Za nulu jsem moc rád, prozradil po zápase se Slavií David Gába

Vypadalo to, že na dnešní utkání jste se nedokázali tolik vyhecovat, jak na zápas s Kladnem. Nebylo tam z vaší strany trošku podcenění? Dlouho se nevědělo, s čím Slavia přijede.
Myslím si, že podcenění tam nebylo. Samozřejmě situaci, která ve Slavii je, vnímáme. Víme, co se tam v posledních dnech děje. Ale na předzápasové poradě a vlastně pořád jsme si říkali, že k tomu musíme přistoupit zodpovědně. Stejně jako ke každému jinému zápasu. První třetina byla taková nemastná neslaná, takže to možná trošku v hlavách bylo, i když jsme se snažili si to nepřipouštět. Chtěli jsme k tomu přistoupit na sto procent, ale asi se to v úvodu úplně nepovedlo.

Probírala se v kabině ta současná krize Pražanů?
Každý si to v médiích přečetl, ale jinak naše příprava na zápas probíhala klasicky. Je to čistě věc Slavie. My bychom se připravili stejně na klasickou Slavii, i na juniory. Prostě na kohokoliv.

Máte první nulu v sezoně. Co to pro vás znamená?
Je to pro mě svým způsobem důležité. Jsem za ni moc rád. Velký dík ale patří klukům. Je neuvěřitelné, kolik třeba Kuba Suchánek zblokuje střel. Ten má na té nule obrovský podíl.

Neměl jste o ni v závěru přece jenom strach? Zvláště potom, co dostal Heřman pět minut plus do konce utkání?
Snažil jsem se na to nemyslet, ale mně to moc nejde. V hlavě to vždycky trochu mám, ale snažil jsem se to co nejvíc vytěsnit. Potom naštěstí rozhodčí vyloučil slavistu a hrálo se opět ve vyrovnaném počtu. To už jsme odehráli suprově. Musím kluky pochválit.

Chytal jste třetí utkání v řadě. Myslíte, že jste si svými výkony řekl o momentální číslo jedničky?
Nevím. Je to spíš otázka na trenéry. Je jasné, že každý chce hrát nebo chytat. Ale jde o to, jak to zvolí trenéři. Já budu jedině rád, když budu chytat, ale když ne, svět se nezboří. Je to trenérské rozhodnutí a já s tím teď už nic moc neudělám. Ale cítím se teď dobře.

V zápase se Slavií jste předvedl několik skvělých zákroků, hlavně ve druhé třetině při vaší přesilovce. Nakoplo vás to?
Říkali jsme si pak v kabině, že když máme přesilovku, že nám nesmí takhle ujíždět. Musíme to sehrát líp, protože takhle to opravdu nejde. Chvílemi jsme nehráli to, co máme nacvičené. Kdybychom to hráli, tak se nám tohle nikdy nestane. Při zápase předvádíme kolikrát úplně jiné věci, než to, co se snažíme několik měsíců trénovat.