Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Klobouky se při pozdravu smekaly, nebo se do nich jen cvrnklo. Tě párek, znělo Budějcemi

 
čtvrtek, 1. října 2015, 17:31

O Drbnu historičku nepřijdete ani další čtvrtek. Historik Jan Schinko se nyní věnuje kloboučníkům v Budějcích. Bylo totiž nemyslitelné, aby muž vyšel na ulici bez klobouku. A v Budějcích na ně vždy bylo!

Fotograf někdy v období c. k. si mohl k prezentaci podloubí a komerčního využíti sloupů podloubí vybrat kterýkoliv sloup, vybral si skříňky s klobouky na východní straně náměstí. Skoro odjakživa, v 1. polovině 20. století určitě, bylo nemyslitelné, aby muž vyšel na ulici bez klobouku. Mohl také v čepici, ale ta se považovala více jako pracovní pokrývka hlavy. Čepice s kšiltem, coby symbol dělníka, byla prosazována po únoru 1948. Předtím, když meškal v Budějcích nechvalně známý předseda vlády Gottwald, měli proletáři kolem něj jedině klobouky. 

Kloboučníci v Budějcích se sdružovali již na začátku 17. století, kdy vytvořily kloboučnický cech. Zřízení cechu a privilegia jim stvrdil císař Matyáš dne 19. dubna 1614 v Linci pro „des ehrsamben Handwerkes der Huetter“ (to jest pro počestné řemeslo kloboučnické) ve městech Böhm Budweis a Böhm Krumau. V cechu byli vlastně všichni kloboučníci Bechyňského kraje. Na Třeboňsku zřídil kloboučnický cech Vilém z Rožmberka, který císař Matyáš potvrdil.

Před 1. světovou válkou bylo v Budějcích přihlášeno 9 kloboučnických živností, v roce 1923 jich bylo 14 a roku 1933 o něco méně - 10. Samostatné obce Čtyři Dvory, Rožnov a Suché Vrbné neměly žádného kloboučníka. Klobouky jen k prodeji se prodávaly i v textilních obchodech, u krejčích, švadlen a dámské klobouky u modistek. Modistky klobouky nevyráběly, přivážely před každou sezonou podivné dámské klobouky z Vídně a Paříže a překvapivě je úspěšně prodávaly.

V roce 1949 se v Budějcích ustanovil Krajský národní výbor (KNV). Praha se arogantně domnívala, že tady nemáme schopné úředníky, proto dosadila do KNV své lidi. Přijeli v kloboucích. Když po letech zase v kloboucích odjížděli, byla v Praze již jiná situace. Klobouky proto uložili do skříně s tím, že jednou se budou hodit. V pozůstalostech se pak našla řada krásných plstěných klobouků. Trochu se klobouky vrátily, když je v Rusku nosil Chruščov. Tolerovaly se lesácké kloboučky.


Současný pohled.

V Budějcích, stejně jako jinde, se klobouky při pozdravu smekaly. Teoreticky, prakticky by člověk například na korzu pořád smekal, takže se klobouk jen nadzvedl a někteří Budějčáci pouze do klobouku cvrnkli. K tomu se zahlaholilo zkracovačkou „Maucta“ nebo českou němčinou „Hábrdýére“. I to bylo dlouhé, kratší bylo „Tě pic“ a „Pic“. Speciální budějcký kloboukový cvrnk byl „Tě párek“ (měl reálné jádro).

Známými továrnami na klobouky byly spol. s r. o. Klobus na náměstí na Staré poště, Šmůla a Požárek, továrna slaměných a pletených klobouků (později se Václav Požárek osamostatnil v Riegrově ulici), JA-RU, výroba klobouků Jana Růžičky na Husovce a menší výrobci Haišman, Nuskové, Sládek, Forejt, Sänger, Šlapák a další. Kloboučník také uměl dámské klobouky, ale s dámami byly při výběru klobouků problémy. V Budějcích se tradovala zkušenost kloboučníka - dámu odhadne a nabídne jí nejškaredější klobouk. Dáma vyzkouší všechny ostatní a vezme si ten první.

V březnu 1927 otevřela Marta Bienenfeldová v Krajinské č. 20, vedle uzenáře pana Mikeše, salon dámských klobouků Maison Marta. Jihočeské listy oznámily rok na to v březnu 1928: „Vrátivše se právě z Paříže a z Vídně, dovoluji si ctěné dámy upozorniti, že ve svém prvotřídním salonu MARTA v Krajinské č. 20, vystavuji přivezené pařížské a vídeňské modely jarních klobouků a zvu k jejich nezávazné prohlídce. Vkus. Elegance. Marta Bienenfeldová.“

Pozoruhodné je, že v Budějcích za různých režimů, za 1. světové války, po válce a podobně, kdy byla bída a málo peněz, na klobouky vždy bylo.

Napsal Jan Schinko

 


 

Kam dál?

Na Josefáku vznikl budějcký hokej. Začínal zde AC Stadion

čtvrtek, 24. září 2015, 19:04

Už jako tradičně nemůže ve čtvrtek chybět další díl Drbny historičky. Jan Schinko se věnuje Josefáku, který byl zprvu kritizován....

Dva roky byla v Budějcích parní a koňská železnice. Radnice usilovala...

čtvrtek, 17. září 2015, 17:26

Je čtvrtek a... Drbny historičky je třeba. Historik Jan Schinko si tentokrát vzal pod lupu Nádražní třídu a staré budějcké...

Po Linecké silnici jezdily tramvaje. O historkách z nich psaly noviny...

čtvrtek, 10. září 2015, 16:14

Další týden s sebou opět přináší náhled do budějcké historie. Tentokrát se historik Jan Schinko věnuje tramvajím, které jezdily...

Staroměstská už není jako dřív. Všechny domy z ní zmizely, zůstal jen...

čtvrtek, 3. září 2015, 17:01

Pamětníci budou určitě vzpomínat na to, že ulice Staroměstská nevypadá tak, jak vypadala dříve. Stejně jako historik Jan Schinko,...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

ROZHOVOR: Stěžovat si, ale nic nedělat, to je česká povaha. Chceme to změnit, říká iniciátor protestu Rezek proti vedení fotbalu

Je jedním z iniciátorů nedělního protestu v nižší fotbalové soutěži, kdy hráči Opočna a Přepych v I.B třídě na Královehradecku reagovali na neuspokojivou situaci v českém fotbale. Protest vzbudil velké pozdvižení napříč celou republikou. Jenže pochvalná slova a poplácávaní po zádech nestačí. Český fotbal se potápí ke dnu rychleji než Titanic a podle slov trenéra Opočna Tomáše Rejzka je na čase přestat tlachat a začít konat. Cíl? Sesunout z trůnu místo předsedu fotbalového svazu Romana Berbra

Do některých škol v ČR chodí tisíc dětí, do jiných míň než deset

Velikosti škol v Česku jsou velmi rozdílné. Zatímco do těch největších může chodit i víc než tisíc dětí, nejmenší navštěvuje jen několik jednotlivců. Nejvíce žáků, a to 1918, bylo loni ve střední škole v Charbulově ulici v Brně. Naopak jen jediné dítě chodilo do církevní mateřské školy pro mentálně postižené v Praze 4. Větší školy někdy vznikly sloučením původních menších škol a nabízí výuku v několika budovách. Vyplývá to z údajů ministerstva školství.

Skupina Rewe, majitel Exim Tours, kupuje CK Fischer

Německá skupina Rewe, majitel Exim Tours, kupuje od skupiny KKCG českého miliardáře Karla Komárka Cestovní kancelář Fischer, napsal dnes server iDNES.cz. Výši transakce neuvedl. Zástupci firem se k obchodu odmítli podle serveru vyjádřit. Spojení špiček českého trhu se zájezdy musí ještě schválit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).