Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

O stavbě Černé věže se rozhodlo v roce 1547, dokončena byla třetím stavitelem o třicet let později

 
čtvrtek, 30. července 2015, 16:26

Černá věž je ve městě a široko daleko takový pojem, že by se mohl udělat několikadílný seriál. Do jednoho článku to nelze vtěstnat. Historik Jan Schinko se věnuje výstavbě tohoto úchvatného symbolu Budějc.

Historik Jakub Pavel zhodnotil budějckou Černou věž dokončenou v roce 1577 po stránce výtvarné: „Do závratné výšky vyzdvižený hranol Černé věže, odlehčený na nejvyšším patře vzdušným ochozem přikrytým solidním příkrovem masivní báně, se stal novou dominantou města. Její vertikální linie vedou pohledy diváků z náměstí rázem až do oblačných výšek.“ Trochu si zabásnil (skoro jako básník Jan Neruda, který vida Černou věž si připadal jako ve Florencii v Itálii), ale faktem je, že vertikála věže opticky „hlídá“ nebo ovládá náměstí a dokonce i panorama poněkud plochého jádra města. Výška věže 72 metrů je dobrá, ale Tábor a Soběslav vždy tvrdily, že mají věž vyšší. Nehledě na Plzeň, kde má věž 102 nebo 103 metrů, podle toho, kam až se měří, a na Černou věž v Klatovech, která je vysoká 81 metrů.

O stavbě Černé věže rozhodla Rada města v roce 1547. Měla sloužit jako městská zvonice, strážní a hlásná věž. Název „Černá“ se po staletí vůbec nevyskytoval. Objevil se nenápadně s malým „č“ až na přelomu 19. a 20. století v souvislosti s tím, že po několika požárech ve městě a působením počasí tak vypadala. Černala tedy léta. Ještě historik Karel Pletzer uváděl v letech 1952 až 1959 název Velká či Černá věž. Na fotografiích to není patrné, ale jistě bílá, že by se řeklo Bílá, nebyla.

Stavbu věže prosazoval purkmistr magister Quirinus. V tom čase také došla zpráva, že městskou věž staví v Klatovech. V Pardubicích už věž zvanou Zelenou měli, v Kolíně městskou zvonici také. V Hradci Králové Bílou věž ještě ne. Traduje se, že purkmistr Quirinus musel radní o nutnosti vylepšit vzhled města vysokou věží přesvědčit. Většina s věží souhlasila, jen se dá odhadnout, že někdo nesouhlasil. Shodou okolností měla radnice v polovině 16. století městskou pokladnu plnou.


Současný pohled. Foto: Jan Homolka

Téhož roku 1547 se začaly na městskou věž vydávat peníze. Jsou známy první doklady týkající se lomu na kámen v Ohrazení. Dneska by to tak rychle nešlo, poněvadž by začala „pracovat“ opozice, což by byli ti, kteří se stavbou nesouhlasili. Stavba byla zadána italskému staviteli uváděnému jménem Hons Spatz, případně mistr Vlach Spatio. Založil bytelné základy věže na dubových okovaných pilířích (práce v základové jámě trvaly asi dva roky) a za jeho vedení se začala věž v roce 1551 zdít. Ale Hons Spatz roce 1555 stavbu věže opustil. Dostal totiž významnější zakázku - postavit reprezentativní renesanční radnici.

Věž od roku 1555 stavěl další Ital stavitel Lorenz Vlach. Ve městě tenkrát působilo několik zednických mistrů nebo stavitelů z Itálie. Zavedli do Budějc italskou renesanci, avšak jen na regionální úrovni. Dokonce se Italové řečení Vlaši v Budějcích ženili a usazovali. Nad průměr vynikl třetí stavitel věže mistr Vincenc Vogarelli, který převzal stavbu v roce 1567 po Lorenci Vlachovi.

Plány věže, jak si to představovali Hons Spatz, Lorenz Vlach a Vincenc Vogarelli, nebo také pánové na radnici, se nezachovaly. Je však možné usoudit, že konečná podoba je dílem Vincence Vogarelliho. Spodní patra věže jsou totiž poplatná pozdní etapě gotiky. Od ochozu výše je to jasně italská Vogarelliho renesance. Černá věž je více robustní a podsaditá než vysoká a elegantní. To, že vztah Budějčáků k Černé věži je minimálně kamarádský (ať přijedou odkudkoliv, třeba z Ameriky a vidí Černou věž, jsou prostě doma), způsobuje toskánský ochoz, báně a tmavé kamenné zdivo zcela nezávislé na politické situaci. Na radnici seděl od dob purkmistra Quirinuse leckdo, ale Černou věž musel respektovat.

Mistr Vincenc Vogarelli v roce 1577 věž dokončil, asi by se čekalo, že se pustí do další věže, ale nepustil. Stal se v Budějcích poštmistrem.

Napsal Jan Schinko

 


 

Kam dál?

Kladrubský jde podruhé do zahraničí, tentokrát do řeckého týmu AEL...

čtvrtek, 30. července 2015, 14:59

Bývalý hráč SK Dynamo České Budějovice a rovněž i jeho odchovanec Jiří Kladrubský definitivně potvrdil své nové angažmá. Na dvě...

Přednádražní prostor by měl být upraven už letos na podzim

čtvrtek, 30. července 2015, 13:50

O plánovaných změnách na křižovatce Nádražní a Žižkovy ulice jsme vás informovali už dříve. Někteří je vítají, jiní kroutí hlavou...

Dynamo má cíle jasné, stabilizovat hráčský kádr a ekonomiku

středa, 29. července 2015, 16:29

Předsezonní tisková konference SK Dynamo České Budějovice odhalila novinky a cíle klubu pro následující sezonu, kterou Dynamo...

Při hledání vltavínů zahynul u Trhových Svinů muž

středa, 29. července 2015, 14:24

Pětatřicetiletý muž zahynul u Trhových Svinů na Českobudějovicku při hledání vltavínů. Ve štole jej zavalila hlína. Mrtvolu muže...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

Jaké jsou nejčastější omyly při reklamacích?

Reklamace patří k nejčastěji uplatňovaným a také nejdůležitějším spotřebitelským právům. Pravidla pro uplatňování takzvaných práv z vadného plnění však nejsou jednoduchá a zákazníci v nich často tápou. S jakými omyly se ve spotřebitelské poradně dTestu nejčastěji setkávají?

Sněhový Krakonoš je letos v Jilemnici bez kalhot a kabátu

Jednoho z největších sněhových Krakonošů za poslední léta vytvořil výtvarník Josef Dufek se dvěma pomocníky na náměstí v krkonošské Jilemnici. Na výšku má mezi sedmi a osmi metry. Od svých předchůdců se liší i tím, že je "nahý", jen s botami. „Nemá pumpky ani kabát, řekl Dufek.

Knihy ruských autorů nabízejí Čechům „alternativní pravdu“. Kdo přinutil Hitlera přepadnout Stalina?

V České republice vloni vyšlo přes patnáct tisíc knižních titulů. V záplavě nově vydané literatury se texty ruských autorů zaměřených na specifický výklad moderní historie ztrácejí. Přesto stojí za pozornost. Takto na sebe například v pražských ulicích polepenými tramvajemi upozorňuje kniha Nikolaje Viktoroviče Starikova „Kdo přinutil Hitlera přepadnout Stalina“.