Masné krámy byly na náměstí postaveny brzo po založení města. Karel IV. je ale nechal odstranit

Masné krámy byly v Budějcích postaveny na náměstí nejspíše brzy po založení města v roce 1265. Nejstarší písemná zpráva o nich je z roku 1336, kdy město postihla velká povodeň, při které, jak tenkrát zapsal kronikář, dosahovala voda až na rynk k masným krámům. Neuvedl sice, že také až ke chlebovým krámům, ale předpokládá se, že chlebové krámy stály na náměstí současně s masnými. Ve 14. století navštívil Budějce několikrát Karel IV. a vida hrozný nepořádek kolem masných krámů, nařídil dne 19. února 1364 masné a chlebové krámy z náměstí odstranit a náměstí vydláždit. 

To byl moment, kdy začala nová historie masných krámů na rohu Krajinské a Hroznové, ale pořád to byly jen krámy řezníků (původně jich bylo 28). Věhlas masných krámů nad rámec Budějc a kraje způsobila přestavba v letech 1953 a 1954 na restauraci. V Rakousku vznikly kluby přátel masných krámů v Budějcích, jejichž členové měli základní povinnost navštívit masné krámy alespoň jednou ročně. Podstata věhlasu byla jednoduchá - dobré jídlo, dobré pivo a dobré prostředí. 

Jako restaurace a pivnice, vzadu byly také klubovny na různé schůze a oslavy, jsou masné krámy prakticky nové. Nezažily období c. k. a 1. republiku. Tím se jich netýkaly občasné skandály v jiných podobných podnicích za c. k. a výtržnosti za 1. republiky. Od roku 1954 byla již jiná situace. Kromě obědů a pivařských debat v interiéru bylo možné si jen tak skočit na pivo na stojáka. Pro pivaře byl totiž zřízen speciální vchod (v létě obležen) z Hroznové přímo ke zdroji. Když bylo plno, podával šenkýř půllitry oknem. Využívali to i atleti ze Slavoje, když šli z tréninku. Vchod byl zazděn v roce 1985. Na budově banky se současně objevily kamery.

Současný pohled. Foto: Jan Luxík

Někteří štamgasti chodí do masnejch 20 i 30 let. Atlet Josef Honner: „Častěji sem chodím posledních pětadvacet let, když jsem přestal sportovat. Tenkrát tady byly dva výčepy a my stávali u hříbku, jak se říkalo místu vzadu, kde byly dva stoly na vysoké noze. Na hříbku se střídalo šedesát lidí, pořád jich tam bylo tak deset. Půlka už je mrtvá. Taky jsme sedávali uprostřed. Byly tady stoly chytráků, moudrých, chatařů ze Stropnice, rybářů. Vymysleli tu kdysi pro štamgasty pivněnky, něco jako stravenky do školní jídelny. Měli jsme pivo lacinější.“

Na snímku pořízeném v roce 1911 je v popředí zachyceno bourání renesančního Ettmayerova domu a barokního Maškova domu v Krajinské a Schacherlova domu v Hroznové.  Bourá se v poklidu, lidi si vybírali použitelný stavební materiál. Možná to ani nebyla hlučná demolice v dnešním pojetí, prostě se domy od střechy dolů rozebraly. Na tom zplanýrovaném místě byla potom postavena německá spořitelna (dnes Komerční banka). Pro fotografa se na krátký čas odkryl pohled na trakt masných krámů v Hroznové. Jednotlivé krámy měly různě vysoké pultové střechy.

V roce 1901 měly masné krámy namále. Informace Jihočeských listů dne 10. července 1901: „Jak známo jedná obec zdejší již dlouho o koupi masných krámů. Nyní konečně došlo k dohodnutí se všemi majiteli krámů, až na paní Haveldovou. Odstupní cena smluvena 84 000 K a jakmile se podaří získat souhlas výše jmenované paní, přejdou masné krámy v majetek obce, která krámy zboří a zřídí na jejich místě tržnici potravin.“ Poněvadž Jihočeské listy se dále o paní Haveldové nezmiňovaly, je skoro jisté, že radnici se nepodařilo získat souhlas paní Haveldové (nepovolila), čímž se krámy nemohly zbořit. Tedy mohly, ale zůstal by stát krám paní Haveldové.

Nejistá situace nastala v roce 1949. Ministerstvo školství slíbilo dotaci 500 tisíc československých korun a teprve potom radnice na využití masných krámů jmenovala komisi.

Napsal Jan Schinko