Olympionik Gulaš: Věřím, že tenhle rok bude pro Motor ten postupový

Letošní sezona vám zatím vychází skvěle. Jste nejlepší jak v kanadském bodování, tak i s týmem v tabulce. Dá se říct, že je to vaše zatím životní sezona, i když máte před sebou ještě play-off a hlavně olympiádu? Nebo je na to ještě brzo?
Máte pravdu, je ještě brzy, protože play-off je teprve před námi. Samozřejmě jsem rád, že se nám daří, ale opravdu nechci předbíhat a říkat, že tohle je má životní sezona. Ale věřte mi, že udělám vše pro to, aby byla (úsměv).

V Plzni neprožíváte povedenou sezonu poprvé, že?
Když jsem z Budějc odešel před lety právě do Plzně, Škodovka udělala titul. Já jsem ale v lednu šel do ruského Magnitogorsku a finále extraligy pak sledoval doma v obýváku. Takže rodina mi říká, že jsem půlmistr z Plzně. Letos máme perfektně našlápnuto. Vše funguje, v kabině vládne pohoda. Teď to hlavně dotáhnout do konce.

V útoku hrajete s dalším Budějčákem Tomášem Mertlem. V tabulce produktivity je Tomáš druhý, takže si na ledě plně vyhovíte? Čím to je?
S Tomášem se známe už od žáků. Prakticky jsme spolu vyrostli, hráli společně v žácích, dorostu, juniorce a dokonce i v extralize mužů. Naše cesty se rozdělily až ve chvíli, kdy jsem odešel právě do mého prvního angažmá v Plzni. Koblih (Tomáš Mertl – pozn. autora) je perfektní centr. Když v létě podepisoval kontrakt s Plzní, hodně jsme to spolu řešili. Věděl jsem už v létě, že si vyhovíme. Vím, co od něj čekat. Jsem rád, že se to potvrdilo a nám to lepí. Tomášovi stačí poslat dobrou přihrávku a každá jeho druhá střela na bránu skončí gólem.

Vyzkoušel jste si ruskou KHL i nejvyšší soutěž ve Švédsku, kde jste byl tahounem Färjestadu. Co vám tyto zahraniční štace daly?
Švédsko mi hodně pomohlo. Jsem typ hráče, co se snaží před sezonou maximálně připravit. Víte, jak se říká, že až se zima zeptá... Myslel jsem si, že když si to odmakám na tréninku, tak to stačí. No, stačí. Ale věk nezastavíte, a když chcete držet krok s mladými vlčáky, tak už to chce dělat něco navíc. Ve Färjestadu jsem patřil mezi nejstarší hráče. Ve Švédsku se perfektně pracuje s mládeží, takže minulý rok jsem měl v kabině kluky, kterým bylo třeba 16 let a na nás starých bylo, abychom šli tak nějak příkladem. Právě tohle jsem se naučil ve Švédsku. Když jsem byl ještě mladý, bouchnul jsem po tréninku dveřmi a konec. Hurá domů. Ve Färjestadu jsem ještě zůstal na ledě a vystřílel kýbl puků na brankáře. Dělat věci navíc, je ve Švédsku normální a k tomu je vychovávají už od mala.

Bylo těžké do tamních kabin zapadnout?
Švédsko je hodně kosmopolitní. Jsou na cizince zvyklí i v běžném životě, takže když jsem přišel do týmu, nestalo se, že by na mě někdo koukal skrz prsty, protože nejsem Švéd. Možná jsou cizinci trošku víc na očích a čeká se od nich vždy víc, než by se požadovalo třeba od Švéda, ale rozhodně to nemyslím v negativním slova smyslu. Neměl jsem jediný problém.

Z pohledu osobního života jste byl spokojený?
Město Karlstad je asi 300 kilometrů od Stockholmu. Je to menší město. Bydleli jsme ještě trošku dál, v domě u jezera. Říkal jsem si, že bych začal chytat ryby, ale nebyl jsem úplně úspěšný. Ve Švédsku je vidět, že jsou hodně zvyklí trávit čas v přírodě. Možná je to tím, že Karlstad je malé město, ale mám pocit, že v Čechách padne víkend a hodně lidí se nahrne do obchodních center a tam stráví den. V Karlstadu měli o víkendech naopak omezenou pracovní dobu. Lidi tam hodně jezdí na kolech, běhá tam snad každý, nehledě na věk. Nechci škatulkovat, nemám to rád, ale o Švédech můžu říct to, že pokud potřebujete pomoc, nikdy se k vám neobrátí zády. Jsou hodně vstřícní a milí. Ale zároveň trošku studení čumáci. To asi ten Sever (úsměv). Moc si vás nepustí k tělu a nedávají najevo emoce. Já jsem v tomhle pravý opak a musel jsem se kolikrát hodně krotit, protože když se mi něco nelíbí, tak to řeknu.

Trenér reprezentace Josef Jandač vás nominoval na letošní olympiádu. Jakou má Česko podle vás šanci na úspěch?
Máme velmi zkušený tým, to je pravda. Plno kluků má za sebou desítky těžkých zápasů v reprezentaci a samozřejmě si všichni přejeme uspět a domů se vrátit až na konci února.

Fanoušci často říkají, že Kanada a USA budou slabí soupeři. Jejich soupisky jsou ale plné zkušených hráčů. Souhlasíte? Koho tipujete za největšího favorita?
Určitě nesouhlasím. Většina hráčů odehrála i dost zápasů v NHL a všichni hrají prim ve svých evropských týmech, takže jsou to velmi kvalitní hráči. Mezi favority budou patřit i tyto týmy.

Kdy odlétáte?
Příští týden nás ještě čeká úterní zápas v Jihlavě a ve středu už letíme.

Sledujete letos hokejovou Ligu mistrů? Co si o ní myslíte?
Hokejovou Ligu mistrů jsem několikrát sám hrál s Färjestadem. A ten nápad konfrontace evropských týmů je skvělý. Jsem rád, že se letos podařilo dvěma českým týmům postoupit do semifinále, což ukazuje, že český hokej je na tom v porovnání s ostatními evropskými ligovými soutěžemi dobře.

Motor se několikátou sezonu snaží o návrat do extraligy. Jste s trenérem Jelínkem či kabinou v kontaktu? Jakou má podle vás letos tým sílu?
Moc bych si přál, aby se letos klukům podařilo postoupit. Budějce jsou hokejové město, mají skvělé fanoušky, kteří dokážou udělat fantastickou atmosféru. Věřím, že tenhle rok bude pro Motor ten postupový, protože v týmu je plno zkušených hráčů, kteří umí vyhrávat důležité zápasy.

Fanoušky samozřejmě zajímá, jestli a kdy se Milan Gulaš představí v dresu Motoru. Přemýšlel jste nad touto variantou? Jak moc je reálná?
Mám dlouhodobou smlouvu v Plzni a je těžké přemýšlet nad tím, co bude v budoucnu. Ale samozřejmě by bylo pěkné si zahrát doma.

Už víte, kde se po konci kariéry usadíte? Bude to v Česku nebo byste se nebránil Švédsku?
V tomhle máme s rodinou jasno. Rozhodně v Čechách a rozhodně v rodných Budějcích, protože tady jsme doma. Máme tady rodinu i přátele.