Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

(NE)OBYČEJNÍ: Museli jsme udělat co největší potíže, aby vojska ze západní strany měla problém se zásobováním, říká parašutista Ladislav Hajný

 
čtvrtek, 7. března 2019, 20:40

Dnes vám v (Ne)OBYČEJNÝCH představíme budějčáka Ladislava Hajného, který sloužil u specializované jednotky průzkumníků v Holešově. Velitelé této jednotky odmítli v roce 1968 předat kasárna sovětským okupantům, ačkoli věděli, že budou mít velké problémy. Ty nakonec opravdu měli.

Začátky byly krušné. Nikdo nevěděl, kam patří. „Dostal jsem povolávací rozkaz do Jindřichova Hradce. Měl jsem na obálce napsáno „druhá liga kopaná“. Tři dny před odvodem na vojnu mě povolali na okresní vojenskou správu a byl jsem poslanej do Holešova. Když jsem tam dojel, ještě dva dny se dohadovali, že tam nepatřím. Vojáci už byli oblečeni, chodili na budíčky. My jsme tam zatím v civilu chodili jenom na snídaně. Z našeho družstva byli dva, kteří měli předvojenský výcvik a byli parašutisté. Tenkrát se to tak dělalo. My jsme si řekli, že nic takového nemáme a skákat nebudeme, načež se ozvalo „chachacha, tady skáčou i kuchaři,“ vzpomíná.

Málokdo vydržel do konce. Kluci, kteří nebyli zvyklí na takový zápřah, zvraceli krev. „Období přijímače trvalo tak měsíc, měsíc a půl, a pak byla přísaha. Každý jsme jednotlivě přistupovali a četli z papíru „Tak přísaháme“. Ze 150 lidí, kteří nastoupili, nás zbylo málo. Tím, jak nabrali každého, tak ti kluci třeba po dvou kilometrech začali zvracet krev, dostali záchvat nebo neudělali ani tři kliky na hrazdě. Kdykoli jsme totiž potřebovali jít na záchod, museli jsme udělat deset shybů,“ vysvětluje.

Ubytování a celkově život v kasárnách nebyla procházka růžovou zahradou. „V jedné místnosti bydlelo třicet lidí, okna byla zvětralá takovým způsobem, že jsme se ráno probouzeli a byl na nás napadanej sníh. Kamna musela být v deset hodin večer studená. Když jsme se náhodou do kasáren dostali v osm hodin večer, vypucovali jsme zbraně a mezitím chodil někdo přikládat, aby se rozžhavily ocelové pláty a ještě nějakou dobu sálaly. Užili jsme si i dost poplachů. Třeba na Štědrý den nebo Silvestra. Vyhazovali nám věci ze skříněk, protože všechno muselo být v třiceticentimetrovém sloupečku. Jakmile to trošku vybočilo, už to bylo špatně,“ popisuje Hajný.

Služba u parašutistů nebyla jen o fyzičce, ale i o dobré paměti. „Museli jsme znát přesný počet amerických armád. Všechny hodnosti americké, německé, britské a francouzské armády. Výjimkou nebyla ani znalost všech výložek a vojenských označení. I při té modifikované mapě jsme byli seznamováni s tím, že tam jsou ze západní strany příjezdové komunikace, mosty, železnice a silnice,“ přiznává.

Z Holešova přišel přechod do Jindřichova Hradce, kde se kasárna musela vybudovat. „Pamatuji si, že když jsme 1. července nastoupili do Hradce, tak tam vůbec nebyla kasárna. S námi tam nastoupili i zedníci a řemeslníci. Zazdívaly se místnosti, stavěly zdi, dělaly se okna a dveře. Byly tam doslova vyšlapané podlahy. Někdo mi dokonce potvrdil, že po schodišti běhali koně. Nebyla tam žádná kuchyň ani jídelna. Všechno se muselo stihnout, než v září přišli nováčci,“ vzpomíná, teď už s úsměvem na tváři, Hajný.

Při seskocích docházelo i k úmrtí. „Nějakému Pepíku Šulcovi se stalo, že otevřel padák, který se mu nějak zamotal a letěl až na zem. Z toho kluka nezbylo v uvozovkách nic. Jen rosolovitá hmota bez kostí. V lepším případě, když se měnil vítr, tak chlapci přistávali ve dvoře plném kachen nebo také zaháknutí na stromě,“ říká smutně.

Výcvik výsadkářů byl zaměřen především na útok. „Byli jsme cvičeni po vzoru anglických výsadkářů na záškodnickou činnost v týlu na německém území. S největší pravděpodobností pro potřeby útočné a ne obranné. Pluk v srpnu roku 1968 odmítl do kasáren pustit vojska spojeneckých armád. Za to byl v roce 1969 rozpuštěn a vojáci převedeni pod armádu do Prostějova. Štáb byl doslova rozmetán do všech koutů republiky. Někteří důstojníci byli vyloučeni z armády, někteří odsouzeni,“ dodává.

I přesto všechny útrapy, které na vojně zažil, je pan Hajný hrdý na to, že sloužil u specializované jednotky. Momentálně se tento usměvavý a milý člověk těší dobrému zdraví. Žije v Budějcích.

Vizitka autora

 

Adéla Cinklová

Redaktorka portálu Budějcká Drbna

kontakt: cinklova@budejckadrbna.cz

Budějcká Drbna je v prvním z regionálních zpravodajských webů projektu Drbna.cz

 
Foto Libor Matoušek, Archiv Ladislava Hajného
 


 

Kam dál?

(NE)OBYČEJNÍ: Lidi zapomenou, co jsi udělal nebo řekl, ale budou si...

úterý, 4. prosince 2018, 21:55

Jen těžko bychom ve městě hledali někoho, kdo nezažil nebo nebyl na party s Ramelem. Asi nejznámější budějcký DJ je na scéně...

(NE)OBYČEJNÍ: Mám štěstí, že se můžu věnovat tomu, co miluji, říká...

pondělí, 17. září 2018, 07:02

Eliška Brabcová je sympatická mladá blondýnka. Ve volném čase se věnuje psům, v práci prodává a vyměňuje autobaterie. Že to není...

(NE)OBYČEJNÍ: Díky Beátce máme spokojenější život, říkají Eliška s...

čtvrtek, 16. srpna 2018, 21:11

Eliška s Daliborem jsou (Ne)obyčejný pár z Českých Budějovic. Před necelými třemi lety se jim narodila dcera Beátka. Není to...

(NE)OBYČEJNÍ: Opravdovému sportovnímu rybáři rybaření nikdy...

čtvrtek, 26. července 2018, 20:29

Rybaření je snad největší zálibou u nás, v České republice, a což pak v kraji rybníků. V jižních Čechách, snad každý kluk to...

 
 
 

O čem píše Drbna.cz

SOUTĚŽ: Na původu záleží. České kuře, Vodňanské kuře

Valí se na vás ohromná množství reklam snažící se zaujmout vaši pozornost? Rádi byste vybrali to nejlepší, ale přestáváte se v nabídce orientovat? Jak poznat zaručeně český výrobek, aniž byste trávili dlouhé chvíle luštěním etiket? Kuře s rodokmenem, jak už z názvu vypovídá, se hrdě hlásí ke svému českému původu, otevřeně ho přiznává a nestydí se za něj. Každý ví, že jedině Kuře s rodokmenem má garantovaný původ, vyrůstá na českých farmách, zobe české krmivo, je pod neustálým veterinárním dohledem a zpracovává ho tým zaměstnanců české společnosti Vodňanská drůbež.

STUDIE: Neobydlených bytů jsou v Praze nižší jednotky procent

Podíl neobydlených bytů na celkovém bytovém fondu v Praze jsou nižší jednotky procent. Vyplývá to ze studie poradenské firmy KPMG, kterou máme k dispozici. Podle posledních dostupných údajů je v hlavním městě 46 tisíc neobydlených bytů, bytový fond tvoří zhruba 600 tisíc bytů. Jak uvedl odborník na nemovitosti v KPMG Pavel Dolák, počet skutečně prázdných bytů je menší.

Zeman vyznamená Klause či Kusturicu, Babiš již seznam podepsal

Bývalý prezident Václav Klaus, válečný veterán Emil Boček, srbský filmový režisér Emir Kusturica nebo prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala by měli být mezi osobnostmi oceněnými prezidentem Milošem Zemanem letos 28. října. Pražský hrad seznam vyznamenaných každoročně tají, některá jména ale v uplynulých měsících zveřejnil sám Zeman. Ředitel hradního protokolu Vladimír Kruliš řekl, že všichni kandidáti na vyznamenání již o rozhodnutí prezidenta ví. Seznam také již spolupodepsal premiér Andrej Babiš (ANO).