Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

NA ROZTRHÁNÍ: Vyhrála jsem na plné čáře

 
úterý, 10. ledna 2017, 19:24

Bolení břicha trvá necelý týden, občas prohodím, že je mi nějak divně a Míra s jistotou tvrdí, že to je jasný, když mě oplodnil. (haha) Když ani následující týden nepřijíždí teta z Červené Lhoty, začínám mít divné tušení. Pořád se ale spoléhám na to, že to může trvat delší dobu, když se mi ještě nestihl ustálit cyklus, respektive vůbec ukázat.

1. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Jak jsme se „rozhodli“ otěhotnět
2. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Nikomu to nebudeme říkat aneb kdy je čas tu novinu oznámit

3. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Na jméno není nikdy brzy...
4. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Jak jsme miminku namíchali koktejl emocí

5. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Kam se to má vejít jako?
6. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Jak jsem se skamarádila s „Reném“

7. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Padá na mě předporodní schíza
8. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Kdo je připraven, není zaskočen...

9. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Formality, formality...
10. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Pošli posly, posly pošli
11. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Je to fakt porod!
12. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Byl to fakt porod!
13. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: V Jiříkově vidění aneb děkuji za nadstandard

14. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Prsa, mobil, čokoláda – vše co potřebuji k přežití
15. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Na hormonální vlně
16. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Citlivé téma
17. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: O čem se moc nemluví
18. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Strašák jménem Vojta
19. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Není nošení jako nošení aneb nevěšte své děti
20. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Žlučové mýdlo v hlavní roli
21. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Když už, tak už
22. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: S jídlem rovnou do ručičky
23. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Jak jsme (ne)jeli na dovolenou
24. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Vincentovo poprvé...
25. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Jak jsme se rozhodli otěhotnět vol. 2
26. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Letíme s miminem

Koupím si pro jistotu test v lékárně. Máme návštěvu, a tak si ho dělám bez Mírova vědomí v koupelně. Jedna čárka. Uf.  „Lásko, žádný miminko tam není,“ říkám Mírovi v posteli, když usínáme. „Dělala jsem si test,“ odpovím na jeho otázku, ještě, než ji stihne vyslovit.

Další dny jsem nějaká přecitlivělá. Měla jsem jet s partou lidí do sklípku, ale nakonec se to odvolalo. Místo nějaké akce, kdy jsem si mohla konečně taky něco užít a nebyla jen jedním velkým prsem pro Vincu, jde s kamarádem ven Míra. Jeho příchod v sedm ráno mi moc nepřidá. Všechno se na mě sesype. Zasteskne se mi po práci, myslím na to, jak se s Ivou už moc nevídám a mám najednou pocit, že jsem úplně odepsaná. Sociální život na nule.

„Jak by se tobě líbilo, kdybych přišla v sedm ráno?“ Vyjedu na Míru, který se v poledne vytrmácí z postele. „No nepáčilo.“ „Co je asi v sedm ráno otevřenýho?“ jedu si svoji. „Kolik ti je, že to musíš táhnout vždycky do rána a nejdeš domů za svoji rodinou, kterou, cituji, tak moc miluješ? A to chceš, abychom měli dalších tři sta dětí, co? Tůdle, já ti tu nebudu dělat nosnou.“ „Myslím si, že si moc prísna,“ zakončuje Míra debatu a já už na to nemám co říct. Myslím si svoje. V sedm ráno jsem domů chodila, když jsem byla na vejšce, svobodomyslná, bezdětná a čekající na tu pravou lásku. Od té doby, co mi život nadělil skvělého muže a dítě, opravdu nemám chuť pařit do rána a kroutit se někde před opilými oplzlými lidmi. Takže tohle už prostě nepochopím. Nehledě na to, že už nemám zapotřebí trpět těžké kocoviny.

... [Hormony pracují] ...

Menstruace pořád nejde. „To je v této fázi asi normální, když ani nevím, kdy to můžu znovu čekat,“ šrotuje mi v hlavě. Ale nedá mi to, jsem pořád nějaká „divná“. Navíc je mi furt zima, a tak beru druhý test, počůrám ho a jdu uspat Vincu, který je protivný z růstu zubů a začíná kašlat.

„Neuvěříš tomu, co se stalo,“ píšu Mírovi, když se vrátím do koupelny. „Vyhrala si?“ okamžitě odepisuje, i když zrovna řídí. To, že myslí na to, že zas někde s něčím soutěžím (jo, to jsem já, veselá a hravá), mi nahrává. „Na plný čáře,“ píšu trošku ironicky a připojuji fotku, kde svítí zatím ještě lehce druhá čárka. Přesně jak přes kopírák s prvním těhotenstvím. Takže Mallorca plod si pěkně roste v bříšku. A pak, že tam není. Divím se sama sobě, že jsem si to nechtěla připustit, a taky, že nejsem zas tak moc zaskočená. „To je fakt v p*deli,“ zasměju se pro sebe a vím, že Míra už ani neprojde dveřmi, jak mu narostou ramena. „Jooooooo,“ píše za doprovodu tisíce smějících se a líbacích smajlíků. „Musel som zastavit, lebo nic od stiastia nevidim. Som citlivka, hrozné. MILUJEM ŤA, velmi.“ Rozněžní mě svojí reakcí a zase je mu všechno odpuštěno (zmetek).

Odpoledne mě překvapí dřívějším příjezdem ze služebky. V ruce kytku a Merci. Je na něm vidět, jak je dojatý. Já se ještě pořád vzpamatovávám z toho, že se mu to zas povedlo na poprvé, že se minimálně ještě rok nepůjdu opít s holkami z práce, že mě zas čeká celý ten koloběh. Zatím to beru jen prakticky, že si to rychle „odbydu“, že si Vincík bude mít s kým hrát a že druhé miminko se od něj bude všechno rychle učit, ale zároveň se mi vkradají do hlavy i nové obavy. „Co když ho nebudu tak milovat, jako Vincu?“ Zatím si neumím představit, jak svoji pozornost rozděluji na dvě děti. Myslela jsem si, že podruhé to bude v pohodě, protože už to „všechno“ přece znám, ale hormony pracují.


Podčarník

Samozřejmě jsem si musela udělat i digitální test, abych druhé miminko oproti prvnímu nijak „nezanedbávala“. Jak řekl Míra: „U prvého sa robí všetko, všetko sa fotí, točí a tak ďalej., Druhý sa občas vyfotí a tretí má ťažko tri fotky do albumu.“ Sám ví o čem mluví, má přesně tři fotky. Každopádně jsem zvědavá, jestli nám to vydrží a nebude to u nás ve finále stejné.

Napsal(a) Jana Duco
 


 

Kam dál?

NA ROZTRHÁNÍ: Letíme s miminem

úterý, 3. ledna 2017, 19:42

Vstáváme v půl šesté ráno, kdy nás vesele budí dítko lezoucí po našich hlavách. Dobalujeme poslední věci a vyrážíme směr Linec....

NA ROZTRHÁNÍ: Jak jsme se rozhodli otěhotnět vol. 2

úterý, 27. prosince 2016, 20:33

A je to tu, dostala jsem to. To snad ani nemůžu říct muži, pro něj to bude jasný signál, že jsem oficiálně plodná a bude toho...

NA ROZTRHÁNÍ: Vincentovo poprvé...

úterý, 13. prosince 2016, 19:17

„Mamamama...“ říká Vincent lezoucí proti mně dožadující se mojí náruče. „Ty jsi zlatíčko, ty víš jak si vymazat všechny ty minusy...

NA ROZTRHÁNÍ: Jak jsme (ne)jeli na dovolenou

úterý, 29. listopadu 2016, 18:29

Hurá, po půl roce nás čeká dovolená. Máme v plánu první týden objet babičky a ten druhý vyrazit třeba do Chorvatska k moři. Ten...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

ROZHOVOR: Stěžovat si, ale nic nedělat, to je česká povaha. Chceme to změnit, říká iniciátor protestu Rezek proti vedení fotbalu

Je jedním z iniciátorů nedělního protestu v nižší fotbalové soutěži, kdy hráči Opočna a Přepych v I.B třídě na Královehradecku reagovali na neuspokojivou situaci v českém fotbale. Protest vzbudil velké pozdvižení napříč celou republikou. Jenže pochvalná slova a poplácávaní po zádech nestačí. Český fotbal se potápí ke dnu rychleji než Titanic a podle slov trenéra Opočna Tomáše Rejzka je na čase přestat tlachat a začít konat. Cíl? Sesunout z trůnu místo předsedu fotbalového svazu Romana Berbra

Do některých škol v ČR chodí tisíc dětí, do jiných míň než deset

Velikosti škol v Česku jsou velmi rozdílné. Zatímco do těch největších může chodit i víc než tisíc dětí, nejmenší navštěvuje jen několik jednotlivců. Nejvíce žáků, a to 1918, bylo loni ve střední škole v Charbulově ulici v Brně. Naopak jen jediné dítě chodilo do církevní mateřské školy pro mentálně postižené v Praze 4. Větší školy někdy vznikly sloučením původních menších škol a nabízí výuku v několika budovách. Vyplývá to z údajů ministerstva školství.

Skupina Rewe, majitel Exim Tours, kupuje CK Fischer

Německá skupina Rewe, majitel Exim Tours, kupuje od skupiny KKCG českého miliardáře Karla Komárka Cestovní kancelář Fischer, napsal dnes server iDNES.cz. Výši transakce neuvedl. Zástupci firem se k obchodu odmítli podle serveru vyjádřit. Spojení špiček českého trhu se zájezdy musí ještě schválit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).