Běžkyni Sekanové utekly olympijské hry o osm setin

Lucko, dá se říct, jestli byla pro vás účast na olympiádě po všech kvalifikačních závodech daleko, nebo naopak blízko?
No, z části oboje. Osm setin je velice blízko, ale bohužel skrze problémy mi šla forma dolů a ostřelování limitu bylo těsné. Ale samo sebou jsem si představovala v letošní sezoně jiné časy.

Poslední šanci kvalifikovat se ve steeplu do Ria byla na evropském šampionátu v Amsterdamu. V rozběhu jste ale měla kolizi se soupeřkou a naděje byla pryč. Co přesně se stalo?
Bohužel se mě smůla nepustila. Po kolizi hned na prvním příkopě, kdy jsem se vyhýbala padajícím holkám, jsem spadla na čtyři, a když jsem se zvedala, tak jsem ještě přepadla přes Turkyni a stálo mě to tedy hodně sil, abych naskočila do již rozjetého vlaku holek, které nasadily tempo.

Vedoucí skupinku jste ještě doběhla, ale síly na případný útok jste asi už neměla...
Za boha jsem je nemohla dohnat, bylo to klíčové. Vynaložila jsem tolik sil v prvním kolečku, že mě to absolutně sejmulo. Bohužel forma, jaká mě letos doprovází, není taková, abych po pádu mohla ty holky dohnat. Ztratila jsem tím dobré čtyři sekundy a to se na prvním kolečku hodně špatně dohání.

A také, co bych poznamenala, že opravdu příkop vně dráhy je složitý. Jak při rozběhu chlapů, tak i žen, měla na něm část závodníků kolizi a padalo se. Já i poté jsem každým přiběhnutím k příkopu přemýšlela, jak na něj naběhnout a dobře ho skočit, jako to skáču normálně, ale to se mi nepodařilo ani jednou. Samo o sobě to svědčí, že už od začátku ten závod se pro mě vyvíjel špatně. Ale je to další zkušenost… I po všech letech na příkopu, kdy jsem naposledy spadla jako žákyně. Celá trať se startovala jinde a hned po 50 metrech se skákala už první překážka.

Má cenu se bavit o čase 10:10,93?
Ten čas bych vůbec nezmiňovala, když se stane kolize, člověk ztratí tolik sekund, že právě na steeplu ty vteřiny umí pěkně naskákat. Stačí i to, že se mi nepovedl žádný příkop skočit dobře, a už jen to sebere spoustu sekund.

Jak velké to je pro vás zklamání, že útok na olympiádu nevyšel?
Zklamání to je, to se nedá popsat. Jsem sportovec a mám sny. Dřu proto, abych startovala s nejlepšími na velkých akcích. Je to těžké a bohužel ve sportu, když přijde i sebemenší nemoc, tak to vše ovlivní. Pro nás sportovce je nemoc to nejhorší. Týden neběhání je jako kdybych zase začínala od znova, tak to prostě je.

Není tajemstvím, že právě nemoci vás často trápí. Před závodem v Nizozemsku jste byla v pořádku?
Ano, dalo by se říci, že byla. Sem tam pár bolístek... Přece jen ty steeply, které jsem absolvovala, byly náročné a bylo jich moc, nohy si samy řeknou. Ale právě na začátku závodního období mě chytl zánět průdušek a to je pro mě, jako běžce, hodně špatné. Navíc mám problém se zubem, kde mě čeká operace. Bohužel se mi to letos dokázalo pěkně zákeřně sejít.

Nejblíže k nominaci do Ria jste měla v Hamburku, kde jste časem 9:55,08 o pouhých osm setin kritérium nesplnila. Víte, kde jste mohla v závodě osm setin stáhnout?
Ano, vím. Nikde! Nechala jsem tam úplně všechno, se zánětem průdušek jsem závod odstartovala a opravdu ještě na posledních 150 metrech jsem na limit měla maličkou rezervu. Ale do cíle jsem doběhla v mdlobách. Nepamatuji si, jak jsem přelezla poslední překážku, byla to pro mě hrana... Nestáhla bych ani setinu. Dlouho jsem se zvedala z tartanu a ještě o to víc mě položilo, když mi přítel řekl, že jsem to o osm setin nedala. To člověk ani nevymyslí. Osm setin na třech kilometrech… Ale časomíra je krutá a neúprosná.

Co vás čeká v další části roku, když nepojedete do Ria?
No, až přiletím do Čech, tak si v první řadě dám na týden pauzu od běhání. Budu jezdit na kole, zajedeme vylézt nějakou horu a zahrajeme si tenis. Na to se opravdu těším. Poté chceme odjet na soustředění do hor. Buď Itálie, nebo Švýcarsko. Tam budu nabírat kilometry a novou sílu. Čeká mě pár povinných startů, jako je finále extraligy nebo silniční závody. Těm se budu věnovat teď nejvíce a popřípadě krosům. Možná zkusím nominaci na mistrovství Evropy v krosu. Závodů bude dost.

Můžete prozradit, zda máte již nyní jasný cíl následující olympijské hry v Tokiu? Nechystáte pauzu na mateřské dovolené?
Ne, já se na olympiádu dostat musím. Je to můj cíl. Takže budu shánět sponzory na čtyřletý cyklus do roku 2020, abych se mohla důstojně a v klidu připravovat. Ještě bych chtěla aktivně čtyři roky sportovat a pak s přítelem něco vymyslíme. Uvidíme, jakým směrem se to vše ubere. Je to spíše plánování, ale mnohdy se to obrátí a je to úplně jinak.