Rozhodnutí o budoucnosti teplárny zajistí lidem ve městě čisté teplo i ovzduší

Teplárna teď v listopadu slaví 110. výročí založení a zároveň schvaluje strategii podnikatelské činnosti do roku 2045. Je mezi těmito momenty nějaká souvislost? 
Záměr zpracovat komplexní strategii rozvoje naší společnosti vznikl jako reakce na turbulentní a nepředvídatelný vývoj evropské i české energetiky, legislativy a podnikatelského prostředí. Aktualizuje a rozvíjí předešlé záměry teplárny, navazuje na státní, krajské či městské koncepce zejména v oblasti energetiky a odpadového hospodářství. Přesto ale několik zajímavých souvislostí najdeme. V roce 1907, konkrétně 29. listopadu, uzavřeli představitelé města smlouvu s vídeňskou firmou Internationale Elektrizität Gesellschaft o stavbě a provozu parní elektrárny, z níž později vznikla teplárna. Jak z historických pramenů víme, jedním z důvodů pro výstavbu elektrárny byl záměr zavedení elektrické pouliční dráhy. Do té doby se počítalo spíše s vozy taženými koňmi nebo poháněnými párou. V tehdejších reáliích to byl zlomový a progresivní záměr. I současné plány statutárního a kontrolního orgánu, stejně jako vlastníka naší společnosti uvážlivě posuzují současné obchodní příležitosti, maximálně využívají stávající vybavení a zohledňují moderní trendy. Doufám, že další generace vyhodnotí naše rozhodnutí jako historicky správné. 

Turbulentní vývoj v oblasti energetiky – můžete tento pojem vysvětlit konkrétně? 
Zdá se, že v dnešním světě máme jedinou jistotu. A tou je změna. Většina podnikatelů bude jistě rozumět několika následujícím příkladům. Právní normy se neustále mění, požadavky úřadů k jejich naplňování však mnohdy neznáme včas. Důležité zákony naopak chybí. Zpřísňování ekologizace provozů nebere konce. Neumíme jednoznačně odhadnout například vývoj cen emisních povolenek. Nemůžeme se spolehnout na dlouhodobé trvání finančních podpor. Vývoj v oblasti technologií je sice velmi dynamický, ale souhrn těchto faktorů vyvolává nejistotu a obrovské náklady, jejichž užitek se však stále zmenšuje. Všichni žijeme v přeregulovaném, nepředvídatelném prostředí, kde jsou na úkor tradiční energetiky bohatě dotovány takzvané obnovitelné zdroje, které ovšem nejsou schopné zajistit stabilní dodávky energií v potřebném čase a v dostatečném množství, jejich vliv na zlepšování životního prostředí je navíc diskutabilní. 

Lze tomuto vývoji nějakým způsobem čelit? 
Musíme se přizpůsobit. Teplárna České Budějovice chce být připravena na flexibilní využívání těchto změn. I na základě historických zkušeností jsme přesvědčeni, že systém centrálního zásobování teplem má v krajském městě smysl. Jak celospolečenský, tak i pro jednotlivce, naše spokojené zákazníky. Na rozdíl od decentralizovaných zdrojů umožňuje v budějovické kotlině efektivně kontrolovat a transparentně snižovat emise. Navíc kombinovaná výroba tepla a elektřiny, takzvaná kogenerace, představuje nejúčinnější způsob využití paliva.

Naše investice plánujeme na dalších minimálně 30 let. Ale rozhodnutí musíme učinit teď. Odborně, zodpovědně, účelně a s vědomím toho, že naším hlavním úkolem je zajišťovat komfortní, bezpečné a stabilní dodávky čistého tepla za dobrou cenu pro naše zákazníky. Lze toho dosáhnout snížením závislosti na již zmíněných negativních vlivech, zvýšením predikovatelnosti podnikatelského prostředí, rozšířením druhů používaných paliv a to zejména těch lokálních, snižováním spotřeby uhlí, a tím i produkce emisí a odpadů, zvyšováním účinnosti kombinované výroby a snižováním ztrát ve výrobě i rozvodech. O tom je naše dlouhodobá koncepce. 

Co konkrétně tedy strategie obsahuje, respektive jaký je plán realizace? 
Na základě vyhodnocení dostupných informací naše strategie vychází z faktu, že zásoby a možnosti využívání fosilních paliv, v našem případě hnědého uhlí, budou časem výrazně omezeny. Bez předsudků si na druhou stranu musíme připustit, že tradiční uhlí je pro teplárenství nejlevnějším palivem s dobrou dostupností. Je to navíc bezpečný zdroj energie vzhledem k tomu, že se jeho kvalitní ložiska nacházejí na území České republiky. Svým způsobem se tedy jedná o lokální palivo. To se například o zemním plynu nakupovaném dnes pouze z Ruské federace říci nedá.

Nová koncepce tedy zohledňuje mimo jiné tyto trendy. Sází na zlepšování životního prostředí a postupné snižování spotřeby hnědého uhlí. Přibližně třetinu nahradí tepelná energie, dodávaná na základě dlouhodobé smlouvy, prostřednictvím horkovodu vybudovaného do roku 2020/21 z elektrárny Temelín, která má pro tento účel vhodnou geografickou polohu. To přispěje ke zlepšení odhadnutelnosti budoucích podmínek našeho provozu a snížení závislosti hospodaření teplárny např. na nejasném vývoji ceny nakupovaných emisních povolenek.

Zbytek tepla budeme dále vyrábět na našich zdrojích v teplárně. Tento stav nám umožní snížit dnes již předimenzovanou kapacitu dožívajícího uhelného kotle K12 o cca 60 %. Plánovaná investice bude nižší a navíc si tím v bilancích vytvoříme prostor pro další potenciálně zajímavé, lokální palivo. 

Jaké palivo máte na mysli? 
Dlouhodobá koncepce se zabývá také možnostmi energetického využití tuhého alternativního paliva (TAP), které by přispělo k dalšímu rozšíření palivového mixu v teplárně. Evropská unie, respektive stát totiž rozhodl, že komunální odpad ve stávající podobě nebude možné po roce 2024 ukládat na skládky vůbec či za velmi vysoké ceny. Proto je záměrem města a společnosti FCC z tohoto odpadu vyrábět TAP. Prozkoumali jsme proto hlavní aspekty této problematiky, technická řešení a jejich případný dopad na hospodaření teplárny. Přesto jsme však stále prakticky na začátku. Neznáme novelu zákona o odpadech a související vyhlášky. Získaná data potřebujeme zpřesňovat. Průběžně také musíme ověřovat proveditelnost tohoto projektu a jeho výhodnost pro občany. Bude to jistě téma i několika následujících let, která věnujeme přípravě stavby a mnoha dalším krokům. Tedy i schválení finální podoby monobloku na spalování TAP. 

Projekt na vybudování dálkového horkovodu může budějckým pamětníkům něco připomínat – dodávky tepla z lokality nedaleko Budějc už byly v minulosti realizovány, že? 
Ano, teplo bylo do Budějc dodáváno už parovodem z elektrárny Mydlovary. Měřil 15 kilometrů a v té době šlo o nejdelší parovod v Československu. Fungoval od roku 1974 do roku 2000. Vedl do předávací stanice CPS2 na sídlišti Vltava. Po schválení Strategie 2040 tato stanice opět sehraje historickou roli a po modernizaci a rozšíření ji využijeme k připojení naší sítě na ETE. 

Přípravou Strategie 2040 jste se zabývali více než rok, její přijetí nakonec projednávalo Zastupitelstvo i Rada města. Jak tento rok hodnotíte zpětně? 
Jak jsem již předeslal úvodem, navazovali jsme na minulé strategie a usnesení valných hromad společnosti. Pokračovaly různé obchodní konzultace, získávali jsme dílčí podklady, byly vyhodnocovány jednotlivé varianty a náš projektový tým souběžně připravoval tento komplexní materiál. To vše s pomocí dozorčí rady. Nakonec jsme uspořádali několik seminářů pro zastupitele města a zaměstnance firmy. Je dobře, že naše koncepce našla širokou politickou podporu a byla schválena. Vždyť se následující desítky let bude týkat života občanů města i kraje. Teď už nezbývá než zrealizovat její obsah.

Teplárna je tradiční budějcký podnik. Produkty a služby poskytujeme více než 28 300 domácnostem a 218 firmám a institucím. I nadále budeme stabilním dodavatelem horké vody, páry, elektřiny či chladu a zůstáváme atraktivním zaměstnavatelem s jasnou perspektivou.Jak pevně věřím, je to jistota, která přetrvá.