Máme povinnost zvednout děti od počítačů, říká jedna z tváří Eurogym 2016

Jak byste několika slovy popsal Eurogym?
Eurogym je především o gymnastice v jejím širším pojetí, my říkáme o gymnastice pro všechny. Když mluvíme o širším pojetí gymnastiky, pak máme na mysli rozličné aktivity taneční, akrobatické, různé moderní sporty a zábavy – třeba parkour. Většina účastníků Eurogym jsou, řeknu to s nadsázkou, normální lidé. Tím mám na mysli, že to nejsou vrcholoví sportovci. Samozřejmě bychom mezi těmi tisíci účastníků nalezli několik vrcholových sportovců, ale cílem a smyslem Eurogym je gymnastika pro všechny. Tady se neboduje, nesoutěží – tady si jednotlivé národy a skupiny účastníků v podstatě především navzájem ukazují, co umí, co si připravily a co je baví. Většina aktivních účastníků je mezi 12 a 18 roky, pouze desetina může být mezi deseti a dvanácti a zase desetina od osmnácti do dvaceti. Je to tedy namířené na takzvané „rizikové“ skupiny, kdy mládež mívá největší problémy s vlastním dospíváním.

Největší delegace je z Portugalska, proč?
Já bych viděl několik důvodů. Za prvé – v Portugalsku je dlouhá tradice gymnastiky pro všechny. Za druhé – portugalská gymnastická federace odvedla velmi dobrou práci. A myslím, že je ještě jeden, třetí důvod – Portugalsko je na kraji Evropy a na rozdíl od Středoevropanů využíváme rádi možnosti podívat se někam do Evropy. Pro mladé u nás je to dobrá příležitost cestovat a poznávat nové lidi, poznat více svůj kontinent. Ale ten hlavní důvod je dlouhá tradice.

Máte v Portugalsku nějaký návod na to, jak rozhýbat děti od počítačů?
Nemyslím. Ve skutečnosti čelíme podobným problémům, třeba rozmáhající se dětské obezitě, jako asi všechny vyspělé země. Takže návod nemáme, máme jenom největší delegaci na Eurogym 2016. Snižující se sportovní schopnost a fyzická kondice mladých je jednou z velkých výzev Evropy a vyspělého světa. Naší odpovědí jsou podobné akce. Proto považujeme Eurogym jako akci zaměřenou na opravdu mladé sportovce, za velmi důležitou část práce Evropské gymnastické federace. Je to i o společenské odpovědnosti. Potřebujeme stále více propagovat pohyb. Tím nemyslím, že to potřebujeme my – sportovní činovníci – potřebujeme to, jako vyspělá společnost, jako obyvatelé vyspělých zemí.

Ještě jednu otázku. Jak se cítíte v Českých Budějovicích?
Za poslední dobu jsem tady již poněkolikáté. Mám rád místní lidi. Myslím si, že jsou svojí povahou hodně podobní lidem u nás v Portugalsku. Je to zvláštní, protože jinak architektura, charakter města a také krajina jsou opravdu velmi odlišné, ale lidé jsou si hodně podobní. Já osobně mám speciální vztah či pohled na Českou republiku a to už od roku 1968 – asi není potřeba rozvádět proč. A jsem velmi hrdý, že mohu být v zemi, ze které pocházejí Václav Havel a Milan Kundera. Ostatně Kunderu jsem kompletně přečetl.