Čtvrtek, 23. dubna 2015, 16:15
S dalším čtvrtkem přichází prostor pro novou část seriálu o budějcké historii - Drbna historička. Jan Schinko se rozhodl zavzpomínat, jak to v krajském městě vypadalo v období, kdy jím projížděly tramvaje. Ty začaly svůj provoz v roce 1908.
Oficiálně se na českobudějovickém náměstí prvně objevily tramvaje s cestujícími dne 2. prosince 1908 a naposled dne 28. února 1950. Jezdily jistě zkušebně i v listopadu 1908 a do června 1950, kdy podle pamětníků jezdila pracovní tramvaj, která odstraňovala staniční stojany a podobně. To Budějčáci pořád věřili, že se tramvaje, zatím podle šířených zpráv z radnice půjčené do Mostu, vrátí. Dne 2. prosince 1908 jezdily tramvaje u příležitosti oslav 60. výročí panování císaře Františka Josefa I. propagačně zadarmo od nádraží na náměstí. Jezdily na dynamo, protože ještě nebyla v provozu městská elektrárna.
Pravidelná doprava byla zahájena dne 15. června 1909. Zájem byl velký, v neděli 20. června 1909 se svezlo celkem 6673 osob. Tramvaje provozovala vídeňská elektrická společnost. Vlastenecké Jihočeské listy ji kritizovaly za špatnou češtinu. V tramvaji totiž zřízenec vídeňské společnosti vždy hlásil vystupování - VYLÍZAT! Jihočeské listy to komentovaly: „Připomínáme jim, že takto libozvučný termín není správný. Obecenstvo elektrickou dráhu používající do vozu neleze, ani nemá chuť tramvaj vylízat, ale že vystupuje a nastupuje.“
Radnice připravovala pouliční kolejovou dopravu už od roku 1888. V roce 1889 udělila vláda městu povolení na zřízení koňské tramvaje a skutečně se na konci roku 1889 koňská tramvaj vyměřovala. Radnice ale začala otálet v souvislosti s tím, že koňské tramvaje technicky končily (v Brně v roce 1884, v Praze ještě pokračovala). V roce 1894 radnice rozhodla, že tramvaj bude parní. Zase se otálelo, rozhodovalo, dementovalo a vymlouvalo, mezitím už v Budapešti měli metro, až pod tlakem elektřiny radnice roku 1899 rozhodla, že tramvaj bude jezdit na elektřinu. Radnice vůbec nenápadně elektřinu potlačovala, protože měla prosperující městskou plynárnu, která výhodně zajišťovala osvětlení města.
Plán linek tramvají byl připraven v roce 1904, ale definitivní rozhodnutí padlo až na schůzi zastupitelstva dne 12. října 1907, kdy se městská rada zplnomocnila k uzavření smlouvy na provoz tramvají s vídeňskou společností. Proti tramvajím právně obratně vystoupil August Zátka. Zdůraznil, že z úst odborníků slyšel vážné námitky proti elektrickému podniku, a proto bude pro udělení plné moci hlasovat jen s podmínkou, že tato plná moc neznamená ještě povolení k platnému uzavření smlouvy. Ale žádné konkrétní námitky proti tramvajím neuvedl. Neuspěl a městská rada byla zastupitelstvem zplnomocněna k uzavření smlouvy o tramvajích.
Tramvaje měly sice nástupní plošinu uzavřenou dvířky, ale dalo se naskočit za jízdy a dvířka otevřít. Podle pamětníků hrál na konci 2. světové války, kdy se ještě hrál hokej za klášterem na slepém rameni, ve městě známý pražský hokejista Václav Roziňák (později v úderném reprezentačním útoku Konopásek - Zábrodský - Roziňák). Ale Budějčákům se hra Roziňáka nelíbila. Po utkání si to s ním chtěli vyřídit. Počkali si na něj, hnali ho Piaristickou ulicí na náměstí, Václav Roziňák byl rychlejší, naskočil u Zvonu na jedoucí tramvaj k nádraží a zmizel.
Na rozdíl od jiných srovnatelných měst (Most, Liberec, Plzeň, Olomouc aj.) chystala radnice zrušení tramvají už od roku 1946. Politici z takzvaného Vítězného února 1948 to jen urychlili. Hlásali, že trolejbus nepotřebuje koleje a vyřeší ve městě dopravu pracujících do práce. Nepotřebuje, to ano, ale nevyřešil. Tramvaje, navrhované i do Čtyř Dvorů, měly velkou nevýhodu - ulicemi vedla pouze jedna kolej a to ještě o rozchodu jen 1 metr. I tak se však čekalo, že nám z Mostu tramvaje vrátí.
Napsal Jan Schinko
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
Koloval i vtip že linky se jmenují L a P protože jedna jede "Lanksam" a druhá Pomalu :-) , i když samozřejmě byly nazvány že jedna jezdila na Linecké a druhá na Pražské předměstí.
