Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

NA ROZTRHÁNÍ: První příkrmy, intolerance a snad končící boj s ekzémem 

 
pátek, 17. listopadu 2017, 18:20

Arturovi bude za pár dní pět měsíců. Je to čas, kdy běžně maminky přemýšlí nad příkrmy a dokonce už jim zkouší plné očekávání strčit nějakou tu lžičku mixlé mrkvičky do pusinky. Ještě dnes si vzpomínám, jak jsem z toho byla u Vincenta nervózní a vlastně jsem ani nevěděla, jak začít. A tenkrát mi vstoupila do cesty kniha „Vím, co mi chutná,“ za kterou jsem dodnes vděčná, protože mi dnes sní v podstatě cokoliv a rád.

66. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Když máš s něčím problém, je to tvůj problém
67. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: A je to tu zas!
68.DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Když jsem na to sama 
69. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Očista do čista
70. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Pomalými krůčky do světa non-toxic

Je to pátý den, co s Vincentem držím protikvasinkovou (nebo lépe řečeno hypoalergenní) „dietu“. Je to další pokus zbavit ho ekzému, který ještě občas ukáže své růžky. Obzvlášť při oslabení, obzvlášť, pokud mu dávám nejspíš nárazově ve velkém množství něco, co mu vadí, a já o tom nevím. No jo, to jsem celá já, prostě jsem si nikdy takové věci nezaznamenávala, abych to odpozorovala. Jenže, když už chci pomalými krůčky přejít na non-toxic domácnost, chci taky vědět, co fakt nemá jíst, nebo jak to má jíst často. 

Když si dopisuji s paní Věrou Zíkovou, která tímto způsobem vyléčila z atopu už bezmála tisícovku dětí, Míra kroutí očima nad tím, co zas vymýšlím. „Ty sis snad myslíš, že to dělám pro svoje potěšení,“ reaguji na jeho narážky, že už asi nevím co by. „Myslíš, že mě to baví?“ pohoršuji se a nezapomenu mu připomenout, že stejně jako já nesnáší, když se Vincent nekontrolovaně škrábe. 

„V tuto chvíli zapomeňte, co vyšlo v testu intolerance,“ překvapí mě instrukcemi, které mi trošku rozšíří škálu toho, co v tak omezené dietě vařit a objasňuje mi princip léčby, nebo spíš utužování. „První dva týdny léčby může být viditelné zhoršení, maminky to nazvaly houpačka. Je to tím, že střevní flóra pracuje. Důležité je pochopit to, že tato houpačka se bude zlepšovat až v okamžiku, kdy začneme zavádět alergeny do stravy. Abychom urychlili  hojení kůže a úplné vyhojení, je důležité utužovat střevní sliznici. To se děje jediným vstupem, který máme k dispozici, a tím je jídlo. Čím více potravin bude zavedeno, a čím tedy pestřejší bude strava, tím více bude posílena střevní sliznice. Střevní sliznice a kůže jsou spojené nádoby a posílení střevní sliznice znamená hojení kůže.“ 

Sice jsem Vincíkovi zkusila občas zařadit to, co mu v testu vyšlo, ale je fakt, že to bylo nárazově, nesystematicky, a když došlo ke zhoršení, přešla jsem zas na striktní dietu. Každopádně mi to zní celkem logicky. Stačí, když si představím svoji alergii na kočky. Když jsem byla mladší a kočku jsme měli (a to dokonce někdy i vběhla domů), alergie nebyla tak strašná. Od té doby, co s nimi prakticky nepřijdu do styku, poznám kočku na sto honů, a to dokonce i jen při kontaktu „infikované“ osoby s mojí kůží.  

První dva dny ji zaměstnávám svými otázkami, a ona mi dále trpělivě vysvětluje, že nástrojem léčby není dieta, ale právě zavádění dalších a dalších potravin do stravy. „Aby se kůže dohojila, tak se musí zavádět alergeny. Když budeme čekat, až se kůže vyhojí (abychom zavedli alergeny), tak se nevyhojí nikdy. Toto je ověřeno na stovkách dětí. Takže jediný způsob vyhojení je právě zavádění alergenů, čímž se utužují střeva a tím pádem se hojí kůže.“ „Už teď jsem plná optimismu!“ odpovídám na její vysvětlení a věřím, že tohle bude snad cesta k tomu, aby se to stabilizovalo. 

Její stránku jsem znala už dřív, dokonce na ní má rozepsané HA potraviny, a tak by člověk možná mohl tušit, jak postupovat. Ale upřímně, já jsem bez jasných instrukcí a bez vedení marná. A mám pocit, že jsem se v tom tak začala plácat, že bych neodpozorovala sama nic. A když už jsme u správného načasování, nejlepší čas na takové akce je samozřejmě v době, kdy je toho nejvíc. Protože v presu pracuji nejefektivněji. Takže nejen, že nás čeká finální stěhování, ale také musím víc přemýšlet nad tím, co vařit z povolených potravin, aby se to dalo sníst.

Za těch pět dní mi samozřejmě přišlo na mysl i to, jestli sem něco nepokazila tím svým přístupem v zavádění příkrmů. Nejde ani tak o zvolenou metodu jídla do ručičky, ale spíš o pořadí surovin, které jsem mu tenkrát nabízela, a tak otvírám snad popáté e-mail a musím se na to zeptat: „S Vincentem ‚jedu‘ od začátku příkrmů metodu BLW. Možná i tím, že jsem byla trošku free v pořadí zavádění nějakých potravin, jsem mu mohla způsobit ty reakce?“ jdu s kůží na trh, ale zmíním se i o jakémsi vnitřním přesvědčení, že kdyby mu to mělo nějak moc ubližovat, tak to asi nesní. „I když děti sní asi i tabulku čokolády, když na to přijde, že?“ ukončím kajícný e-mail a čekám na rozhřešení. 

„Metoda BLW je bezvadná a popravdě, pořadí zavádění potravin vůbec nehraje roli. Nemohla jste tím způsobit ty reakce. Hlavně nečekat s potravinami po roce věku, s žádnými. To píšete přesně, kdyby to mělo hodně nesedět a nějak moc ubližovat, tak to nesní. Dokud totiž není dítě zkažené přemírou cukrů, tak mu nijak extra nechutná ani to kakao (většinou, když děti kolem toho 10. až 12. měsíce věku testují kakao, tak jim to zas tak nešmakuje). Taková ta typická závislost na čokoládě je většinou u lidí, co už mají v sobě přemnoženou kvasinku dlouhodobě (holt, my ženy to míváme, ono to taky souvisí s nervy, dost se nervujeme a většina mozkové chemie se přitom tvoří ve střevech :-).“ „Ooooo, děkuji za tuto paní,“ směju se, protože napsala přesně to, co jsem potřebovala slyšet. 

Zase jsem po tomto týdnu o něco moudřejší a zase o něco pokornější. Když jsem mu dělala test intolerance, myslela jsem si, že vyřazení toho, co vyšlo, bude ta správná cesta, a i když občas něco z toho snědl, a já se zas tak moc nepohoršovala, protože jsem si říkala, že alespoň uvidíme, jestli ho to „nepřešlo“, tak vidím, že to sice byla dobrá myšlenka, ale ne úplně dobře aplikovaná. Chce to systém a nejlépe vedení někoho, kdo s tím má zkušenost. 

Tohle je vlastně i dobrá příprava pro zavádění příkrmů u Artura. Popravdě, nemyslím si, že to bude nějak brzy, protože si teprve bere hračky do ruky, které spíš nevědomky zase odkládá, takže ještě ani nevidím nějaké nutkání strkat něco do pusy, a už vůbec ne za cílem sníst to. Ani si nedokážu představit, že by takové miminečko (ehm, miminečko sedm a půlkilové) mělo už jíst něco jiného než mateřské mléko. 

Trošku se usmívám nad faktem, že ty první děti jsou takové testovací. U těch druhých už je člověk v lecčem ostřílenější, a proto bývají často asi i klidnější. Artur je vyloženě vysmáté dítě (asi proto, že tuší, že už to mám vychytanější). Aby nebyl, když je v noci přilepený na mně, a přes den je buď v šátku, nebo mi dává takových signálů k udržení pozornosti, že už se málokdy podělá do plínky. A teď, když držím tu dietu s Vincíkem (vlastně kvůli němu), už se mu to tam ani moc nezelená. Že bych předtím moc ujížděla na čokoládě? :-) 


PODČARNÍK

Ekzém může být v mnoha případech důsledkem přemnožené kvasinky ve střevech, nebo intolerancí, se kterými je špatně nakládáno, nebo nějakou jinou breberkou, která nám to tam osídluje. Každopádně se najdou i případy, kdy je ekzém důsledkem kontaktní alergie (a to třeba právě s chemickými látkami – na to si lze udělat epikutánní testy), a nebo ve výjimečných (ale existujících) případech i důsledkem psychické zátěže. U takto malých dětí se jedná samozřejmě o stav, který nemusí, a často nebývá, trvalý, jen je docela fajn vědět včas, oč tu běží, a ztlumit jejich trápení.

Stránky Věry Zíkové můžete prozkoumat zde: Léčba atopického ekzému.

Napsal(a) Jana Duco
 


 

Kam dál?

NA ROZTRHÁNÍ: Pomalými krůčky do světa non-toxic

pátek, 10. listopadu 2017, 16:57

„Hurá,“ oddechnu si, když po nekonečném uspávání konečně usedám k souboru s alergeny. „Cobalt, Formaldehyde, Benzophenone,...

NA ROZTRHÁNÍ: Očista do čista

pátek, 3. listopadu 2017, 19:25

Dovolená, cestování a všechny možné přejezdy mi poslední dobou neumožňovaly věnovat se kvalitně naší stravě, a tak mi to oba...

NA ROZTRHÁNÍ: Když jsem na to sama

pátek, 27. října 2017, 16:35

Když otvíráme po měsíci a půl dveře našeho českého bytu, mám pocit, že jsem přijela k někomu na návštěvu. Vůně dřeva z nově...

NA ROZTRHÁNÍ: A je to tu zas

čtvrtek, 19. října 2017, 18:01

Vždycky, když jdeme na dovolenou, beru s sebou nějaké léky. Po těch letech mám zkušenost takovou, že kdykoliv vypnu, tělo začne...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

Evropská komise nebude vyplácet dotace do vyřešení Babišova případu

Dokud nebude vyjasněna situace okolo možného střetu zájmů českého premiéra Andreje Babiše, nehodlá Evropská komise vyplácet firmám spojovaným s předsedou vlády žádné dotace. Prohlásil to dnes komisař EU pro rozpočet Günther Oettinger během debaty v Evropském parlamentu. Řekl rovněž, že od začátku srpna, kdy platí nová pravidla posuzování střetu zájmů, nebyly v souvislosti s firmou Agrofert žádné dotace vyplaceny.

Pátrání po čtyřleté Marušce pokračuje. Matka se brání proti nařčení otce, redakce získala znalecký posudek

Policisté od pátku 7. prosince pátrají po čtyřleté Marii Žiškové. Podle jejich informací se dívenka nachází neznámo kde s otcem Vladimírem Žiškou. Ten v současné době rozesílá prostřednictvím organizace Family for Liberty tiskové prohlášení, ve kterém napadá matku mimo jiné ze sexuálního zneužívání a týrání dcery. Ve vyjádření matky Marušky, které redakce Olomoucké Drbny získala, však její máma popírá, že by k něčemu takovému docházelo. Navíc redakce získala znalecký posudek, ze kterého vyplývá, že Vladimír Žiška nemá předpoklady k výchově dítěte.

Psychiatři: Syndromem vyhoření trpí každý pátý Čech

Syndromem vyhoření trpí podle odborníků každý pátý Čech. Nejohroženější jsou vrcholoví manažeři, lékaři, zdravotníci, učitelé, policisté a soudci. Informace dnes zazněly na tiskové konferenci Psychiatrické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Takzvaný syndrom vyhoření je reakcí na dlouhodobý stres, který se projevuje především únavou a ztrátou pocitu ze smyslu vykonávané práce.