Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Svobodné matky

středa, 1. srpna 2018, 00:02

Jak složité je najít nového partnera, když jste matkou? A proč je pro muže dítě z předchozího vztahu partnerky problém?

Když jsem před třemi lety porodila syna, proudily mnou všelijaké pocity. Štěstí, že jsem se stala matkou. Obdiv, že jsem dokázala porodit dítě a úleva, že je dítě zdravé a já také. Osud zřejmě usoudil, že je třeba mi toho štěstí trochu ubrat a já se odstěhovala od otce svého syna. Stala jsem se tak svobodnou matkou a v ten moment by mě ani nenapadlo, že se na dítě dá nahlížet, jako na překážku.

Řekněme si to narovinu. Když jsme své děti přivedly na svět, tak rozhodně ne s tím, že na ně jednou budeme samy. Nemá smysl se rozepisovat o tom, zda je třeba setrvávat v nefungujícím vztahu, kvůli dětem. Tu míru přijatelnosti si musí posoudit každý z nás sám, a pokud už se rozhodneme vydat se jinou cestou, tak je důležité být nad věcí a nehroutit se při prvním zdánlivém nezdaru.

Za dva měsíce mám výročí. Budou to 3 roky, co jsem sama, bez partnera. Možná si už ťukáte na čelo a přemýšlíte, v čem všem jsem vadná, že jsem se během tří let nedokázala někomu udat.

Když jste svobodná matka, stáváte se (většinou nedobrovolně) středem zájmu. Lidé kolem, vás litují, pomlouvají a jen malé procento s vámi soucítí. Jste buď to oběť, nebo mrcha, která si za svou situaci může sama, nic mezi tím.

O Vánocích dostáváte poukázky do supermarketů nebo dárkové koše, protože vaši příbuzní nabyli dojmu, že finančně dost nezvládáte.

Vaše matka vás zve každý víkend na oběd a odjíždíte s plnou taškou plen a vlhčených ubrousků, protože dnes je to všechno přece drahé a jako svobodná matka si to nemůžete dovolit. Moje máma posunula laťku o něco výš, protože mi do tašky pokaždé zabalila i 2 role toaleťáku pro mou potřebu. Při odchodu se na mě lítostivě dívala a dodala: “Jak dlouho ještě budeš sama?“

Začala jsem tedy pomalu randit.

Ten kluk byl sympaťák. Inteligentní, vtipný, ale nijak zvlášť ze mě odvařený nebyl, věděl totiž, že mám dítě. Časem jsme ale dostali možnost se blíže poznat a vypadalo to nadějně.

Rodině a přátelům jsem nadšeně oznamovala, že život svobodné matky se změnil na život velmi žádané matky a brzy se upgraduje na život zadané matky. Tady jsem ale brzy narazila: “A ty si myslíš, že svobodný kluk je zvědavý na tebe s malým dítětem?“

Tuhle větu jsem najednou slýchala čím dál častěji. Smířila jsem se tedy s tím, že jsem pro něj jen přechodnou stanicí mezi samotou a kráskou bez závazků.

„Musíš si najít chlapa, který už děti má.“

„Svobodný kluk se na tebe stejně vykašle, až se objeví nějaká holka bez dítěte.“

„Na toho zapomeň, na toho nemáš. Vždyť máš dítě.“

„Měla bys být víc při zemi, jsi máma.“

 

Pokud jsem do té doby měla nějaké sebevědomí, tak tímhle jsem o něj přišla. Cítila jsem se zatracená a měla jsem pocit, že bych se měla provdat hned za prvního, který o mě projeví sebemenší zájem a být mu vděčná, že si takovou „hrůzu“ s dítětem, jako jsem já, vlastně vzal.

Poznáváte se v tom?

 

Dávám tomu ještě šanci a chystám se na rande s jedním klukem, kterého znám jen ze sociální sítě. Je mu sotva 30, sportovec a vypadá jak z nějakého plakátu. Jsem dost nervózní. Hlavou mi proudí všechny ty věty, co jsem za poslední roky zvládla nastřádat o neschopnosti mít ideálního partnera. Těsně před tím se uklidňuji tím, že o mě ví zásadní věci, včetně té, že jsem máma a mám tříletého syna.

Přisedám si k němu v kavárně a jedna z prvních věcí, kterou mi oznamuje je ta, že má rád děti. Po 3 hodinách a 3 kávách pozoruji, že se mi ještě nechce domů. Vypadá to totiž nadějně, žádné promlčené rande a máme mnoho společných témat. Říkám si ale, že v nejlepším je třeba odejít.

 Cestou domů mi přijde zpráva, ve která zní: “Jsi skvělá, rád bych Tě poznal víc a tvého syna také. Napiš, kdy se ti to hodí, vymyslím nám nějaký super program. Těším se.“

No, konečně! Po 3 letech to vypadá, že snad nebudeme samy.

Odpovídám mu, kdy máme čas, ale odpověď žádná. Dochází mu, do čeho se zapletl a odmlčuje se.

Jsem dost zklamaná a cítím se ukřivděně. Proč muži nedokáží říct, že se na výchovu cizího dítěte necítí? Proč nás párkrát pozvou na rande, vzbudí v nás naději a pak nás odmítnou? Proč je dítě pro mnoho mužů zcela zásadní problém?

Sama sebe přesvědčuji, že to tak zřejmě má být a nás prostě čeká někdo lepší. Snažím se nacházet pozitiva v tom, že se mi doma neválí špinavé ponožky po podlaze a záchodové prkénko je sklopené. Dokonce nemám doma ani jednu plechovku s pivem a nemusím se s nikým rvát o ovladač, protože je zrovna mistrovství světa ve fotbale.

Vše má ale i druhou stranu. A občas mi chybí někdo, kdo mi večer nalije sklenku vína, pustí nějaký film a obejme mě. Ráno nám připraví snídani a řekne: “Jsem rád, že vás mám.“

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • U Hluboké nad Vltavou se srazili dva...

  • Tragická sobota na jihu Čech. Během jediného...

  • V Písku zemřel teprve dvouletý chlapec....

  • VIDEO: V Hrdějcích hořel autobus městské...

Reklama
 
 

O čem píše Drbna.cz

(NE)OBYČEJNÍ: Díky Beátce máme spokojenější život, říkají Eliška s Daliborem

Eliška s Daliborem jsou (Ne)obyčejný pár z Českých Budějovic. Před necelými třemi lety se jim narodila dcera Beátka. Není to úplně typické dítě. Má totiž Treacher-Collins syndrom. Že je určitým způsobem jiná, byste ale, nebýt deformace obličeje, ani nepoznali. Je to veselá, chytrá holka, která si ráda hraje a občas rodičům brnká na nervy.

VIDEO: Na D11 se děly věci. Téměř třicet vozidel na dálnici v běžném provozu couvalo, někteří řidiči jeli i v protisměru

Včera kolem 18. hodiny se na D11 ve směru z Hradce Králové do Prahy u exitu na 68. kilometru děly věci. Téměř třicet vozidel v běžném provozu na dálnici couvalo, nebo se otáčelo, či dokonce jelo v protisměru. Událostí se zabývají policisté z dálničního oddělení Pravy.

OČIMA HASIČE: Řidič zůstal po autonehodě zaklíněný za volantem. Hasiči ho museli vystříhat

K závažné dopravní nehodě na 173. kilometru D1 vyjížděly ve středu odpoledne hasičské jednotky. Mikrobus plný lidí zezadu narazil do kamionu. Řidič auta zůstal zaklíněný za volantem. Hasiči ho musel z automobilu vyprostit. Při nehodě se zranilo šest lidí, dva z toho těžce. Jedním z nich byl právě řidič dodávky.