tak běžnou záležitostí a dávat svoje schopnosti zadarmo není příliš lákavé. Já jsem si říkala, že to udělám už pro ten zážitek, ale samozřejmě, že mě na začátku trochu mrzelo, že to nebude placené. Teď už se tím ale opravdu netrápím.  Jinak žádné zvláštní schopnosti třeba nebyly, podmínkou je spíš zájem. Jak už jsem zmínila, přihlašování se otevírá asi rok a půl před samotnou olympiádou a tak si člověk jednotlivé fáze výběrového řízení musí hlídat.
Je pro předkladatelství na olympiádě kladný vztah ke sportu podmínkou?
Jedním z požadavků na NOC asistenta je vlastnit řidičský průkaz, v Koreji navíc ten mezinárodní. Já jsem si ho sice před odjezdem zařídila, ale řídit jsem opravdu v úmyslu neměla. V mém případě tak šlo především o znalost korejštiny. Hluboká znalost historie sportů a OH opravdu nutná není, ale ani neuškodí. Nicméně kdo by s nadšením očekával, že bude obíhat olympijské vesnice, sbírat podpisy a fotit se s atlety, asi by byl zklamaný, máme to totiž oficiálně zakázané.

Co všechno je náplní vaší práce?
Na začátku by to asi nejlépe vystihl výraz „holka pro všechno“, ale po počátečním chaosu nastalo období klidu a ticha, moc toho na práci není. Ke konci olympiády se to ale opět změní. Před oficiálním zahájením bylo mého tlumočení třeba asi nejvíce, teď už si povídám v korejštině spíš s mými kolegy. Jinak než přijela první část výpravy, ještě bez sportovců, musel každý asistent absolvovat třídenní trénink, jehož součásti bylo i řízení vozidel. To se mě sice přímo netýkalo, ale projet jsem si to musela alespoň jako pasažér. Nejvíc vyčerpávající byl asi první den. Do okresu Pchjongčchang jsem podle plánu odjížděla vlakem již 26. ledna, což bylo relativně na poslední chvíli. Bylo potřeba si vyřídit akreditaci, vyzvednout uniformu a ubytovat se v přiděleném ubytování, v mém případě univerzitní kolej v Kangnungu. Olympiáda se tu ale nekoná pouze v jednom městě, je to všechno roztahané po části celé provincie Kangwon. Navíc jízdní řády autobusů nebyly, a doteď nejsou, úplně logicky domyšlené. První den mi tak dal pěkně zabrat. Byl to blázinec, já byla unavená a upřímně jsem doufala, že další den bude lepší.
Už jste zažila něco jedinečného nebo úsměvného?
Bez nadsázky si dovolím tvrdit, že jedinečný je celý tento pobyt. Když už to nejsou zážitky vyloženě pozitivní, jsou tak absurdní, že to prostě člověk nemůže brát vážně. Obecně ale určitě převažují ty dobré. Co například pobavilo snad úplně všechny, byl obsah batohů pro sportovce od pořadatelů. V roztomilém pytlíčku s maskotem Suhorang, jenž tvořil část obsahu batohu, byly i vložky. Chvilku se řešilo, jestli je tam necháme nebo je z části batohů budeme vyndávat, ale nakonec jsme je tam nechali, ať se sportovci pobaví. Myslím, že je to opravdu pobavilo, někdo se s tím i vyfotil. Celkem vtipné bylo i stěhování sedacích pytlů českého týmu ze skladu do kanceláře a jednotlivých pokojů. Největší úspěch však podle mě sklízí korejská NOC asistentka Lee, kterou jsme naučili pár užitečných výrazů v češtině.

Přijdete do kontaktu se sportovci osobně?
Určitě, NOC asistenti pracují přímo s výpravou, takže samozřejmostí je i přímý kontakt s jejími členy. Tedy ne se všemi, abych byla přesnější. Hned při prvním setkání s vedením výpravy jsme byli rozděleni do dvou týmů. Jeden pro vesnici v přímořském městě Kangnung, které je dějištěm ledních sportů jako je hokej, krasobruslení či rychlobruslení, druhý pro vesnici Pchjongčchang, kde bydlí zbytek. Já dojíždím do vesnice v Pchjongčchangu.

Jací jsou při osobním setkání?
Vzhledem k tomu, že jsme se nepředstavovali nijak oficiálně, docházelo spíše k náhodným setkáním v kanceláři v prvním patře, kde se řeší převážně organizační věci či se hromadně kouká na přímý přenos ze sportovišť. Je tam také k dispozici například kávovar a čerstvé pečivo, které se brzy ráno vozí do olympijské vesnice z Českého domu v Kangnungu, takže dříve nebo později se tam postupně už stavil asi každý. Obecně tam panuje přátelská atmosféra, ale samozřejmě ne každý má potřebu či sklony ihned navazovat delší konverzaci. Vzájemně se samozřejmě vždy zdravíme, někteří se i zajímají, jak jsme se k českému týmu dostali a ptají se na korejštinu a obecně Koreu, jací jsou tu lidé a podobně.
Na koho jste se nejvíce těšila?
Neřekla bych, že jsem se těšila vyloženě na někoho konkrétního, spíš jsem se těšila na ten celkový zážitek a na další asistenty. Dále také na to, že se podívám v Koreji někam, kde jsem ještě nebyla a budu tam moct strávit celý měsíc s tím, že budu mít velmi originální program. Tuhle možnost bych jinak vůbec neměla, alespoň ne do této míry a tímto způsobem.

Jak probíhá váš den na ZOH? Je to například tak, že když bude někdo chtít jít pro suvenýry, vy mu budete k dispozici?
Suvenýry si určitě zvládnou nakoupit sportovci sami, ale vím, kam tím míříte. My jsme tu hlavně od toho, abychom pomohli zajistit výpravě bezproblémový pobyt na ZOH, tedy pomáhat jim jak s jazykovou bariérou, tak případně s administrativou. Nejvíce práce je tak zejména při příjezdech a odjezdech. Jinak se snažíme pomoci s čímkoliv, o co nás v případě potřeby kdokoliv ze členů týmu požádá. Angličtinu by měl ve vesnici ovládat minimálně na komunikativní úrovni každý, ale najde se samozřejmě i pár výjimek. A právě v těchto případech se korejština opravdu hodí. Ne vždy se navíc daří vyjednat vše podle představ, ale je důležité se příliš nerozčilovat a uvědomit si, že ti, se kterými jednáme, jsou také dobrovolníci, stejně jako my. Jinak s jakýmikoliv otázkami, ohledně korejské dopravy, památek, poštovního systému a podobně, týmu vždy rádi pomůžeme a poradíme.

Je to vaše první olympiáda nebo podobná sportovní událost?
Ano, je to moje první olympiáda i větší akce. Třeba ale budou odteď postupně přibývat.

Je něco, s čím jste nepočítala, co vás zaskočilo?
Asi jsem byla moc naivní a nepočítala jsem s takovými zmatky v organizaci. Nějaké ty mouchy v organizaci jsou jistě viditelné i pro návštěvníky, ale ve skutečnosti je toho ještě o něco více. Často jsou to maličkosti, které ale dokážou způsobit problémy větší. Spousta věcí se řeší za pochodu a některé se podle mě už ani nevyřeší. No, každá zkušenost je k něčemu dobrá. Já samozřejmě vím zejména o těch, které souvisejí s naší prací a s dobrovolníky obecně. Jsou to komplikace s dopravou, jídlem, ubytováním… Vesměs skoro se vším. Nedostatky v jízdních řádech autobusů jsou celkem nepříjemné, umístění koleje v Kangungu ale není naštěstí až tak tragické, mohla bych být ubytována i mnohem dál, takže v tom mám štěstí. Určitě by se mnou mnoho lidí nesouhlasilo, ale co se týče ubytování a stravy, je to tu zařízeno pro dobrovolníky celkem dobře. Jinak si to tady užívám, jen je škoda, že na rozdíl například od toho českého jsou domy některých zemí přístupné veřejnosti jen za vstupné, nebo vůbec.

Napsal Nikola Franková | Foto Archiv Katky Kocinové
 


 

Kam dál?

SOUTĚŽ: Ve středu přijede Kladno. Nastal ale otazník, jestli i s...

pondělí, 19. února 2018, 19:24

Hokejisté ČEZ Motor České Budějovice chtějí před play-off získat zpět herní pohodu a ještě se pokusit o návrat na první místo. K...

Kraj zrušil úpravy územního plánu Budějc z roku 2015. Vracíme se o...

pondělí, 19. února 2018, 17:02

Krajský úřad Jihočeského kraje po důkladném přezkoumání zrušil aktualizaci územního plánu města České Budějovice z roku 2015....

KOČIČÍ OKÉNKO: Kočičí odvážlivec Pan Kostička hledá nový domov, s ním...

pondělí, 19. února 2018, 15:39

Budějcká Drbna se rozhodla pomáhat kromě opuštěných pejsků také kočičím společníkům, kteří hledají nové domovy. O Felixu,...

Se sněhovou nadílkou se někteří řidiči na jihu Čech nedokázali...

pondělí, 19. února 2018, 14:23

Víkendová sněhová nadílka určitě udělala radost vyznavačům zimních radovánek a dětem, ale přidělala vrásky na čele hasičům,...

 

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • GLOSA: Lukáš Dvořák aneb malý velký muž

  • Po šestnáctileté dívce pátrají...

  • Cyklista srazil na chodníku v budějcké...

  • Třináctiletý Petr Karala utekl z...

Reklama
 
 

O čem píše Drbna.cz

Vnitro poskytne součinnost při hledání syrských sirotků

Zástupci neziskových organizací spolu s europoslankyní Michaelou Šojdrovou (KDU-ČSL) dostali na dnešní schůzce od premiéra Andreje Babiše (ANO) za úkol vybrat syrské sirotky, kteří by mohli být z uprchlických táborů přesunuti do Česka. Stát prostřednictvím ministerstva vnitra poskytne součinnost, následně by je byl ochoten přijmout. Po setkání s Babišem a ministrem vnitra Janem Hamáčkem (ČSSD) to novinářům řekla Šojdrová.

Evropský týden mobility probíhá již po sedmnácté. Nechybí ani 29 měst z České republiky

Letos probíhá již 17. ročník Evropského týdne mobility. Tato dnes již celosvětová kampaň konající se pravidelně od 16. do 22. září si klade za cíl podporu trvale udržitelné mobility ve městech. Zkvalitnění dopravy po městech začíná být věnována pozornost po celém světě. Loni se do kampaně zapojilo 2 526 měst v 50 státech. A zdaleka se nejednalo jen o jednorázové krátké akce. Více než polovina zúčastněných měst přijala zhruba 8 000 trvalých opatření zaměřených na zkvalitnění dopravy.

Sněmovna rozhodne o vydání Ondráčka k stíhání na příští schůzi

Sněmovna rozhodne o vydání poslance Zdeňka Ondráčka (KSČM) k trestnímu stíhání na schůzi, která začne zhruba za měsíc. Dnes dolní komora projednávání policejní žádosti odročila. Poslanci ještě nemají stanovisko mandátového a imunitního výboru, který se k záležitosti opět sejde v úterý.