Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

NA ROZTRHÁNÍ: Něco končí a něco začíná

 
sobota, 30. června 2018, 07:46

Tak a je to tu, Artur slaví první narozeniny a slaví je chůzí. Je to ten zlom, o kterém všichni mluví, když máte dvě děti brzy po sobě. Vydržet rok. Rok, který uteče ani nevíte jak, protože všechno, co se děje, se děje podruhé. A je pravda, že podruhé to vnímáte stejně intenzivně jen v okamžicích, které vybočují od toho poprvé.

A tak mám pocit, že u Artura jsem vnímala jen to, jak ve čtyřech měsících moc hezky pase (a dokonce se otáčí), ale v půl roce „ještě“ nestoupá, v osmi měsících ale už leze a sedí. Zato „máma“ ani „táta“ z něj nevytluču i kdybych mu pytlík křupek slíbila, jíst ale nechce tolik jako Vincent v jeho věku, ale naopak to není úplně prsomil, takže se nakojí a nazdar..., no prostě je pořád srovnávám, ale úplně zapomínám sledovat, jak ten malej roste, protože ten velkej už je zase někde napřed. 

Dva a půl roku to už je totiž věk! Z Vincenta se stává fakt hustej parťák, kterej se naučí nejrychleji samozřejmě všechny ty „špatný věci“, který mu ze srandy řeknete. Takže „tatínek má klobásu, Vincík má párek a brácha má malej párek“ tu je na denním pořádku, a „sakra, nebo kruci“ z něj občas vypadne, ani nevím, kde to jako vzal. No, můžu být ráda, že už se ve vyjadřování krotím a nechytá něco horšího. (Nedávno, když jsme přišli domů z pískoviště a já Vincentovi svlékala tepláky, jsem se dokonce musela upřímně zasmát tomu, když jsem zjistila, jak vzniklo „kruci písek“.) 

Nějak cítím, že v tomto období teprve začíná relax a uklidnění všech těch mateřských hormonů. Je to období, kdy se s Vincentem dokážeme už pořádně zasmát a není to jen o těch povinnostech, které kolem dětí vznikají. Dokonce to v nás vzbuzuje naše cestovatelské touhy, protože už vidíme, jak to všechno krásně zvládají, a delší přejezdy a usínání na jiném místě není žádný problém. Zároveň jsem se dokázala oprostit od toho, co bylo „před dětmi“ (a jestli se to někdy vrátí), a myslet víc na to, co je „s dětmi“ (a že je to výzva). A i když mám někdy touhu se intenzivněji realizovat v tom, co mě baví, vím, že je tohle období důležité a děti mě/nás potřebují víc, než kdy budou potřebovat. Potřebují s námi dělat všechno, co děláme my, potřebují v nás mít oporu, vzor, potřebují, abychom je poslouchali, abychom jim ukazovali mantinely, abychom jim poskytovali bezpečí, kdykoliv se cítí ohroženi. I proto vím, že část mých tužeb musí jít stranou, nebo se musí přizpůsobit tak, aby s námi mohli být i oni. A jde to. Všechno trvá sice dvojnásobek času a po cestě musím „manažovat“ náhle vzniklé události (jako třeba „chce se mi čůrat“ uprostřed cesty metrem), ale když člověk napočítá do deseti, většinou to s klidem vyřeší. A ten klid, to je ten zlom. Člověk už počítá se vším. 

Možná i proto je tu závěr (a možná ho tušíte). Závěr jedné etapy, kdy jsem se poprala s tím novým, co mateřství přineslo. Závěr etapy, kdy jsem se přerodila z kariéristky v matku. Byla (a je) to krásná etapa, která mě naučila být vnímavější, protože mi denně nastavuje zrcadlo, učí mě krotit emoce víc než dřív, dívat se na věci z víc úhlů a být efektivnější, než v kdejaké manažerské funkci. Je to to všechno, o co bych přišla, kdybych se vrátila do práce, jak jsem plánovala. O co bych přišla, kdybych neposlechla svůj mateřský instinkt. A co hůř, jela bych jistojistě v zajetém konzumním životě plném spěchání a zbytečných materiálních věcí, a pak možná za dvacet let, až si kluci sbalí kufr a řeknou „čau“, bych zjistila, že už nikdy nemůžu vrátit ten čas, kdy jsem s nimi mohla být nejvíc. 

Tímto se s vámi loučím. Dělám pomyslnou čáru za jednou částí mateřství a otvírám novou. Tu, kde budeme naplňovat naše sny a představy o společném cestování, které jsme právě započali Londýnem a dnes už na vytištěné mapě Jamajky kreslíme zářijový okruh, zatímco v hlavě se nám rodí myšlenka na jaro někde v Indonésii. A kdo ví, co přijde mezi tím. Ale o tom možná někdy jindy a jinde. 

Děkuji všem z Drbny, kteří stáli u zrodu tohoto blogu (a posílám do nebe velké díky Lukášovi), vám všem děkuji za přízeň i nepřízeň, kterou jste mě posouvali dál. Věřím, že tento blog pro vás nebyl jen příběhem nějaké rodiny, protože ani být neměl. A v neposlední řadě nesmírně děkuji i mému muži, který mě jen utvrdil v tom, že je tím nejlepším partnerem, parťákem, manželem, přítelem a vůbec vším, o čem jsem si kdy snila. 


PODČARNÍK

Ještě nevím, jestli budu o cestách s dětmi psát, ale protože vidím, jak mi kniha plná vzpomínek z Mexika vyvolává denně úsměv na tváři, byla by možná škoda neuchovávat něco takového i pro naše děti, a zároveň se nepodělit o zkušenosti, které z cestování už máme a další s dětmi nabydeme. Pokud chcete vědět, jak (a jestli) to bude pokračovat, budu pořád udržovat svoji facebookovou stránku Na Roztrhání aktivní, a tam vás informovat o tom, jestli se to posune dál.

Napsal(a) Jana Duco
 


 

Kam dál?

NA ROZTRHÁNÍ: Jak jsme přežili „spalničky“

pondělí, 18. června 2018, 18:10

Než jsem se odhodlala jít s Vincentem na očkování vakcínou MMR proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám, dlouho jsem ho na to...

NA ROZTRHÁNÍ: Stačí málo

sobota, 2. června 2018, 07:20

„A nechcete odvézt k vašim?“ ptá se Míra jeden den, když opět diskutujeme o jeho přesčasech v práci. „No, to není blbej nápad....

NA ROZTRHÁNÍ: Plínky dole, slipy hore

sobota, 12. května 2018, 09:25

„Tak mu je prostě vezmi, vysvětli mu, kam se kaká a čůrá, a je to. Pár dní budou nehody, a pak se to naučí,“ píše mi známá, když...

NA ROZTRHÁNÍ: Táta faktor 

sobota, 28. dubna 2018, 07:47

„Di pyč“ říká mi Vincent, když se ho snažím uspat tentokrát já. Když je doma tatínek, je to ale téměř nemožné. „Já ci tatínka“,...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

Na třídě Svobody a dalších místech v Olomouci se objevily obrysy postav. Symbolizují počet usmrcených chodců

Na chodníku u křižovatky třída Svobody a ulice Aksamitova a třech dalších místech v Olomouci se dnes ráno objevily obrysy postav a speciální pomníček, doplněný hashtagem #113. Ten symbolizuje počet usmrcených chodců při dopravních nehodách v ČR za loňský rok.

Věrnostní program Mastercardu přináší členům unikátní privátní koncert legend Stereo MC‘s

Společnost Mastercard v rámci věrnostního programu Priceless Specials pořádá soutěž o 250 vstupenek na privátní koncert Stereo MC‘s. Šance získat lístky na tuto britskou taneční a hiphopovou legendu budou mít uživatelé karet Mastercard a Maestro registrovaní v programu, kteří odkliknutím speciálního odkazu potvrdí svoji účast v soutěži a provedou alespoň jeden nákup u kteréhokoliv partnerského obchodníka Priceless Specials. Soutěž o vstupenky na Stereo MC´s se koná v období od 20. srpna do 25. září.

Média spekulují o Zaorálkovi jako ministru kultury

Novým ministrem kultury by se podle serverů Seznam Zprávy a Novinky.cz mohl stát někdejší ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD). Nynější předseda sněmovního zahraničního výboru na dotaz, zda by do vlády vstoupil, neodpověděl. Zaorálka vnímá jako dobrého kandidáta poslanec ČSSD Jan Birke, který řekl, že sám nabídku na tuto pozici nedostal.