Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

NA ROZTRHÁNÍ: Prsa, mobil, čokoláda – vše co potřebuji k přežití

 
úterý, 26. července 2016, 18:38

Vincík je doma. A co teď? První noc je trošku divočejší, nemáme doma tak teplo jako v porodnici, a tak si nejsme jistí, jak moc ho obléct, jak moc ho přikrýt, aby mu nebyla zima, nebo moc teplo. Jestli kojit vždycky, když se probudí, když zapláče, nebo sledovat rozestupy. Je to taková malá alchymie. Snažím se nemyslet na nějaké rady, ale poslouchat svůj instinkt.

1. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Jak jsme se „rozhodli“ otěhotnět
2. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Nikomu to nebudeme říkat aneb kdy je čas tu novinu oznámit

3. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Na jméno není nikdy brzy...
4. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Jak jsme miminku namíchali koktejl emocí

5. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Kam se to má vejít jako?
6. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Jak jsem se skamarádila s „Reném“

7. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Padá na mě předporodní schíza
8. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Kdo je připraven, není zaskočen...

9. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Formality, formality...
10. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Pošli posly, posly pošli
11. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Je to fakt porod!
12. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: Byl to fakt porod!
13. DÍL: NA ROZTRHÁNÍ: V Jiříkově vidění aneb děkuji za nadstandard

Na první tři týdny s miminkem si bere Míra dovolenou, aby mi pomohl. Aby mi vařil, aby uklízel, aby se staral o nákupy a já mohla spát, když spí malej, a odpočívat po probdělých nocích. Jenže všechny výhružky zasloužilých matek se až tak nenaplňují, malej v noci spí relativně dobře a přes den vlastně taky. A tak to všechno stejně dělám já, protože mám prostě moc času.

„Já jsem ti říkala, ať si vezme dovolenou až po šestinedělí, všechno se pak změní, ty děti jsou jak jarní počasí,“ poučuje mě kamarádka Magda, která má už třetího (o měsíc staršího) syna. „Ne, to bude určitě dobrý,“ věřím v dobré zítřky a ve své supermanské schopnosti v podobě dvou mléčných nádob, které dokážou spolu s teplou náručí jistě vyřešit jakýkoliv problém. Nejsem moc daleko od pravdy, ale vlastně ještě vůbec nevím, co mě čeká.

Kojení je první dva týdny celkem bolestivá záležitost. Ještě v porodnici jsem byla překvapená, jak to bolí, když se stahuje děloha. Nejen, že jsem měla bradavky jako v ohni, ale zároveň jsem trpěla malé porodní bolesti při každém kojení. Velkou úlevu mi poskytují sběrače mléka. Měla jsem je půjčené už v porodnici a při odchodu z nemocnice jsem pro ně poslala Míru do nemocniční lékárny. Ne, že bych potřebovala nějaké mléko při kojení sbírat, ale krásně chladí a chrání bradavky po kojení. Spolu s pravidelným promazáváním Bepanthenem zvládám první nápor savce bez ragád, nebo něčeho podobného. Každopádně jsem si ještě před porodem koupila na radu kolegyň tvaroh do mrazáku, kdyby se hlásily nějaké záněty.

Když spí Vincík delší dobu, sleduji, jak se prsa rapidně nalévají. Hlavně večer cítím, jak téměř tvrdnou. „Hlavně, ať to nezačne bolet,“ říkám si, zatímco si na ně pouštím ve sprše teplou vodu, abych menší zatvrdlinky trošku rozmasírovala. Hodně to pomáhá. Pří každém předklonu mi pak teče mléko samospádem. Vzpomenu si na Martinu, která mi psala, že jí to teklo snad i ušima. Kruhy na tričku, pyžamu, podprsence už snad ani neřeším. Prostě ještě nejsem zvyklá myslet na nějaké vložky do podprsenky.

Je neuvěřitelné, co dokáže ženské tělo. Z břicha téměř nic nezbylo, a tak si po týdnu připadám jak modelka. „Sleduj, takhle to vypadá po plastice prsou,“ vyběhnu nahá z koupelny do obýváku a předvádím Mírovi ukázkové „silikony“.  V domě od naproti by mi v tu chvíli mohli mávat z okna, protože mě mají jak na dlani. „Hm, konečne máš nejaká prsia,“ přitáhne mě Míra k sobě a vypadá to, že by mi i rád pomohl s odsáváním. V pravý čas se ozývá malý z ložnice. Asi vytušil, že se někdo blíží k jeho jídlu. A je po „silikonech“.

To naše miminko je jak průtokový ohřívač. Zvlášť v noci přemýšlím, jestli prvně přebalit, nebo nakojit. Když prvně přebalím, a pak ho nakojím, tak u kojení usne a nemám problém, jenže... To by se to u toho nesměl vždycky pokadit. Takže ho zas musím přebalit, u čehož se probudí. Je to takový malý kolotoč. Nakonec vítězí prso a spánek.

Noční kojení je pro mě masakr. Nechápu, jak jsem dřív mohla vydržet studovat, pracovat v baru, pařit a skoro nespat. Každé probuzení je pro mě první týdny za trest.  Ještě mu to sání trvá delší dobu, a tak kojím třeba i třičtvrtě hodiny. Občas mě probudí padající hlava. Jedinou záchranou je pro mě mobil a připojení k internetu. „Ještě, že ten mobil mám,“ píšu švagrové ve dvě ráno, při dalším kojení. „Asi bych jinak nebyla schopná udržet se vzhůru.“ Jsem překvapená, kolik matek je v tuhle dobu online. „Jo, je to super, ale jen do doby, než miminko zjistí, že máš v ruce nějaké světýlko.“ Mluví z vlastní zkušenosti a já doufám, že si na vstávání brzy zvyknu.

V období šestinedělí zjišťuji, co je to nezadržitelná chuť na sladké. Nejen, že mám plnou ledničku Lipánků a banánů (které jsou jedinou záchranou v jídelníčku, který je tak omezený, že nevím, co jiného bych měla jíst, aby malý netrpěl na prdíky), ale zároveň jsem schopná do sebe tlačit čokoládu v průběhu celého dne. „To kojení musí být pořádná pecka pro tělo,“ honí se mi hlavou pokaždé, když do sebe leju další litr vody. V životě jsem nepociťovala tak velkou žízeň.

„Míro...,“ volám, když opět přikládám malého k prsu. Ani nečeká na můj pokyn a už nese hrnek s čajem a plínku. Ví totiž, že kdyby se zeptal, co chci, řeknu mu po těch třech týdnech maximálně: „Co asi?“  Můj seznam základních potřeb se za tu dobu dost omezil: Jíst, přebalit, kojit, pít, přebalit, kojit, dojít si na záchod, přebalit, kojit, plína, procházka, kojit, kojit, kojit... 

Napsal(a) Jana Duco
 


 

Kam dál?

NA ROZTRHÁNÍ: V Jiříkově vidění aneb děkuji za nadstandard

úterý, 12. července 2016, 18:36

Ležím v posteli na pokoji a cítím, jak se mi ještě třepou nohy. „Byla to teda síla,“ běží mi hlavou, ale pocit bolesti, jakou...

NA ROZTRHÁNÍ: Byl to fakt porod!

úterý, 28. června 2016, 19:01

„Dobrý den, já jsem Jana, porodní asistentka, došlo k výměně služeb,“ představuje se mi příjemná paní. Doteď jsem porodní...

NA ROZTRHÁNÍ: Je to fakt porod!

úterý, 21. června 2016, 21:52

Vyjíždíme se sestřičkou výtahem do 2. patra perinatologického centra, kde v ambulanci sepisujeme papíry, odevzdávám těhotenskou...

NA ROZTRHÁNÍ: Pošli posly, posly pošli

úterý, 7. června 2016, 19:40

V noci se budím třistakrát na čůrání a s šílenými bolestmi kyčlí. Už je těžké najít příjemnou polohu na spaní. Je mi jasné, co...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

ROZHOVOR: Stěžovat si, ale nic nedělat, to je česká povaha. Chceme to změnit, říká iniciátor protestu Rezek proti vedení fotbalu

Je jedním z iniciátorů nedělního protestu v nižší fotbalové soutěži, kdy hráči Opočna a Přepych v I.B třídě na Královehradecku reagovali na neuspokojivou situaci v českém fotbale. Protest vzbudil velké pozdvižení napříč celou republikou. Jenže pochvalná slova a poplácávaní po zádech nestačí. Český fotbal se potápí ke dnu rychleji než Titanic a podle slov trenéra Opočna Tomáše Rejzka je na čase přestat tlachat a začít konat. Cíl? Sesunout z trůnu místo předsedu fotbalového svazu Romana Berbra

Do některých škol v ČR chodí tisíc dětí, do jiných míň než deset

Velikosti škol v Česku jsou velmi rozdílné. Zatímco do těch největších může chodit i víc než tisíc dětí, nejmenší navštěvuje jen několik jednotlivců. Nejvíce žáků, a to 1918, bylo loni ve střední škole v Charbulově ulici v Brně. Naopak jen jediné dítě chodilo do církevní mateřské školy pro mentálně postižené v Praze 4. Větší školy někdy vznikly sloučením původních menších škol a nabízí výuku v několika budovách. Vyplývá to z údajů ministerstva školství.

Skupina Rewe, majitel Exim Tours, kupuje CK Fischer

Německá skupina Rewe, majitel Exim Tours, kupuje od skupiny KKCG českého miliardáře Karla Komárka Cestovní kancelář Fischer, napsal dnes server iDNES.cz. Výši transakce neuvedl. Zástupci firem se k obchodu odmítli podle serveru vyjádřit. Spojení špiček českého trhu se zájezdy musí ještě schválit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).