Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

RECENZE: Děsivý Insidious se vrací. Sice slabší než předchozí díly, ale stále ve formě

 
sobota, 13. ledna 2018, 08:12

Insidious: Poslední klíč je již čtvrtým pokračováním populární hororové série, která debutovala v roce 2010 v režii a produkci Jamese Wana (V zajetí démonů 1 a 2). Tvůrci se rozhodli snímek odpálit v lednovém termínu, který je pro kinaře okurkovou sezónou. Hollywoodská studia si totiž začátek roku rezervují pro mnohdy naprosto otřesné snímky, kterými zdatně krmí hladové filmofily, především ve Spojených státech. Je tohle případ i čtvrtého Insidious?

Příběh se soustředí na divácky již dobře známou (pokud jste viděli předchozí díly) postavu Elise (dost určitě životní role Lin Shaye) a stejně jako předchozí díl jde o prequel, tedy snímek, jenž předchází událostem původního filmu. Snímek se zbytečně nezdržuje a hned prolog nám ukazuje nepříjemné a bolestivé dětství malé Elise. Tím je nám zároveň představen jeden z ústředních motivů filmu. Dospělá Elise totiž v zápětí dostává za úkol vyřešit případ strašení. A to právě v domě, kde jako dítě vyrůstala.

Kvalitní předlohy

Upřímně můžu říct, že se mi všechny tři předchozí zářezy do série líbí. První i druhý díl jsou svojí narací, která vypráví jeden konzistentní příběh rozdělený do dvou částí plný scén, které hezky matou diváka a ve skutečnosti znamenají něco jiného než si myslíte, výjmečným filmovým zážitkem. Třetí díl, jakožto prequel, vybočil a přestože sjel do něco tuctovějších hororových vod, byl však stále sofistikovaný a příjemně strašidelný.

Jde o výjmečný příklad hororové série, která s každým dalším dílem neupadá do žumpy, jako se to stalo mnoha jiným kultovním sourozencům (viz. třeba Saw, u jehož zrodu stál také Wan). A Insidious: Poslední klíč není díky bohu filmem, který tento řetěz kvality přeruší.

Je tedy čtyřka stejně dobrá jako předchozí díly?

Ne.

Stojí na ní vyrazit do kina?

Určitě ano.

Síla Posledního klíče spočívá v několika faktorech. Tím prvním je Lyn Shaye. Nejenže je skvělá herečka, ale zatímco v přechozích částech byla její Elise víceméně vedlejší postavou, zde je hlavním katalyzátorem děje. Díky tomu má možnost konečně pořádě zazářit a této možnosti je využito naplno. Lyn Shaye se v Elise našla a její výkon je jeden z těch vyjmečných případů, kdy se smazává hranice mezi postavou a herečkou, která ji hraje. Lyn Shaye je zkrátka Elise, Elise je Lyn Shaye. A jen tak mimochodem, udělat z téměř 75 leté dámy hlavní postavu hororové série, chce pořádný koule. Ale koneckonců máme rok 2018 a já tomuto rozhodnutí tleskám.

Druhým faktorem, který tento snímek pozvedá, je scénář Leigha Whannella. Whanell si naprosto uvědomuje, že nám zde předkládá již čtvrtý snímek série a proto se snaží diváka zaujmout novými motivy, které byste asi v duchařské sérii nečekali. A daří se to. Ve druhé třetině snímku přijde šokující zvrat a v tu chvíli Whanell nabourává všechny divákovy předpoklady a předsudky, zda-li může již třetí pokračování hororové ságy něčím překvapit a zaujmout.   

Zbytečné lekačky

Snímek přesto až příliš (stejně jako předchozí Insidiousi) spolehá na Jump Scares - tzv. lekačky. I když většina z nich nejsou falešný poplach, působí to lacině a bylo by příjemné zkusit strašit i jinak. Sil na to má snímek dost.

Nepřítelem filmu je i humor. Zde podáván skrze postavy Specse a Tuckera, jenž byli v předchozích částech příjemným osvěžením, které přinášelo krapet lidskosti do vší té tíživosti a osobních tragédií, zde jsou ale jen otravní a brutálně nevtipní.

Odbyté je i finále, které sice přináší jistou uspokojivou rovinu v rámci dojemnosti, ale co se týče té pravé katarze, jež by měla přijít spolu s likvidací hlavního padoucha, tu jaksi zanedbává. Největším problémem je snaha tvůrců spojit dohromady až příliš mnoho různorodých motivů a linek. Některé z nich dokonce představí až ve třetí čtvrtině snímku. Díky tomu působí Insidious 4 nekonzistentně a upoceně, jako by ho někdo tak trochu spíchl horkou jehlou.

Podtrženo, sečteno

Snímek na svém konci svazuje všechny čtyři filmy série dohromady v jeden celistvý příběh a zároveň si otevírá vrátka pro případné regulérní pokračování Insidius 2. Poslední klíč mě překvapil, dal mi mnohem víc než bych čekal a v rámci hororového žánru. I přes určité výtky jde stále o nadprůměr. Pokud máte rádi předchozí díly, není třeba nad návštěvou kina dlouho přemýšlet.

HODNOCENÍ: 60%

Napsal(a) Robert Poupátko | Foto Youtube
 


 

Kam dál?

KAM ZA SPORTEM: Převažuje hokej. Tahákem je zápas Motor - Přerov

pátek, 12. ledna 2018, 10:39

V nabídce na nadcházející víkend je široký výběr hokeje. Na jihu Čech se hrají zápasy WSM ligy, II. ligy, Krajské ligy i...

KULTURNÍ TIPY: Velký mediální ples, Tokaref, The.Switch a The Truth...

pátek, 12. ledna 2018, 08:07

Plesovou sezónu odstartuje XI. Velký mediální ples. Pokud vás však společenské tance příliš nebaví, zajděte na koncerty...

Svěřte podobu svého interiéru do rukou designéra. Pomůže vám i při...

čtvrtek, 11. ledna 2018, 12:54

Chystáte se stavět, rekonstruovat byt či komerční prostory, nebo dokonce prodávat nemovitost? Ať jedno nebo druhé, pomoc...

Lyžařské skipasy. Jak to s nimi je a na co si dát pozor

středa, 10. ledna 2018, 15:37

Ceny skipasů na českých horách zdražují, proto se lyžaři snaží nejrůznějšími způsoby ušetřit. V posledních letech se rozmohl...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

Jak bydlí Češi v regionech? Nejspokojenější jsou v obcích do tisíc obyvatel

Rozdíly mezi kraji panují především s ohledem na typ bydlení. Zatímco ve Středočeském nebo Zlínském kraji (46 %) převažuje bydlení ve vlastním rodinném domě, pronájmy vedou naopak v Praze (35 %), v Královehradecku žije téměř pětina obyvatel v bytě či domě u příbuzných nebo známých (17 %). Z hlediska spokojenosti s bydlením se rozdíly projevují spíše v souvislosti s velikostí obce. Nejvíce spokojení jsou se svým bydlením lidé žijící mimo Prahu, zejména ti z malých obcí. To a mnohé další vyplývá z výzkumu společnosti Ekonomické stavby, kterého se zúčastnilo více než tisíc respondentů.

DRBNA NA CESTÁCH: 3500 tun křišťálu, zlatem protkaný závěs a 1100 místností. Takhle si žil rumunský diktátor

Tří miliony tun mramoru, 3500 tun křišťálu na 480 lustrech a 1400 stropních světlech a mnoha zrcadlech a také 5500 tisíce tun betonu. To je jen krátký výčet materiálu, který byl použit při stavbě paláce pro bývalého rumunského diktátora Ceaușesca. Dnes druhá největší administrativní stavba na světě slouží jako budova parlamentu. A právě na honosný palác, který najdete v centru Bukurešti, se zaměříme v dnešním dílem Drbny na cestách.

Den s terénními pracovnicemi: Je výhodnější vyměnit jehlu, než léčit žloutenku

Den jsem strávil s terénními pracovnicemi Helenou a Ilonou ze Společnosti Podané ruce. Nejen u sbírání použitých injekčních stříkaček jsme si povídali třeba o tom, které nelegální drogy jsou v Olomouci nejrozšířenější, kde se v Olomouci nachází nejvíc použitých stříkaček a proč je dobré uživatelům drog jehly měnit.