Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

DRBNA HISTORIČKA: Místo za klášterem patřilo vorům a sokolská plovárna byla velkým lákadlem

 
čtvrtek, 12. září 2019, 19:03

Jen těžko bychom dnes poznali sokolskou plovárnu, která stála za klášterem v roce 1921. Nevedla k ní žádná cyklistická stezka a ni silnice. Na plovárnu bylo možné dostat se suchou nohou jen přes lávku nad vorovou propustí. Sokolská plovárna vyhořela v roce 1929 a od konce srpna 1930 byla Vltava podle plánu Antonína Jiráska svedena rovnou na nový bubnový jez a novou elektrárnu.

Za klášterem bývalo (a je) vždy živo, zvláště když tudy tekla Vltava s Malší a v řečišti byl ostrov, na kterém stál původně Malý mlýn a před rokem 1930, kdy byl pořízen snímek, sokolská plovárna. Na plovárnu bylo možné dostat se suchou nohou jen přes lávku nad vorovou propustí. Jihočeské listy uvedly v květnu 1921: „Na sokolské plovárně je již otevřena restaurace, holič, pedikúra, manikúra, půjčovně loděk a možnost použití tělocvičného nářadí. Otevřeno každodenně od 8 ráno do 9 večer. Dne 26. května 1921 o Božím těle prodáno rekordních 1700 lístků. Teplota ve stínu 35°C, na slunci o 10°C více.“ Čistě matematicky – kdyby se to přepočetlo na dnešní počet obyvatel, mělo by se prodat kolem 4200 lístků. Ale byla jiná doba.

Za klášterem odjakživa parkovaly vory. Voraři, říkali si plavci, chodili na jídlo do hospody Na Růžku, nebo ke Třem sedlákům. Také do hospody U Tyrola (dnes pivovar Solnice). Do roku 1872 Rybářskou bránou. Na snímku vedle patrového domu slečen Zákosteleckých byla do roku 1895 jatka. K vodě chodili jircháři a koželuhové z České ulice. Na nábřeží vázali provazníci provazy.

Stálý ruch byl u Předního mlýna. To byl od konce 13. století Dvorní mlýn. Mohlo by se říci (písemně doloženo to není), že to byl královský mlýn, poněvadž termínem  dvorní se označovalo to, co souviselo s královským dvorem. V roce 1872 si cech krupařů a mlynářů na radnici vymohl (hovorově vydupal) zboření Rybářské brány.

Sokolská plovárna vyhořela v roce 1929 a od konce srpna 1930 byla Vltava podle plánu Antonína Jiráska svedena rovnou na nový bubnový jez a novou elektrárnu. Za klášterem zůstalo jen slepé rameno Malše. Zbytečně byl zrušen „sokolský“ ostrůvek a Sokolský ostrov přestal být skutečným ostrovem. Klub přátel města, vzniklý z Klubu za starou Prahu, posléze za staré Budějovice, za vedení Adolfa Trägera, slovně bojoval za zachování ostrova. Navrhoval z Hroznové na Sokolský ostrov most, ale marně.

Českobudějovické listy ze dne 11. prosince 2001 uveřejnily zkráceně nový regulační plán města týkající se historického jádra, který předpokládal zvýšení hladiny Mlýnské stoky (tak jak byla po staletí, kdy vzdouvala vodu na Zadní mlýn). U Předního mlýna, to ještě nebyl hotel Budweis, by spojoval Malši a Mlýnskou stoku pohyblivý jez. Vodní plochu překlene vzedmutý mostek, který se stane důstojnou branou do historického jádra města. Současně počítal plán s kanálem ze Senovážného náměstí ke kulturnímu domu Slávie (armáďák) k Malši.

Tím měl vzniknout okruh či obepnutí města vodou jako kdysi. Slovy spisovatele Jana Nerudy z roku 1890 – vody a zeleň objímají Budějovice České jako prsten skvostný. Současně se měla otevřít na Senovážném Mlýnská stoka.  Později se to trochu upravilo v tom, že rozdíly hladin by vyrovnávalo zdymadlo. 

Nad hřebenem klášterního kostela vyčnívá rokoková báň klášterní věže. Zrovna je klášterní věž pod lešením. List Republikán informoval dne 9. srpna 1937 čtenáře, že klášterní věž jest pokryta měděným plechem, kterážto práce byla svěřena  klempířskému závodu Josefa Poláka. Při snímání kříže a kopule pod ním se očekávalo, že při otevření této nalezeny budou staré záznamy, jak obyčejně se stává. V kopuli (kouli) však mimo svatých obrázků nebylo nic jiného nalezeno. Tedy tehdy. Dnes ano. 

Napsal(a) Jan Schinko | Foto Archiv Jan Schinko
 


 

Kam dál?

DRBNA HISTORIČKA: Vědělo se, že nové divadlo nebude

čtvrtek, 5. září 2019, 18:57

Jan Schinko se dnes podíval na historii Jihočeského divadla. O plánech k nové budově, o boudě číslo jedna a o boudě čoslo dvě....

DRBNA HISTORIČKA: Kafemlejnek, nazdárek nebo babička. Před deseti...

čtvrtek, 29. srpna 2019, 17:01

Před deseti lety byla mašinka, vystavená před vlakovým nádražím, odvezena do Lužan. Dostala se k nám v roce 1975 přes nádraží v...

DRBNA HISTORIČKA: Partie na Vltavě

čtvrtek, 22. srpna 2019, 15:53

V dnešním dílu Drbny historičky se Jan Schinko rozepsal o Vltavě a Střeleckém ostrově. O tom, proč město nemohlo mít mosty se...

DRBNA HISTORIČKA: Karel IV. udělil Budějcím mnohé moderní výsady

čtvrtek, 15. srpna 2019, 16:03

Dnešní díl Drbny historičky se věnuje Karlu IV. Jan Schinko se podíval na to, jak moc se jeho osoba dotkla Českých Budějovic,...

 
 
 

O čem píše Drbna.cz

Internet během zápasu Slavie překonal provozní rekord

Český internet v úterý zaznamenal během utkání Ligy mistrů mezi Interem Milán a Slavií provozní rekord. Hlavním uzlem NIX, který propojuje sítě jednotlivých poskytovatelů, protékal v jednu chvíli jeden terrabit dat za sekundu. Uvedl to správce uzlu NIX.CZ.

ROZHOVOR: Stěžovat si, ale nic nedělat, to je česká povaha. Chceme to změnit, říká iniciátor protestu Rezek proti vedení fotbalu

Je jedním z iniciátorů nedělního protestu v nižší fotbalové soutěži, kdy hráči Opočna a Přepych v I.B třídě na Královehradecku reagovali na neuspokojivou situaci v českém fotbale. Protest vzbudil velké pozdvižení napříč celou republikou. Jenže pochvalná slova a poplácávaní po zádech nestačí. Český fotbal se potápí ke dnu rychleji než Titanic a podle slov trenéra Opočna Tomáše Rejzka je na čase přestat tlachat a začít konat. Cíl? Sesunout z trůnu místo předsedu fotbalového svazu Romana Berbra

Do některých škol v ČR chodí tisíc dětí, do jiných míň než deset

Velikosti škol v Česku jsou velmi rozdílné. Zatímco do těch největších může chodit i víc než tisíc dětí, nejmenší navštěvuje jen několik jednotlivců. Nejvíce žáků, a to 1918, bylo loni ve střední škole v Charbulově ulici v Brně. Naopak jen jediné dítě chodilo do církevní mateřské školy pro mentálně postižené v Praze 4. Větší školy někdy vznikly sloučením původních menších škol a nabízí výuku v několika budovách. Vyplývá to z údajů ministerstva školství.