Budějcký Superman trénuje, aby byl silnější. Na mosty už bych ale lézt neměl, směje se

Ve všech komiksových i filmových příbězích Superman pomáhá lidem. Co hrdinského už zvládl udělat budějcký Superman?
No, tady je bohužel ještě míle za těmi komiksy. (smích) Maximálně se zatím snaží rozveselit smutné lidi, když je někde večer vidí, případně nosí babičkám tašky z Kauflandu nebo se nabídne, že jim nákup dá do auta. Sem tam se někde nabídne, jako v šatně na muzikálu Cyrano, ale určitě by to ještě časem chtělo zlepšit.

Takže budějcký Superman nemá žádné nadpřirozené schopnosti?
Jestli se mezi superschopnosti nepočítá sníst šest balíčků brambůrků, aniž by mi bylo špatně, tak nemá. Ale snaží se trénovat, aby byl postupně rychlejší a silnější!

Jak trénuje?
Každý druhý den chodí běhat, dvakrát týdně jde do posilovny. Určitě to chce ještě navýšit, ale musí to počkat až po maturitách. (smích) Trochu teď přidal, aby třeba postupem času získal víc těch supermanských svalů.

Teď vážně. Proč člověka napadne oblékat se do obleku Supermana a chodit v něm po městě?
No, to je trochu složitější příběh. Vlastně to začalo tak, že jsem viděl nový film Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti. Od dětství jsem byl největší fanoušek Batmana, v tom filmu na mě ale Superman hodně dobře zapůsobil. Chtěl jsem se v něm vidět, furt jsem opakoval kámošům, jak byl v tom filmu dobrý. Pak se to nějak vyhecovalo, jak to mezi kamarády bývá a postupně jsem si začal shánět oblek. Nejdřív jsem si objednal tričko, kamarád mi dal modré lyžařské kalhoty, kamarádka ze třídy mi ušila kápi a asi ve třiceti obchodech jsme s mým nejlepším kamarádem hledali slipy. Nakonec se našly. Potom jsem v tom šel jednou do města a reakce lidí byly tak super, že mě to chytlo. A tak v tom chodím doteď.

Proč na vás Superman dobře zapůsobil?
Moc se mi líbí, že mimo svých superschopností disponuje úžasnou vnitřní silou. Prostě se dokáže vždycky zachovat správně, dokáže se obětovat pro lidi, i když se ho bojí, nedoceňují ho, očerňují. A dokáže se ovládat, aby neublížil lidem, kteří netuší, co dokáže a troufají si na něj. Hlavně ale zachránil svět, i když věděl, že ho to dost možná bude stát život. Je to prostě úplně klasicky ražený hrdina, takové mám nejraději.

Takže vás to motivuje být lepším člověkem?
Víceméně ano. Já potřebuji být hodný a snažit se ostatním pomáhat, protože jinak vůbec nemám takový ten fajn pocit ze života. Tohle mě navíc motivuje nebýt netečný, jak to spousta lidí dělá, a pomoc i nabízet, ne ji jenom dát, když mě o ni někdo požádá.

Dá se tedy říct, že vás „role“ Supermana změnila?
To přímo ne, přijdu si v zásadě stejný jako předtím, ale určitě se teď snažím být aktivnější. Možná mě změnila v tom, že mě ještě víc baví se v kostýmu předvádět. Hlavně dětem ze školky většinou udělám radost, když mě vidí.

Stává se, že se s vámi chtěji lidé fotit?
Pořád! Už jsem určitě takovou stovku fotek dal.

Kdy zase Budějčáci uvidí Supermana v akci?
Těžko říct, nějak pravidelněji to určitě nemám rozvrhnuté. Ale o pátcích nebo sobotách v tom chodím celkem často, někdy krátce i v týdnu. Akorát nevím, co budu dělat, na mosty bych prý už raději neměl lézt. (smích)

Proč?
Posledně někdo zavolal policii, že tam stojí nějaký blázen. Říkali, že v pohodě, protože jsem nebyl opilý a zákaz tam také nikde není. Žádnou pokutu jsem tak nedostal. Ale řekli mi, abych to raději nedělal, protože pak lidé občas volají policii. Zbytečně.

A když Superman zvládne nějaký hrdinský čin, dozví se o tom média? Clark Kent přece pracoval v novinách...
V dnešní skvělé době internetu by se to stoprocentně nějak rozneslo. (úsměv) K tomu, že bych někde pracoval, ale zatím nedošlo. (smích)